Social Media

Hudba mého srdce #2

http://ells.cz/wp-content/gallery/hudba-meho-srdce/eb35beebe1_85236619_o2.png
- Projekt vytvořila Ells
- Úkolem je každou neděli zveřejnit článek s nějakou písničkou nebo písničkami, které jsem v posledním týdnu hodně poslouchala nebo je prostě mám ráda. Počet písniček je libovolný.

Tenhle metalovej cover na písničku Barbie Girl od Pelleka. Ten cover mě neskutečně dostal, je naprosto úžasnej. On je naprosto úžasnej ♥ :D

Taky jsem se včera zas vrhla na album Demolicous od Green Day a dneska na Recharged od Linkin Park, ale nevím jakou písničku z toho vybrat, takže přidávám celá alba no, ehm.... :D

On my wishlist #7

http://i1183.photobucket.com/albums/x475/Elizka41/Knizni%20doupe/K%20webu/Wishlist.jpg
- Týdenní meme z dílny Book Chick City, cílem je každou sobotu zveřejnit nějaký článek o pár knihách ze svého wishlistu

http://tridistri.cz/inshop/catalogue/products/pictures/978-80-7387-327-1_V.jpg http://tridistri.cz/inshop/catalogue/products/pictures/Obloha_nad_Pernem_web.jpg
Ze série Pernští drakeni od Anne McCaffrey jsem již četla první tři díly a hrozně moc se mi líbily, bohužel pokračování už v knihovně neměli a já se k němu tak nikdy nedostala ač jsem moc chtěla.
Od Světu knih už ale doma mám pátý díl a zbývá mi jen někde zakoupit čtvrtý. O tom, že bude vycházet šestý jsem se dozvěděla velku nedávno a byla jsem z toho naprosto nadšená. A absolutně netuším, o čem má být, protože si prostě nechci vyspoilerovat předchozí díly a tak jsem hrozně zvědavá :D
Je fakt, že jsou to nějaké dva, možná i tři roky zpátky, co jsem sérii četla a mám trochu strach, že teď už z ní tak nadšená nebudu, ale zkusit se má vše, tak mi držet palce, ať pak nejsem zklamaná :D

Knihy na GoodReads:
- Oblohu jsem nenašla, respektive nejsem si jistá, která z těch spousty knih to je a v češtině tam ještě dána není :D

Unboxing #1

 Tak se za dnešek hlásím již s druhým článkem, což jsem sice vyloženě neplánovala, ale dorazily mi knížky od Buxu a unboxing už jsem v plánu měla. Původně jsem chtěla natáčet video, ale moje vlasy nejsou zrovna ve stavu, kdy by se mi je chtělo zvěčnit na videu :D 
Ale tak, nebudu to nadále okecávat a jdeme rozbalovat! :)

Takovýhle balíček mi přišel, co v něm asi bude? 8I Já to vím, vy se nechte překvapit :P
Btw. můžete obdivovat babiččiny sexy nůžky :) :D

A krabici máme otevřenou. Tentokrát to šlo podstatně lépe, než když mi došla série Padlí andělé od Lauren Kate, tam to bylo přelepeno ještě tunou izolep, tady byl jen ten "provázek" :D

Řádný pohled do krabice č. 1. Poznáte již jednu z knih?

Řádný pohled do krabice č.2.

A tady už jsou knížky krásně pospolu ^^ Všechny jsou od mé milované Meg Cabot, od které jsem již četla celou sérii Princezniny deníky, Mediátora a asi první tři díly Holčičích pravidel Allie Finklové, či tak nějak. 
Musím říct, že jsem později litovala, že jsem si neobjednala i její další dvě knihy - Nenasytnou a Příliš velké sousto, bohužel to bylo už potom, co měli poštovné na Zásilkovnu zdarma, ale tak co se dá dělat.

Jinak, knížky došly v pořádku, jen některé měly trochu poničený přebal, ale co se dá dělat. Dle toho co jsem o buxu zaslechla by to mohlo být i horší, tak jsem ráda, že u mě to odnesly jen drobnůstky na přebalech knih ^^

Moje první recenze, aneb jak jsem začínala já

V rámci projektu Moje první recenze, který jsem zosnovala, musím přispět i já svým příspěvkem o tom, jak jsem se k recenzování vlastně dostala.

Nikdy jsem si neplánovala, že začnu recenzovat. V mém případě to vyplynulo úplně samo. Začalo to jakýmsi "projektem", který jsem se rozhodla udělat, abych si zaznamenávala, kolik toho za těch deset měsíců, kdy probíhá školní rok, přečtu. Šlo o projekt Knihy v (školním) roce 2012/2013, kam jsem tedy, v rámci zaznamenávání knih, zaznamenávala i nějaké to, zprvu velmi krátké, vyjádření svého názoru. Ten úplně první názor zněl takhle:

"Mě se ta knížka moc líbila, stejně jako předchozí díly a mrzí mě, že v knihovně mají pouze tyhle tři kapitoly a zbytek ne. Ze začátku mi sice trochu vadila, že celá knížka je zaměřená především na Jaxoma a částí, které se odehrávají v jeho nepřímnosti zas tak moc není a že tam je málo Lessy a F´lara, ale nakonec mi to vůbec nevadilo, protože právě Jaxom se stejně zajímá o ty hlavní a nejdůležitější události (a učiní ten nejdůležitější objev, že, ale necu spoilerovat :D)."

Ty první pokusy prostě byly skutečně krátké a nepropracované, nedokázala jsem to nijak víc rozvést a popsat, hledat tolik chyby a soustředit se opravdu na všechno a ne primárně jen na děj.

Ovšem, jak už tomu většinou bývá, když někdo něco nějakou delší dobu provozuje, i já a mé schopnosti recenzovat se pomalu, ale jistě rozvíjely. Navíc mě to začalo celkem dost bavit. A tak o nějakou dobu později už začaly vznikat i věci, kterým by se dalo říkat, jakési recenze, sice né moc dobré recenze, ale už to jednoduše nebylo vyjádření o pár řádcích.

Když pak školní rok skončil a můj projekt dosáhl svého konce, nebylo pro mě žádným překvapením, že jsem se rozhodla v recenzování pokračovat.

První oficiální recenzí byla ta na Rudou, jako rubín, která byla napsána začátkem července loňského roku. Od té doby jsem nadále recenzovala valnou většinu knih, kterou jsem přečetla a dále se v psaní vyvíjela. Sama za sebe mám pocit, že jsem se za ten rok posunula o vcelku velký krok kupředu. Sice na svých recenzích a všeobecně vyjadřování vidím neustále tuny chyb a většinu z nich, nepovažuji za nic moc skvělého a najde se jen pár recenzí, o kterých dokážu říct, že jsem s nima vážně spokojená a tak nějak jsem na ně i hrdá, pořád vidím ten kus cesty, který jsem ušla.

Ač mě nikdy nenapadlo, že bych recenzovat začala a vyplynulo to tak nějak samo, jsem za to jedině ráda, protože myslím, že mi to přináší samé dobré věci a tím nemyslím, jen recenzáky, kdyby si někdo myslel, ale třeba i fakt, že mám pocit, že to napomohlo mé schopnosti psát a vyjadřovat se. Ač mám stále strašně omezenou slovní zásobu nom... :D

[Recenze] Tereza Janišová: Erilian, město čarodějů | Erilian #1

13420925Název: Erilian, město čarodějů
Série: Erilian
Díl: 1
Autor: Tereza Janišová
Počet stran: 272
Nakladatelství: XYZ [listopad 2010]
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS4rDLO-21yRJT08blJ7LEsRTs3f95Gf5eBIabthGyCZTpMOIFa69zQtISi52LhuWtWiwJYNuvEfNeM7l2kSfiL6Hfadg00dNzBj28JtcW2mGK7ral9jMZzetVTVl-eC9k5-gogurzKYk/s1600/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Ocitáme se v městě Erilian, které oplývá kouzlem, doslova. Město obývají čarodějové a čarodějky, kteří si žijí svým poklidným životem. Město řídí Velká ráda mocných čarodějů, která má vždy přesně jedenáct členů, kterými jsou ti nejlepší a nejdobřejší čarodějové ve městě a samozřejmě snad každý by stál o to, být jejím členem. 

Nás, ale bude zajímat příběh Kiary, která v dětství osiřela a proto vyrůstá u blízkého přítele svých rodičů a zároveň jednoho z nejváženějších členů rady.

Kiara právě nastupuje na Univerzitu magických věd a čeká ji spousta nových zážitků, ale také pocitů a trápení a prostě snad všeho, co k dospívání patří plus něco málo navíc.

Z knihovny faktů #1

 Myslím, že tenhle typ článků, ve kterém se člověk rozepíše o pár faktech ohledně jeho osoby, začíná nabírat na popularitě a já již před pár měsíci zvažovala, že bych se do toho mohla pustit, ale nakonec jsem to zavrhla. No, když mi to o nějakou dobu později navrhla i má drahá Sonička, tak jsem si s touhle myšlenkou začala opět pohrávat. Ptala jsem se tedy na i Facebooku zda by byl zájem a sešly se mi nějaké ty lajky, o kterých mi bylo řečeno, že tím dotyční vyjadřují svůj souhlas, tudíž jsem se rozhodla do toho skutečně pustit. Pravděpodobně to nebude nic moc pravidelného (ostatně jako téměř nic, do čeho se pouštím), ale čas od času snad nějaký ten článek vyjde :)
Tentokrát je to tak nějak zaměřené na mou nepraktičnost, neschopnost a tak... :D

pinkheartsandsparkledreams.tumblr.com
Bojím se troub a toustovače, nevěřím sporákům
Dost možná to vyzní komicky, ale je to pravda. Na troubě maximálně tak otočím tím kolečkem, abych tam navolila teplotu, popřípadně z ní vyndám nějaké věci, když není zapnutá a ani v blízké minulosti nebyla. Ale ani to nijak moc neprovozuju, protože to není třeba. Že bych měla něco dát do rozpálené trouby nebo z ní snad něco vyndat? Nope, nope, nope. Já se tý věci prostě bojím. Ovšem náhodou z celkem normálního důvodu - že se spálím. To jen, kdyby někoho napadlo, že já jsem takovej magor, že bych se vážně mohla bát, že mě ta trouba sežere, teleportuje do jiný dimenze nebo tak něco...
Stejnej strach mám i ohledně toustovačů, ale tam to v případě potřeby tak nějak zvládám. Co na tom, že pak ty tousty třeba nevypadaj úplně profesionálně.
Co se sporáků týče - jsem schopná uvařit nějaký těstoviny, brambory (pokavaď je někdo oloupe za mě, protože mě by to trvalo pár dní...) a další podobný jednoduchý věci, které spočívaj vesměs v tom, že je jednoduše dám do vařící se vody a čekám. Když čekám, než se mi začne vařit voda, mám tendenci, každou chvíli běhat do kuchyně, a kontrolovat, jestli to něco nevyvedlo. Když už se pak ta voda vaří, je to o něco lepší. Na druhou stranu musím hrdě říct, že se jim postupně učím důvěřovat a náš vztah se pomalu, ale jistě lepší.

Smile - Smile's photos | via FacebookJsem nešikovná a nemotorná
A to v celé škále věcí. Ať už jde o nějaké ty praktické, jako třeba mytí nádobí, kdy babička vždycky nadává, že je to všude mokrý, vaření a pečení, které radši ani moc nezkouším (áno, skvělej přístup, ne teď vážně - jsem rozhodnutá se to naučit) nebo o takovéty méně podstatné, prostě všelijaké blbosti.
Není výjimkou, že něco vysypu nebo vyleju, shodím, pomotám, narazím do futra, když procházím dveřmi, zakopnu... Vlastně myslím, že rychlejší by bylo, kdybych vypsala věci, ve kterých se za nešiku nepovažuji :D

totally me lol. | via Facebook
Zapomínám
Ze všeho nejvíc samozřejmě ty podstatné věci, o kterých mi někdo řekne, abych je udělala nebo si sama řeknu, že je musím udělat. Nejhorší ale je, že když na to zapomenu a neudělám to, tak to pak vypadá, jako bych se na to schválně vykašlala s tím, že to může udělat taky někdo jinej, přitom tak to vůbec nebylo.
Nejednou jsem taky dala ven psa a zapomněla na něj. Ale zas nebojte - nikdy to nebývá nic tak hrozného, aby se mu něco stalo. Jen se prostě proběhne o chvíli déle.
Zapomínám, ale také i na jiné věci než tohohle typu. Třeba, když mi prostě někdo něco podstatnějšího řekne nebo tak.
Ovšem zase kdejakou blbost si pamatuju, to je na tom asi nejvíc k naštvání nom.

P.S. Kdyby někoho napadl nějaký lepší nápad na název, nebudu se bránit... :D

[Projekt] Moje první recenze - Úvod

Bloggerů, kteří se zabývají recenzemi je v dnešní době spousta, a věřím, že budou i nadále přibývat.

Už nějakou dobu přemýšlím o tom, jak podpořit právě ty, kteří by si chtěli recenzování zkusit, ale nemají kde publikovat, třeba proto, že nechtějí jen kvůli nejistým pokusům zakládat blog nebo, protože blog mají, ale s tématem, kam by se ona recenze nehodila, či proto, že prostě jen mají strach. Chtěla jsem pro tento účel dát dohromady nějaký projekt, ale zase jsem si říkala, že nevím, kolik takových lidí je a kolik jich zrovna bude znát můj blog a bála jsem se, že by to prostě nakonec nemělo moc velký úspěch. A pak jsem dostala nápad.

Přináším vám tedy projekt, který bude zaměřen, jak na již zkušenější recenzenty, tak na úplné nováčky a ty, kteří třeba ještě nikdy žádnou pořádnou recenzi nenapsali.

Každý nějak začínal a úkolem těch již blogujících je zveřejnit svou první recenzi nebo alespoň nějaký pokus o ní, prostě to, čím se vaše kariéra v tomto oboru rozjela. Je jedno, jestli to bude jakési vyjádření názoru o pár řádcích nebo již opravdu propracovaná recenze. Dokonce ani nezáleží na tom, na co recenze byla. Podstatné je, aby to bylo to první. Pokud se vám nepodaří najít svou úplně první recenzi, můžete tedy použít tu co nejprvnější, kterou objevíte, popřípadně o těch začátcích jen povyprávět. Spolu s recenzí by článek měl také obsahovat nějaký text o tom, jak jste začínali a podobně. Prostě všechno, co vás napadne. Jak vás napadlo napsat recenzi, proč jste se do toho pustili a proč jste pokračovali, zdali jste s recenzováním chtěli něčeho dosáhnout, popřípadně jestli už jste toho dosáhli a prostě cokoliv, co budete chtít. Také bych vás ráda poprosila, aby se v článku objevil odkaz na tento článek, aby se o projektu dozvědělo co nejvíce lidí. Odkazy na vaše články mi zasílejte do komentářů a já je následně připíšu na konec tohoto článku.

A jak jsem řekla, především chci podpořit ty, kteří ještě recenzovat pořádně nezačali nebo s tím opravdu čerstvě začínají a prozatím mají opravdu jen minimum čtenářů. Kdo by měl zájem, může mi svou první recenzi poslat, spolu se svou přezdívkou, popřípadně nějakým kontaktem nebo blogem a já to všechno uveřejním v rámci projektu na svém blogu. Ovšem pokud máte skutečně strach, že by se vaše práce nemusela líbit, mohu recenzi zveřejnit i anonymně. Své příspěvky mi můžete posílat na email deny137@email.cz.

Stejně tak bych v rámci projektu napsala nějaký ten článek, kde představím nějaké začínající recenzenty, pokud o nějakých tedy víte anebo sami jedním z nich jste, budu moc ráda, pokud mi odkaz na blog zašlete na mail, Facebooku, Twitter či kamkoliv jinam. Za začínající recenzenty bych považovala dejme tomu ty, kteří recenzují tak čtvrt, maximálně půl roku a ještě nejsou tolik známí a tak.

Upřímně, stále mám strach, že projekt nebude mít moc velký úspěch, že se do toho nikomu nebude chtít, ale říká se, že risk je zisk, tak doufám, že to tak vyjde i v tomto případě. A pokud se zrovna vy sami účastnit nehodláte, ale projekt se vám třeba zalíbil, budu ráda, za každé sdílení, ať už na sociálních sítích nebo vložením banneru, odkazujícího na projekt někam na váš blog.

Děkuji všem, kteří se tedy rozhodnou projekt jakkoliv podpořit, ať už svou účastí nebo třeba jen sdílením.

Na vaše články a recenze se už skutečně moc těším a doufám, že se mi jich sejde co nejvíce.


Vaše články:
---

Hudba mého srdce #1

http://ells.cz/wp-content/gallery/hudba-meho-srdce/eb35beebe1_85236619_o2.png 
 Na blogu Ells jsem náhdou narazila na jeden projekt, který se mi zalíbil. Pro jednou nejde sice o nic knižního, ale myslím, že to je jedině dobře, alespoň to bude zase nějaké zpestření.
Jak jste již z názvu článku nejspíš odvodili bude to mít co dočinění s hudbou, oblíbenou hudbou. Přesněji jde o to, že každou neděli bych měla zveřejnit článek s nějakou písničkou, kterou aktuálně dost poslouchám nebo ji prostě jen mám ráda. Počet písniček je libovolný.
Je to jednoduché, ale mně to prostě přijde, jako moc dobrý nápad. Tak doufám, že tyhle nedělní články budou bavit i vás :)

Jako první tu mám neoficiální verzi Let It Go v češtině, kterou má na svědomí Terka. Těžko říct, jestli mi přijde lepší tahle verze nebo ta oficiální od Absolonovoý.
Znám tuhle písničku sice už nějakou tu chvíli, ale včera jsem se zase nějak vrhla do její poslouchání.

Pro srovnání tedy přidávám rovnou i oficiální českou verzi.

Která se líbí více vám? :)

On my wishlist #6

http://i1183.photobucket.com/albums/x475/Elizka41/Knizni%20doupe/K%20webu/Wishlist.jpg
- Týdenní meme z dílny Book Chick City, cílem je každou sobotu zveřejnit nějaký článek o pár knihách ze svého wishlistu

16007956 17975483 18148943 22472610 
Tentokrát tu mám hned čtyři knihy a všechny od jedné a té samé autorky.
Od Kateřiny Petrusové jsem četla zatím jen jednu knihu, tu její první - Nebezpečnou lásku, kterou jsem si neskutečně zamilovala a už tou si mě autorka získala, proto chci i další díly této série a vlastně i cokoliv dalšího od téhle autorky. Navíc na besedě na Světu knih jsem pak měla možnost slyšet ukázku z Pekáče buchet a už jen díky té ukázce mi je jasné, že tahle kniha bude také úplně skvělá. A ještě ke všemu má tak báječnou obálku! Tak neskutečně pozitivní a prostě... awww :3

Knihy na Goodreads + zdroje obálek:

Blogger TAG

 http://nd06.jxs.cz/835/529/649bdba848_98163992_o2.png
Do Blogger TAGu mě nominovala Jitka Jitulisko, které tímto moc děkuji. Ono člověka ohromně potěší, když ho někam nominuje někdo, koho ani nezná, zvlášť, když tenhle TAG mi nepřijde ještě úplně tak mega rozšířen :D
Je fakt, že podobných tagů tu bylo dost a pravděpodobně jich i dost bude, tak proč se také zase nezapojit, když už jsem byla nominována, že? ^^

PRAVIDLA:
  1. Pověz o sobě 10 věcí
  2. Odpověz na 10 otázek od bloggera, který tě nominoval
  3. Nominuj 5 bloggerů, kteří mají méně než 200 čtenářů za den
  4. Vymysli 10 otázek pro ty, které jsi nominoval
  5. Informuj bloggery, že jsi je nominoval

10 FAKTŮ O MNĚ
1. Ačkoliv mi táhne na patnáct, pořád se chovám jako malý dítě.
2. Absolutně netuším, co bych jednou chtěla dělat a že bych už asi aspoň trochu tušit měla, abych tomu nějak přizpůsobila výběr střední, že ano.
3. Chci si zase obarvit vlasy, ovšem tentokrát už ne úplně.
4. Nechutná mi mléko.
5. Zítra půjdu s mamkou do kina na Hvězdy nám nepřály ^-^
6. Neustále jsem na pochybách, jestli blog.cz nebo blogspot.
7. Když si v knihkupectví kupuji knihu, většinou probírám i další její výtisky co tam mají, abych našla nějakou v co nejlepším stavu, i když jsou v super stavu všechny. Na druhou stranu tuhle jsem si málem koupila knihu jen proto, že měla roztržený přebal a mně jí bylo hrozně líto.
8. Knihu, kterou zrovna čtu, čtu zásadně bez přebalu a většinou ještě obalenou, aby se jí nic nestalo, když ji tahám v tašce do školy.
9. U některých věcí jsem hrozný perfekcionista, ale jiné zase jednoduše odfláknu.
10. Nepřijdu si dost zajímavá na to, aby se o mně dalo napsat deset zajímavých faktů a podle toho to taky vypadá.

10 ODPOVĚDÍ NA 10 OTÁZEK OD BLOGGERA, KTERÝ MĚ NOMINOVAL
1. Jaký žánr nečteš?
Nedá se říct, že bych nějaký žánr zásadně nečetla a jsem schopna přečíst si knihu jakéhokoliv žánru, pokud mě zaujme. Ale třeba takovéty typické ženské romány, které mě povětšinou odrazují už jen svou obálkou (snad víte, o čem mluvím), mě vůbec nelákají. Také mě nějak neber krimi.

2. Jaká kniha tě nejvíc rozčílila?
Huh, to je těžká otázka. Nemůžu říct, že by mě nějaká kniha vyloženě rozčílila. Když už tak mě většinou rozčílí nějaká vzniklá situace, povaha hrdinky nebo tak něco a to si často ani nepamatuji. Tak namátkou si vzpomínám, že mě rozčilovala třeba Bella v druhém díle Twillight, kde pořád jen fňukala a litovala se, Sára z Nikdy neříkej navždy, Lauren z Křídel a další.

3. Jaký hrdina/ka z knih je tvůj nej?
Miluju Jesseho z Mediátora, on je naprosto dokonalej. A taky Augustuse, Aljašku, Awrixela, Holdera, Záři, Michaela, St. Claira, Radka, Gideona a spoustu dalších postav a nedokážu vybrat, tu úplně nejoblíbenější.

4. Kterou knižní postavu by si na místě odstřelil/la?
Bellu ze Stmívání, minimálně v druhém díle. Následně i hrabě Saint Germaina z Drahokamů. Nebo taky již zmíněnou Sáru z Nikdy neříkej navždy, myslím, že ani smrt též zmiňované Laurel, by mi nevadila.

5. Jakou knihu by sto za to prožít? Se vším všudy.
Uhm, Polibek pro Annu :3 *le Deny romantička* :D Nebo třeba i Tahle píseň ti změní život, Mediátora, Princezniny deníky… ^^

6. Ideální dovolená?
S knihami a slečnou v Narnii s tím, že potom přímo z Narnie bychom se hezky vrátili domů do Země Nezemě >:D

7. 40 stupňové léto nebo -20 stupňový mráz?
Rozhodně to léto. Sice bych se asi pekla a nadávala, ale pořád mám radši léto než zimu.

8. Co bys dělala/l, kdyby si nemohl/la číst?
To by bylo pěkně v háji, zní to děsivě. Nemám ani tucha, možná bych víc čuměla na nějaké filmy, seriály a tak :D

9. Jak často přeorganizováváš svoji knihovnu?
Zas tak často ne. Občas mě prostě přepadne taková potřeba, kdy zjistím, že mi tam někde něco nesedí a tak to
přerovnám, to se většinou děje, když mi přibude nová kniha :D

10. Jakou knihu bys dal/la přečíst nepříteli?
Žádná kniha by si nikdy nemohla zasloužit, abych ji dala přečíst někomu, koho považuji za nepřítele. Nikdy.

5 BLOGGERŮ, KTERÉ NOMINUJI
3. .Putta
4. Andy

OTÁZKY PRO MNOU NOMINOVANÉ
1. Kolik knih máš ve své knihovničce?
2. Radši příběhy čteš nebo sám/sama tvoříš?
3. Četl/a jsi už někdy nějakou knihu v jiném jazyce než v češtině? Jakou? Jak ti to šlo?
4. Kde nejraději čteš?
5. Kterou knihu by si měl podle tebe přečíst každý?
6. Žiješ víc svůj vlastní život nebo dáváš přednost životu postav v knihách?
7. Jsi rád/a sám/sama sebou?
8. Považuješ se za kreativního člověka?
9. V čem nejvíce vynikáš?
10. Co ty a dnešní doba?

Edit: 20. 7. 2014, 16:49:
Tak jsem do blogger TAGu byla nominována ještě jednou, v tomhle případě Myšlenkou v koutě. Tentokrát už, ale prostě jen doplním odpovědi, jak na fakty, tak na nominace už se vykašlu, snad to nebude moc vadit :D Fakty, protože chystám takovéty články s nimi a nominace, protože mám dojem, že stejně již všichni byli :D

1. Kdyby sis musela vybrat život v jedné knížce, v jaké by to bylo? A proč?
V Zemi Nezemi Petra Pana, protože nechci dospět. Erilian, protože se mi ten svět moc líbí. Stokorcový les z Medvídka Pú, protože chci Púa a jeho přátele poznat. A další, že :)

2. V čem se lišíš od tvých vrstevníků?
Nemám ajfounek :'( Ne, teď vážně. Já mám Soničku a oni ne.

3. Sedíš v autobuse u okýnka a vedle tebe si sedne člověk, který neuvěřitelně zapáchá. Co uděláš?
Pravděpodobně ho budu tiše trpět a doufat, že už brzy vystoupí nebo, že já dorazím na cílovou stanici.

4. Bez čeho nepřežiješ den? (vynechte vzduch, vodu, jídlo... -.- :D)
Nedá se říct, že bych ho bez něčeho vyloženě nepřežila. Jen jsou věci, bez kterých se mi přežívá mnohem hůře.

5. Pamatuješ si na první oficiálně dospěláckou tlustou knihu, kterou jsi přečetla?
Tak upřímně, tady vůbec nevím, co si pod tím představit... :D 
6. Oblíbený seriál? Proč?
My little pony 83 Protože poníci jsou prostě awesome :3

7. Máš položit jednu otázku Alence z říše divů. Jaká to bude?
"Jak chutnal ten dortík?"

8. Co děláš, když jsi nervózní?
To záleží na situaci. Někdy jen tiše sedím, čekám, popřípadně se klepu. Jindy přecházím po domě sem a tam a klepu něčím do něčeho nebo tak :D

9. Co nejvíc miluješ, ale stydíš se za to?
Myslím, že lidé by se neměli stydět za to, co milují. Ovšem dost možná by se také něco našlo, ale teď mne nic nenapadá.

10. Jakou nejlepší (nejvtipnější, nejromantičtější, nejsmutnější, nejtragičtější, nej...) hlášku sis zapamatovala z knížky a z jaké?
První co mě napadlo byla hláška z Polibku pro Annu, kterou si ovšem nepamatuji přesně. Ale je to něco ve smyslu "Pro nás dva není domovem místo. Je to ten druhý." :3

Blogové letadlo III.

Okaj, dobrovolně násilým jsem byla posazena do dalšího letadla, tak letíme :'D
Tentokrát mě sem zatáhla Toni. Mimochodem, to její letadlo si určitě přečtěte, je tam jsně vidět, že u mě ve sprše by chtěl bejt prostě každej! :'DDD

  1. Miluješ taky Deny? XD
    Už jednou jsem to říkala. Ne. Si musím udržovat svou jedinečnost a originálnost né? :'DD
  2. Chtěl/a bys mě někdy vidět osobně?
    Musíme zbourat tu Prahu holka! :'DDD
  3. Proč ses zapojil/a do letadla?
    Protože si mě donutila T_T" :'DDD
  4. Taky už přemýušlíš nad tím, kam půjdeš na vysokou? XD
    Ne.
  5. Máš rád/a kočky?
    Kočky neřešim :'D
  6. Kolik ti je?
    Vzhledem k tomu, že mě stvořil vesmír a já jako Bůh stvořila zemi a tak, tak to bude dost dlouho ;DD
  7. Jak si poznal/a můj blog?
    FB
  8. Chtěl/a bys cestovat po světě?
    Nom, jsou místa, kam bych se chtěla podívat, ale že bych třeba jen cestovala? Nevím.
  9. Jsem jediná, kto se bojí úplňku? XDD
    Nevim, ale já se ho nebojim :'DD
  10. Viděl/as Hobbita?
    Nop.
  11. Těšíš se na Syna Pekel?
    OH YEAH!
Nom a jinak, mě už vážně nenapadají další otázky, tudíž už nikoho dál neposílám... :'DDD

Blogové letadlo II.

Ještě před delší dobou mě All zatáhla opět do blogového letadla a furt jsem nenapsala ty odpovědi a teď mě do letadla zatáhla ještě Venea, takže jsem konečně dokopala k tomu to napsat :'D

11 otázek od All:
  1. Proč sis založila blog?
    Já vlastně pořádně nevím. Založila jsem ho necelý měsíc po tom, co jsem zrušila předchozí blog, kvůli tomu, že mě to nějak přestalo bavit. Ale to bych prostě nebyla já, kdybych byla bez blogu. Ze začátku jsem tu na to trochu kašlala, ale nechtěla jsem skončit (když už sem tak otravovala kvůli tý adrese, že..) a nakonec jsem se přeci jen nějak rozjela. A tadá! Jsme tu :D Ale to jsem odbočila od otázky. Takže na závěr shrnutí: Nevim :D
  2. Čeho chceš v životě dosáhnout?
    100% štěstí ^^
  3. Jak ses dostala ke psaní?
    Uh, těžká otázka :D Já už nějak nevim :D Prostě ono to vyplynulo nějak samo. Ale myslím, že opravdu pořádně jsem se psaní začla věnovat, před né moc dlouhou dobou.
  4. Zamilovaná? ;)
    Jasně, do osoby co s ní sem zasnoubená :'DDD
  5. Co ti psaní přináší?
    Když mám blbou náladu, něco mě trápí nebo tak něco, psaní mi hrozně moc pomůže. Je jedno jestli se vypíšu v nějaký povídce, básničce, článku a nebo prostě všechno vysypu (vypíšu) nějakýmu (ubohýmu :'D) člověkovi, kterej mě musí poslouchat (že, Nik? :D).
    A taky mě baví. Je to něco, kam můžu zmizet a uniknout od reality. Něco kde můžu napsat co chci a nikdo mě za to nemůže odsoudit, protože co napíšu je jen na mě. Navíc tam mám nade všema naprostou a nekonečnou moc a můžu si zabíjet a oživovat a tak podobně, koho cu :'D
  6. Kdybys měla vrátit čas: Do jakého dne, proč a co bys změnila?
    Do dne, kdy sem se narodila, úpe "omylem" bych z něčeho hapala a uhodila se do hlavičky a udělala chcíp C: :'DDD A nebo možná do nějakýho dne, kdy sem byla ještě u maminky v bříšku (U MAMINKY V BŘÍŠKU V TEPLOUČKÉM PELÍŠKU :'DDDDDD BLABLABLA JSEM TOTIŽ JAHODOVÁ HOLČIČKA JAHODOVÁ :'DDDDD) a nějak se utopila bo oběsila na pupeční šňůře nebo tak něco :'DD
    Ale né, možná do dne, kdy sem narazila na jistej blog. Bych z něj okamžitě odešla a dál se podobnýmu typu vyhýbala :'D
  7. Věříš a duchy a celkově na nadpřirozeno? ;)
    Celkem jo
  8. Na co nejčastěji myslíš?
    Na to, na co se mi zrovna (ne)chce myslet :'D
  9. Kdyby ses mohla setkat se dvěma osobami na světě, kteří žijou i žili, kdo by to byl?
    Hm, s... tebou :'DDD A s... tajemstvííí CCCCCCCCCCCCC: xDDD
  10. Nejlepší knížka světa?! (Jinou odpověď než Percy Jackson NEBERU! ;D)
    Já jich mám víc, ale toho Percyho ti bez mučení řeknu. Dokonalá to kniha :D Ale nemůžu si odpustit neříct sérii Princezniných deníků, páč ty mám úplně nejradši :'D
  11. Miluješ DENY?! ;D
    Zásadně ne :'DDD Ale já jediná to mám povolený! :'D
11 otázek od Venei:
  1. Tvé novoroční předsevzetí?
    Není :'D
  2. Tvá noční můra?
    Jakože teda nejhorší co se mi, kdy zdála? Uh, dřív bych bez přemejšlení řekla, že ta, kdy po mě lezli taký hnusný pavouci s dlouhejma nohama a ty nohy se jim úpe zapichovali do toho svetru co sem měla na sobě a fuj... :'D Ale teď mám pocit, že horší bylo, když se mi zdálo, že se se mnou z ničeho nic přestala bavit kamarádka ://
  3. Něco bez čeho nedokážeš žít?
    Spíš někoho :'D
  4. Chybí ti teď někdo?
    Celkem jo...
  5. Kdo?
    Jeden člověk řadící se do kolonky "Kamarádi"? :'D
  6. Oblíbený nápoj?
    Nějakej pitnej a dobjej :'D
  7. Tvůj živel?
    Podobnej dotaz sem měla už i na Asku a jak jsem řekla: Takovej živel, aby se mi podobal ještě nevymysleli :'DDD
  8. Tvůj největší úspěch dosud?
    To že nějakym zázrakem stále přežívám :'DD
  9. Máš sourozence?
    Jo T-T
  10. Rozumíš si sním?
    Úpe nejvíc :'DDD Ne T_T" :'D
  11. Máš mě rád?:OO:D:D
    Ráda! :'DD A ano mám :D

Blogové letadlo

Do týhle hry mě přizvala (nebo přesněji zatáhla :'D) Nika.

Tento dotazník spočívá v tom, že:
I.) Na sebe prásknu 11 věcí
II.) Odpovím na 11 otázek, které mi dal bloger, který mě přizval
III.) Napíšu 11 otázek pro další blogery, které přizvu
 
I.) 11 věcí o mně
  1. Co sem četla, začínali lidi tim čeho se bojej tak tim budu muset začít taky :'D Bojim se pavouků >.< Nevim jestli je to úplná fobie, ale starch z nich prostě mám :D Prej jednou jsem šla dát ven psa a cestou zpátky jsem uviděla takýho hnusnýho pavoiuka na zdi a úpe s vyděšeně zdrhla domu, pak jsem pro toho psa odmítla jít, takže tam musela jít naštvaná babička :D
  2. A taky se bojim sněhu :'DDD On mě chce sežrat! Já to wim! :'DD A má takovej hnusnej plán: Že mě nejdřív nachladí, abych byla slabá a bezbranná a pak mě sežere!
  3. Taky mě chce sežrat kamarádka z áčka o.O
  4. Mám jednu kamarádku a furt se na ní musim lepit nebo jí sedět na klíně nebo taka něco :'D A jí to štve :D A pak s ní odmítám mluvit a dělám nešťatsnou, když řekne, že mě nemá ráda, protože ví, že jí pak dám pokoj a ještě si stěžuju jinejm dvou kamarádkám, že mě nemá ráda :D Nom, ale moc dlouho mi to nevydrží :'DD
  5. Nemám nijak extrémě moc kamarádek, ale stačí mi to, protože je mám moc ráda ^^
  6. Jednu z nejlepších kamarádek a zároveň toho nejúžasnějšího člověka ve vesmíru znám víceméně jen přes internet, i když jsme se už párkrát viděli ^-^
  7. Někdy se kvůli tý výše zmíněný kamarádce dost trápim, protože mám strach jestli si o mně třeba nemyslí něco špatně a mám strach, že kdyby mě třeba znala i normálně v rl, tak by mě neměla ráda... Ale tak, už se kvůli netrápim tak moc jako dřív a jsem za to ráda :D
  8. Pokud mi na někom opravdu dost záleží a mám ho ráda jsem potom celkem žárlivá, ale fakt děsně a hrozně moc mi to vadí a děsně se za to nenávidim.
  9. Pokud oči nemaj nějakou vážně jasně poznatelnou barvu, tak nejsem schopná určit jejich barvu :D
  10. Doktorka mámě řekla, že mě má objednat k očaři, kvůli tomu, jestli bych neměla mít brýle a upřímě se dost bojim, že je mít budu DDD: Já je necu, bych v nich vypadala ještě víc retardovaně než teď D:
  11. Chtěla bych si obarvit vlasy na červenou nebo oranžovou a myslim na vážně výraznou červenou či oranžovou :D Nom, ale máma mi to nedovolí (a nenabarvím, páč dybych si to barvila sama, byla by barva všude jen né vlasech :'DD) :// Maximálně tak proužky, ale ani to neni jistý.
Uch, upřímě jsem se těch 11 věcí bála, ale teď bych byla schopná vymyslet ještě nějaký a dost mě to bavilo :'DDDD

II.) 11 otázek od Niky
  1. Upřímně řečeno, kdo je vaším nejoblíbenějším návštěvníkem vašeho blogu? Může jich být i víc…
    Nemám nejoblíbenějšího návštěvníka. Pro mě jsou všichni návštěvnící, co čtou ty moje kecy a třeba i něco okomentují, stejně důležití a mám je ráda všechny stejně a myslím, že by bylo nefér, kdybych měla nějakého raději než ostatní.
  2. A opačně? Které blogy nejčastěji navštěvujete vy?
    All, tebe, Nut-telku, Dizinku, Taychi, lillinku... :D Ovšem, bych jich napsala víc, jenže ona větší část mých oblíbených blogů je nějaká neaktivní a najít blog, který se mi opravdu líbí a tak je pro mě těžký a i když jsem zkoušela hledat, nenašla jsem a když už na nějaký narazím, tak to je většinou úplnou náhodou :D
  3. Co pro vás znamená vaše tvorba?
    Nom, když o tom tak přemýšlím, tak co pro mě znamenámá tvorba, jako taková nevím. Kdyby ses zeptala co pro mě znamená třeba psaní, věděla bych co říct, ale když se ptá na tvorbu... Ne, vážně nevím :D Ráda bych řekla, že něco na co můžu být hrdá, ale upřímě, myslím, že minimálně zatím nemám moc na co být hrdá :D
  4. Kdyby ses měla setkat z nějakou postavou z jakéhokoli příběhu svých oblíbených blogerů, kdo by to byl a proč?
    Upřímě? Nevím. Z nějakýho důvodu o nikom takovém nevím, né, že by ty blogeři nepsali dobře, to píšou a opravdu moc dobře, ale nějak netoužím po tom se s někým z jejich příběhů setkat :D
  5. Představ si, že můžeš mít jedno přání, jakékoli na světě, co by to bylo?
    Přála bych si dalších sto přání :'DDD Né, mě by stačila jedna jediná věc a to být šťastná, doopravdy šťastná bez těch pitomejch blbejch nálad...
  6. Když jsi byla malá, měla jsi nějakou hračku, nebo jakoukoli věc, kterou jsi nosila všude s sebou?
    Všude s sebou? O ničem takovém nevím, ale možná jsem to akorát zapoměla.
  7. V čem myslíš, že jsi nejlepší? (Ne nejlepší mezi všemi, ale jen v sobě)
    Tak to vážně nevím, nepřipadám si v ničem moc dobrá, natož nejlepší.
  8. Máš ze svého život vymazat nějaký den. Který by to byl, proč a jaké myslíš, že by to mělo následky.
    Nejdřív mě napadl den mého narození, vůbec bych se nenarodila a bylo by, ale pak mě napadl ještě jeden den. Den, kdy jsem narazila na první... no, prostě jistej typ blogu. To by mělo za následek to, že bych nejspíš nikdy nepoznala jistý lidi. Né, že bych to chtěla, kvůli tomu, že bych ty lidi neměla ráda, to mám a hodně, ale mám pocit, že by tak bylo všechno jinak a lepší, pro všechny...
  9. Kolik blogů jsi už v životě měla?
    Vážně ste tak naivní a myslíte si, že to jde spočítat? :'DDD
  10. Jsi zamilovaná?
    Jasně, do mího snoubence :'DDDDDDDDDD
  11. Stává se ti někdy, často, pořád, že dostaneš takový záchvat smíchu až spadneš na zem a nejsi schopna se zvednout? :D
    Záchvaty smíchu mívám, ale až takhle fakt ne :'DDD Myslim... ;DD
III.) 11 otázek pro označené blogery
  1. Proč jsi začal/a psát?
  2. Jaké jiné tvrobě kromě psaní se věnuješ a proč?
  3. Když jsi zakládal/a svůj blog, jaké jsi s ním měla plány?
  4. Jaké jsou tvé sny a cíle do budoucna?
  5. Zajímáš se o módu a podobné věci?
  6. Jaký typ blogů tě baví nejvíce?
  7. Jaký naopak nemáš ráda?
  8. Tvůj názor na konec světa?
  9. Co tě na blogu zaujme jako první?
  10. Máš na sobě něco co bys chtěl/a změnit?
  11. Miluješ mě? :'DDDD

11 blogerů, které přizývám:
  1. All
  2. Nuttelka
  3. lillinka
  4. Lithi-chan
  5. Yume
  6. Lux (ae ta se asi nezapojí, páč má pozastavenej blog... :'DD)
  7. Laivine
  8. Delthrien
  9. Nikillien
  10. Parala
  11. NikaRoovy

Ohlédnutí za projektem

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png
Školní rok oficiálně skončil a spolu s ním i tenhle projekt.
Přestože ze začátku jsem ty články psala jen z povinosti, ke konci mě to už vážně i bavilo :DD
Celé to prošlo menším vývojem a nejen tím, že se postupně trochu pozměnil styl, jakým byly články psané, ale i to, že i já se postupně rozepisovala víc a tak, řekla bych :D

Vzhledem k tomu, že mě to vážně baví, ráda bych v těch recenzích pokračovala, ale už ne jako takovýhle nějaký projekt, nýbrž prostě jako recenze, s tím, že bych nejspíš nepsala úplně o všem, protože občas vážně nemám moc co říct ;D

A to bude na závěr asi vše.

Užíte si prázdniny děcka! ;D

Kniha třicátá první - Deklarace smrti

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Název: Deklarace smrti
Autor: Gemma Malley
Díl: 1
Počet stran: 255
Nakladatelství: Fragment
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Je rok 2140 a svět už není takový jako je teď. Vědci vymysleli lék na nesmrtelnost, lidé neumírají. A Země je proto brzy přelidněna. Proto byla přijata deklarace, která udávala, že nikdo nesmí mít více než jedno dítě. A později i to jedno díte bylo povoleno pouze pod podmínkou, že rodiče přestanou brát lék, který zaručuje nesmrtelnost. Děti, které se tedy narodí nepovolená jsou označována jako "Přebyteční" a jejich rodiče jdou za porušení zákona do vězení. Přebytečné vychovávají ve specializovaných střediskách, kde je učí pokoře a poslušnosti, učí je nenávidět jejich rodiče a je samé, učí je že jsou přebyteční, že nemají právo žít.
Patnáctiletá Anna je v jednom z těchto ústavů už od raného dětsví. Je vychována a bere se jako přebytečná, nesnáší své rodiče, za to, že porušili zákony a ona se narodila, respektuje všechna nařízení a má za to, že to všechno je správné. Jediné co chce je stát se Užitečnou osobou. Tou nejužitečnější ze všech, aby Matce přírodě odčinila, že se narodila.
A pak do střediska přijde Petr. Je Přebytečný a přivezli ho ve velmi pozdním věku. Neuznává Deklaraci a odmítá se přizpůsobit. Navíc tvrdí, že zná Anniny rodiče a že oni Annu milují a chtějí ji získat zpět.

Bez problému řeknu, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Sice né úplně nejlepší, ale jedna z nich.
Je úžasně a především čtivě napsaná, ani jednu pitomou vteřinku mě kniha nenudila a myslím, že k tomu není co dodat, protože každý snad ví, jak důležité tohle je.
Způsob jakým bylo s Přebytečnými v ústavu zacházeno mě dostal. Samozřejmě, nečekala jsem, že s nimi budou zacházet jako s vlastními nebo tak, ale tohle mě nenapadlo. Způsob jakým s nimi bylo zacházeno byl... odporný. Zacházeli s nimi jako s otroky, se špínou, jako s věcmi, někým kdo jen dýchá jejich vzduch, protože to všechno pro ně Přebyteční byli.
Annina povaha odpovídá tomu, jak byla vychována a tak nějak si získala můj obdiv. Odůvodnila bych proč, ale mám strach, že by se to mohlo brát jako spoiler. (I když něčeho, co mi třeba bylo jasné už od začátku, ale i tak :D)
No a Petr. Kluk, který riskoval všechno, jen proto, abych zachránil dívku, kterou zná jen z vyprávění. Zamilovala jsem si toho kluka, protože on je prostě úžasnej :3
Na týhle dystopii je nutné ocenit ještě jednu věc. Mám pocit, že ta šance, že by něco takového nastalo, existuje. Přeci jen věda jde dopředu a nedivila bych se, kdyby lék, který by zastavoval stárnutí vynalezli. No a lidi jsou sobci a po nesmrtelnosti by nejeden nadšeně sáhnul a nenapadne je, ze mladí jsou potřeba. V knize je jasně vidět, že mají problémy s nedostatkem energie a nikoho nenapadne, že kdyby se rodili nový lidé a staří umírali, mohl by se narodit někdo, kdo by problém vyřešil. Protože upřímně, pokud budou na světě furt jedni a ti samí lidé, pochybuji, že ještě vynaleznou něco nového. Navíc, nedělá ten strach, že nikdo neví, jak dlouho do konce života mu zbývá, životem? Lék na rakovinu, HIV a podobně by byl úžasným objevem, ale na smrt? Né díky.
A jednu věc si neodpustím: Mám pocit, že v anotaci na zadní straně je chyba, nehledě na to, že v knize už očividně neplatí ani zákon o jednom dítěti, ale jak jsem popsala, rodiče se musí zdát vlastní nesmrtelnosti, aby mohli mít dítě, ale k té anotaci. Je tam napsáno, že Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti, přitom podle všeho, byla Anna prvorozená. Buď jsem to nepochopila nebo v tom opravdu jsou nedostatky nom. Ale tak to je jen detail.
 
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha třicátá - Drakie 3 - Návrat

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Název: Drakie 3 - Návrat
Autor: Sophie Jordan
Díl: 3
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo
Ukázka
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Jacinda, Tamra, Cassian a Will jsou na výpravě zachránit Miriam, Cassianovu sestru, kterou zajali Enkrosové a drží ji v jejich pevnosti.
Mají nebezpečný plán. Dovést Jacindu, jako zajatce enkrosům, aby ji zajali také a ona mohla Miriam říct, že si pro ni její bratr přijde.
Nakonec ale to není úplně tak jak si představovali a jejich původní plán - Zachránit Miriam a rozdělit se trochu mění.

Jordan nás hodí do děje bez žádného zbytečného okecávání. Vše pokračuje tam kde to skončilo, jako by se jednalo rovnou o další kapitolu a mezi nimi nebyla žádná časová odmlka a tak. Na začátku mi proto chvíli trvalo než jsem se úplně zorientovala. Byla jsem trochu mimo, protože jsem si úplně nepamatovala, jak minulý díl končí, takže jsem v něm ještě rychle pročetla posledních pár stránek.
Tenhle díl byl jednoznačně nejlepší. Co musím ocenit je, že vztah Jacindy, Willa a Cassiana mi už nějak nepřipomínal vztah z Twillight ^-^.
Co se konce týče, nevím proč, ale přijde mi, že prostě končí až tak moc *SPOILER* šťastně, že to všechno najendou je takové... Jak bych to řekla, prostě, že to všechno dopadlo až moc dobře. Né že bych měla něco proti šťatsným koncům, ale tady mi to prostě přišlo takové přehnané. Nevím, jak bych to pořádně vysvětlila.
*UŽ MŮŽETE ČÍST, TU UŽ SPOILER NÉNÍÍÍ :P*
Kamarádka z toho konce prý byla úplně hotová, ani spát z toho nemohla, (hádám, že na tom byla podobně, jako když jsem já dočetla Všechny barvy země), ale mě z nějakého důvodu nijak zvlášť nebral.
Přečetla jsem to celé celkem rychle, rozumějte: na mě celkem rychle :D Ona kamarádka na mě úplně tak čuměla, když jsem jí včera večer, když jsme se viděli, řikala, že ráno jsem dočetla Kouzlení (jakože v pátek ve škole, jsem byla ještě o kus za ní :D) a už byla za polovinou Drakie :D

Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha dvacátá devátá - Kouzlení

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Název: Kouzlení
Autor: Apprilynne Pike
Díl: 2
Počet stran: 361
Nakladatleství: Fortuna Libri
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
V druhém díle knih o Laurel, floreře, která vyrůstá v lidském světě se Laurel konečně podívá do Avalonu a to rovnou na celé dva měsíce! Byla pozvána do Akademie, kde se má začít učit kouzlit.
Nic, ale není takové jak očekávala. Škola je příšerně náročná, vztahy mezi různými typy florel a florů - Jarní, Letní, Podzimní a Zimní - ji udivují a vůbec se jí nelíbí, jak je s Jarními zacházeno.
Navíc trolové se stále chtějí Laurel pomstít.
A co se týče Davida a Tamaniho... Přestože chodí s Davidem, kterého miluje, její vztah k Tamanimu se také stále nebezpečně prohlubuje...

Upřímně, nějak nevím co ke knize říct. Ze začátku mě to nebavilo, ale díky bohu se to poté změnilo.
Co musím pochválit je to, že Laurel mi v tomhle dílu už konečně nepřipadala, jak malá holka, jak tomu bylo v minulém dílu, kdy mi pořád nedocházelo, že je jí patnáct. A celkově byla kniha lepší než minulý díl. Laurel se tu každou chvíli netvářila tak, že v jednu chvíli chce Davida a v druhou Tama. Vlastně, ona mi v téhle knize přišla o něco sympatičtější.
V prvním dílu mi bylo jedno, jestli bude s Tamanim nebo Davidem, ale tady jsem si dost oblíbila Tamaniho a tak bych byla celkem ráda, kdyby byla s ním...
Prostě, bylo to fajn a určitě lepší, než minulý díl, kde jsem (ač jsem to v článku co jsem o knize psala z nějakého důvodu nenapsala) stále čekala, až přijde něco co nepřišlo. Ovšem, že by to bylo něco ohromně úžasného se zase říct nedá. A upřímně, mám takový pocit, že za nějakou dobu na to budu mít opět úplně jiný názor, víc negativní, jak tomu bylo i u jiných knih. Aneb až se mi to pořádně uleží v hlavě a tak nom :D
Další díl si určitě budu chtít přečíst, už jen proto abych zjistila, jestli pokračování bude zase o něco lepší. Ale co se tam stane mě také zajímá nom.

Ehm, snad se nebudete zlobit, když už ukázku vynechám - jsem hrozně líná na to ji psát nebo dohledávat, navíc ani nevím, co bych tam dala.

Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha dvacátá osmá - Hvězdy nám nepřály

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Název: Hvězdy nám nepřály
Autor: John Green
Díl: 1
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Šestnáctiletá Hazel má rakovinu plic v posledním stádiu. Sedmnáctiletý August si rakovinou prošel a přišel kvůli ní o nohu.
A jak tomu tak bývá, potkají se a zamilují se do sebe.

Ani jednou jsem knihu nebrala jako kniho o nemoci a smrti, ale přesně naopak, pro mě to byla kniha, úžasná kniha, o životě a lásce. O tom, že svět není továrna na splněná přání.
Procítěný román, který ukazoval život tak jak je a na konci se nestane zázrak a kniha nekončí happy-endem. Dokazuje, že pravá láska vydrží všechno.
V té knize je tolik úžasných vět, které jsou pravdivé.
Tuhle knihu by si měl podle mě za život přečíst každý, protože ta kniha živě představuje, něco co je sice možná jasné, ale ne každý si to uvědomuje, že jsou mnohem důležitější věci než třeba peníze, sláva nebo třeba to, že nemáte nejnovější Iphone (jo, tak to je už možná trochu moc přehnaný příklad, ale to je fuk :D).
Pro Hazel to muselo být těžké, ale možná že ještě těžší to měli její rodče. Přeci jen, mít nemocné dítě a vědět, že s tím nemůžete nic udělat, musí být příšerné.
Asi to vyzní blbě a ukáže to mojí deblitu a to, že jsem o něčem takovém nikdy moc nepřemýšlela, ale až při čtení téhle knihy jsem si uvědmila, jak jsem šťastná, že lidi, které mám ráda a záleží mi na nich, jsou zdraví a tak.
Kniha sice nekončí úplně zázračným happy-endem, ale já myslím, že nekončí špatně. Končí tak, jak končit má, končí reálně, ale to není to proč podle mě nekončí špatně. Hazel a August měli šanci prožít spolu několik úžasných a vlastně i šťastných měsíců, našli se a prožili lásku. Možná to bylo jen pár měsíců, ale pro ně to bylo hodně. A je dobře, že oni si to uvědomují.
Pro mě to byla jednoznačně jedna z nejúžasnějších knih, které jsem četla. Nejen kvůli tomu o čem byla psána, ale také proto, jak byla napsána. Jogn Green je Autor s vekým A a jeho vypravěčské schopnosti jsou přímo úchvatné. On dokáže i jinak smutné věci, napsat tak, že zní vesele. Kniha je popsána jako "Nejvtipnější smutný příběh." a stačilo mi prvních pár stránek, abych věděla, že to je pravda.
Přemýšlím tak o chybách téhle knihy, něco co bych mohla knize vytknout, abych ji tu jen nechválila, ale upřímně, nic takového mě nenapadá.

Ukázka: Nebudu sem, jako u jiných knih, dávat normální ukázku, ne, já jsem dám jen pár vět, které jsem si zamilovala (a které najdete na obalu no, teda většinou :D).
A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.
-
Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
-
Bolest se dožaduje procítění.
-
Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.
-
I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná.
-
Svět není továrna na splněná přání.
-
"Možná, že dobrý bude naše vždycky." "Dobrý."

Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha dvacátá sedmá - Chvíle před koncem

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Chvíle před koncemNázev: Chvíle před koncem
Autor: Lauren Oliver
Díl: 1
Počet stran: 470
Nakladatelství: CooBoo
Násldující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Samantha žije úžasný život. Má skvělého kluka, se kterým se chystá přijít o pannenství, úžasné kamarádky, patří mezi nejpopulárnější lidi na škole a mnoho dalšího, jednoduše si nemá na co stěžovat.
Jenže pátek 12. února tohle všechno zničí a ukončí její život.
Samantha ale získává šanci prožít tento den znova a to rovnou sedmkrát.

Celý nápad mi přijde originální a i zpracované je to moc dobře.
Ovšem, podle textu na zadní straně knížky jsem přeci jen čekala něco trochu jiného, ale vůbec mi to nevadilo.
Příběh je to moc hezký, i když musím přiznat, že chvílema mě kniha moc nebavila a někdy jsem se do čtení vážně musela nutit. Nejvíc mě bavily asi až poslední dva dny, kdy jsem se do toho konečně pořádně zažrala.
Bylo úžasné sledovat, jak sebemenší detail mohl všechno změnit, jak bylo vše propojené. Ale ještě úžasnější bylo sledovat proměnu Samanthy.
Samantha na začátku byla holka, které záleželo především na ní, jejích kamarádkách, klukovi, tom jak vypadá, jestli je populární a podobně. Na konci už, jako by to nebyla ona. Snad každá věc, které se stala jí nějak změnila.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení, řekla bych, že ukazuje život tak, jak je, jací někteří lidé jsou.

 
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha dvacátá šestá - Alchymie věčnosti

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
http://nd06.jxs.cz/523/127/1d8f9595e6_90734280_o2.jpgNázev: Alcyhmie věčnosti
Autor: Avery Williams
Díl: 1
Počet stran: 182
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Serafina byla mladá dívka, která, ale mě předčasně umřít. Nestalo se tak díky Cyrusovi, který jí dal napít kouzelného elixíru, jenž sliboval nesmrtelnost. Nesmrtelnost, která si ale žádá životy nevinných lidí. Serafinina duše se odpoutala od těla a mohla ho libovolně měni podle potřeby.
Od oné události uplynulo již šest set let a Serafina již nechce dál nést vinnu, za to co provádí.
Rozhodne se tedy Cyruse opustit a zemřít. Jenže nešťastnou náhodou se ocitne v těle mladé dívky a jejím životě. Neví o ní naprosto nic, ale je nucena se chovat, jako že ví.
A její chuť zemřít je náhle mnohem menší...

Upřímně, nevím co o knížce říct. Nebylo to špatné, nápad je originální, ale provedení mi přijde takové suché, nijaké.
Né, že by mě to nebavilo, ale prostě nepatřilo to mezi knihy, které mě do sebe pohltily, které jsem měla problém odložit. Nejlepší z celé knihy mi přišly zhruba poslední dvě kapitoly. Přišlo mi, že teprve tam se to konečně rozjelo. Ovšem hned zase skončilo.
Jsem celkem zvědavá na další díl. Ani né tak kvůli tomu, jak to skončí, nýbrž kvůli tomu, jestli to už konečně bude napsané líp, čtivěji, zhruba jako ten konec nebo to zase bude takové nijaké.

Ukázka: Amelie a Jared naskočili do vlaku o dva vagóny za mnou.
"Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají," zazní hlášení.
To je moje chvíle. Teď anebo nikdy.
Burácení a troubení přibližujícího se vlaku - jedoucího v opačném směru - jsou jediné zvuky, které slyším. Ještě než se vlak do East Bay rozjede, vyskočím z vagónu, přeběhnu na druhou stranu nástupiště a prokličkuju davem k vlaku, který míří na sanfranciské letiště a který právě s hučením otevřel dveře. Přilepená na okno se otočím za vlakem do East Bay, který se už chystá k odjezdu. Jared a Amelie jsou stále v něm a hledají mě mezi cestujícími.
V tom se Ameliiny oči střetnou s mými. Viděli mě.
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde

Kniha dvacátá pátá - Jsem roztříštěná

http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png
Název: Jsem roztříštěná
Autor: Tahereh Mafi
Díl: 1
Počet stran: 288
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Její dotek dokáže zabít.
Julliet je už skoro rok zavřená v malé cele. Přesně 264 dní, neviděla živou bytost. Všichni jí nenáviděli a opovrhovali jí.
Všechno se, ale začne měnit, když jí do cely přidají spoluvězně.
Za chvíli, již není vězněná v malé cele, ale v luxusním sídlu Obnovy.
Obnova s ní má plány, které se Julliet, ale nelíbí.

Prvních pár kapitol, mě strhlo do sebe a doopravdy jsem měla problém knihu odložit. Potom to, ale postupně upadalo a vetšina knihy mě zas tak moc nebavila. Doopravdy bavit, mě to zas začalo, asi až někdy po 220. straně.
Četla jsem jeden názor, že tuhle knihu by si měl přečíst asi každý. Zdálo se mi, že na knihu byly jen samé dobré ohlasy. Hodně jsem toho od ní čekala. A proto mě porměrně dost zklamala.
Přišlo mi divné, že rodiče Julliet tak moc nesnášeli. Dobře, možná dokáže zabíjet pouhým dotykem, ale ona za to nemůže a navíc, je to jejich dcera. Čekala bych, že to bude právě matka a otec, kteří ji budou bervomocí chránit, ale oni jí místo toho nenáviděli. Myslím, že její matka neměla moc mateřského citu...
Julliet a Adam. Nevím co si o nich myslet, fakt že ne. Ani k jednomu jsem si nevytvořila nějaký vztah. Snad ani chvíli mi jich nebylo líto. Ani jednou se mi při čtení nehnaly slzy do očí, i když tam byla minimálně jedna část, při které bych u jiných knih, jak se znám, brečela. Protože upřímně, mám pocit, že mě rozbrečí už skoro cokoliv. Tady ne. Tady mi to bylo jedno.
K tomu všemu, jsem v celé knize nezaznamenala snad žádnou jinou ženu, kromě Julliet. Tím myslím, že se tam nevyskytla nějak zvlášť, aby tam doopravdy byla a sehrála nějakou, třeba i menší roly, zmíněná tam možná někde nějaká byla, ale to bylo tak vše. Navíc celkově se v příběhu opakovali především 3 postavy - Julliet, Adam, Warner + později ještě trochu James a Kenji.
Ani nevím, zdali si budu pořizovat další díly, ale hádám že jo, přeci jen bych chtěla vědět, jak to dopadne, ale určitě jsou knihy, které budou mít přednost. No, budu doufat, že další díl bude lepší...

Ukázka: Ráno voní deštěm.
Místností prostupuje pach mokrého kamene a zorané hlíny;vzduch je vlhký a zemitý. Zhluboka se nadechnu, po špičkách přejdu k oknu a přitisknu nos na studený povrch. Cítím, jak se sklo mým dechem zamlžuje. Zavřu oči a poslouchám jemné pleskání ve větru. Kapky deště mi připomínají, že mraky mají srdce.
Že ho mám i já.
Vždycky uvažuju nad kapkami deště.
Přemýšlím, jak padají dolů, zakopávají o svá vlastní chodidla, lámou si nohy, a když se řinou z oblohy ke svému nejistému konci, zapomínají si padáky. Jako by si někdo nad zemí vyprazdňoval kapsy a nezajímal se o to, kam jejich obsah vypadne, nezajímal se o to, že se dešťové kapky při dopadu na zem protrhnou, že se při dopadu na podlahu roztříští, že lidé proklínají dny, kdy se kapky opováží zaťukat na jejich dveře.
Jsem kapka deště.
Moji rodiče mě vyhodili ze svých kapes a nechali mě vypařit se na betonové podlaze.
 
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde