Většinou, když dočtu knihu, běžím napsat recenzi, jednak ze zvyku a jednak proto, že se chci s ostatními podělit o to, co jsem to vlastně právě přečetla. A normálně bych psala recenzi i v tuto chvíli, jenže jsou tu knihy v angličtině, které si recenzovat zkrátka netroufám, protože moje znalost tohohle jazyka není ani zdaleka perfektní a já mám strach, že bych knihu přeci jen nezvládla správně posoudit ze všech úhlů. Jenže tak nějak mi přijde jako hřích, nepodělit se s vámi o své dojmy z nových knih od Meg Cabot, poněvadž je to prostě Meg Cabot a pokračování Princezniných deníků.
Zároveň mě napadlo, že bych tímhle článkem mohla započít takovou (vysoce) nepravidelnou, vlastně jen zřídka využívanou, rubriku, kde bych povídala o knihách, které jsem přečetla v angličtině (s tím souvisí to "zřídka využívanou" - zatím mám na kontě jen dvě knihy a ačkoliv se chystám zkoušet i další, rozhodně jich nebude nějak moc). Prozatím jí nechám název "Posezení u čaje s anglickou knihou", protože prostě potřebuju nějakej strašně originální název a k Anglii se hodně pojí čaj a tak. (Jo, kdyby někoho napadlo něco lepšího, budu vděčná, tohle je vadný :D)
