Z knihovny faktů #3

V knihkupectví vybírám vždy nejlepší výtisk

Sice už v knihkupectvích zas tak moc nenakupuji, ale když už ano, rozhodně to není záležitost na pár minut. A to ani v případě, že přesně vím, pro jakou knihu tam jdu. Hodnou chvíli mi totiž povětšinou zabírá přehrabování se všemi těmi výtisky a snaha nalést nějaké, který nemá ani nejmenší vadu. A že já to studuji podrobně.

Nejhorší je to, když vybírám někde, kam je vidět, to si pokaždé připadám hrozně trapně, že se těmi knihami tak přehrabuji :D

Své knihy smím poničit jedině já

Ale to neznamená, že to dělám. Ta představa mě děsí a na své knihy si dávám pozor. A to i přesto, že zrovna nedávno jsem došla k názoru, že knihy, na kterých je vidět, že je někdo četl vypadají mnohem lépe, než ty moje, které jsou v poměrně dost dobrém stavu.

Ovšem, pokavaď třeba omylem natrhnu stránku knize já sama nebo něco horšího, třeba, v případě paperbacku, jí ohnu přední stranu (což se mi doopravdy jendou povedlo a to jsem tu knihu měla obalenou, aby se jí nic v tom batohu nestalo -.-), tak to nějak překousnu a zas tolik to neřeším, většinou. Jenže ve chvíli, kdy mé knize udělá něco někdo jiný, to je problém. A je jedno, že se mi ta kniha třeba ani moc nelíbila. To tak kamarádka jednou vyšilovala z toho, že já šílela z toho, že si na mojí knize klepe tužkou... :D

Mám raději nové knihy než staré

Hold nepatřím k milovníkům starých knih, ale to zase neznamená, že bych staré knihy nějak neměla v lásce či že by mi vadily a tak. Staré knihy mají své ojedinělé kouzlo, to nelze popřít. Jenže já mám z nějakého důvodu zkrátka o něco raději ty knihy nové.

Není to tím, že by mi vadilo, že třeba mohou být poničené, to ne, ale něco v tom je a nevím co.

Ono ovšem já tak všeobecně i u jiných věcí, ty staré dokonce doopravdy nemám moc v lásce.

Z knihovny faktů #2

Zbožňuju disneovky

Jak kreslený, tak hraný. Starý i nový. I když v těch hraných dokážu najít spoustu nedomyšlených věcí, i když jsou to třeba hrozný kýče a všem je předem jasný, jak to skončí, stejně je miluju. A i přesto, že mě tak štve, jak v tolika je ta láska na první pohled, kdy se oni dva sotva uvidí a už se šíleně milují, mileráda jim to odpustím.

Mezi nejoblíbenější patří jednouznačně Ariel, Kráska a zvíře, Na vlásku, Pocahontas, Ledové království, Mulan a vlastně všeobecně ty princezny, protože mi přijde, že ty ukazují spoustu hrozně hezkých a pravdivých věcí, ze života, no a pak z těch hraných Rande s hvězdou, Lemonade Mought, Camp Rock, Avalonská střední (která je podle předlohy od Meg Cabot, viz další fakt), Pako mých snů a spousta dalších.

Co se těch seriálů týče, je to složitější. Mám ráda Hannu Montanu, Jessie, Sonny ve velkém světem, Farmu R.A.K. a nevím co ještě. Na druhou stranu je fakt, že u těch seriálů jsem trochu vybíravější. Mám ráda takovéty co jsou založené především na tom, co jsou vtipné, ty další moc nemusím. Mám rozkoukanou Violettu, očekávala jsem právě takový seriál a ona z toho vylezla šílená argentinská telenovela. Panebože, to je taková hovadina! Děj nestojí komplet za nic a je to furt dokola jedno a to samý. A... nebo ne, budu mlčet a prostě to zrecenzuju! :D

Cabotová je srdcová záležitost

Líbí se mi, jak píše a jaké postavy tvoří. Stejně, tak mám ráda i ty náměty, protože mi přijdou vcelkou neokoukané a nejsou to typické dívčí románky, vždycky je tam něco víc. Jasně, po dějové stránce to nejsou většinou nijak extra nabité a napínavé knihy, ale i oddechovky jsou třeba, no ne?

Miluju její knihy. Její série Princezniny deníky a Mediátor jsou pro mě srdcovky a miluju je. A miluju taky Jesseho :D Aktuálně mám rozečtenou sérii V kůži supermodelky a ač to na takového Mediátora nemá, je to bezva. Taky jsem četla sérii Hrdinkou snadno a rychle a i ta se mi moc líbila.

Ani nevíte, jak nadšená jsem byla, když jsem zjistila, že napíše ještě nějaké pokračování k Princezniným deníkům. No a ještě větší šok mě čekal, když jsem na GoodReads narazila na připravovaný sedmý díl Mediátora. To mě málem kleplo.

Palačinky mě snad nikdy neomrzí

Jedno z jídel, které můžu jíst celé dny a neomrzí se mi. Dřív jsem je jedla zásadně s marmeládou, teď dávám přednost Nutelle.

Udělejte mi hromadu palačinek, kupte Nutellu, popřípadně i tu marmeládu, a šlehačku a dokud to nedojde, nemusíte se o moje stravování starat. Tedy, pokud vás netrápí fakt, že to není zrovna nejlepší a nejzdravější, heh.
To jsem se před nedávnem rozhodla, že to musí být jedna z prvních věcí, kterou se naučím v rámci projektu "rozhodla jsem se naučit vařit", který plánuji spustit co nejdřív :D

Z knihovny faktů #1

 Myslím, že tenhle typ článků, ve kterém se člověk rozepíše o pár faktech ohledně jeho osoby, začíná nabírat na popularitě a já již před pár měsíci zvažovala, že bych se do toho mohla pustit, ale nakonec jsem to zavrhla. No, když mi to o nějakou dobu později navrhla i má drahá Sonička, tak jsem si s touhle myšlenkou začala opět pohrávat. Ptala jsem se tedy na i Facebooku zda by byl zájem a sešly se mi nějaké ty lajky, o kterých mi bylo řečeno, že tím dotyční vyjadřují svůj souhlas, tudíž jsem se rozhodla do toho skutečně pustit. Pravděpodobně to nebude nic moc pravidelného (ostatně jako téměř nic, do čeho se pouštím), ale čas od času snad nějaký ten článek vyjde :)
Tentokrát je to tak nějak zaměřené na mou nepraktičnost, neschopnost a tak... :D

Bojím se troub a toustovače, nevěřím sporákům

Dost možná to vyzní komicky, ale je to pravda. Na troubě maximálně tak otočím tím kolečkem, abych tam navolila teplotu, popřípadně z ní vyndám nějaké věci, když není zapnutá a ani v blízké minulosti nebyla. Ale ani to nijak moc neprovozuju, protože to není třeba. Že bych měla něco dát do rozpálené trouby nebo z ní snad něco vyndat? Nope, nope, nope. Já se tý věci prostě bojím. Ovšem náhodou z celkem normálního důvodu - že se spálím. To jen, kdyby někoho napadlo, že já jsem takovej magor, že bych se vážně mohla bát, že mě ta trouba sežere, teleportuje do jiný dimenze nebo tak něco...

Stejnej strach mám i ohledně toustovačů, ale tam to v případě potřeby tak nějak zvládám. Co na tom, že pak ty tousty třeba nevypadaj úplně profesionálně.

Co se sporáků týče - jsem schopná uvařit nějaký těstoviny, brambory (pokavaď je někdo oloupe za mě, protože mě by to trvalo pár dní...) a další podobný jednoduchý věci, které spočívaj vesměs v tom, že je jednoduše dám do vařící se vody a čekám. Když čekám, než se mi začne vařit voda, mám tendenci, každou chvíli běhat do kuchyně, a kontrolovat, jestli to něco nevyvedlo. Když už se pak ta voda vaří, je to o něco lepší. Na druhou stranu musím hrdě říct, že se jim postupně učím důvěřovat a náš vztah se pomalu, ale jistě lepší.

Jsem nešikovná a nemotorná

A to v celé škále věcí. Ať už jde o nějaké ty praktické, jako třeba mytí nádobí, kdy babička vždycky nadává, že je to všude mokrý, vaření a pečení, které radši ani moc nezkouším (áno, skvělej přístup, ne teď vážně - jsem rozhodnutá se to naučit) nebo o takovéty méně podstatné, prostě všelijaké blbosti.

Není výjimkou, že něco vysypu nebo vyleju, shodím, pomotám, narazím do futra, když procházím dveřmi, zakopnu... Vlastně myslím, že rychlejší by bylo, kdybych vypsala věci, ve kterých se za nešiku nepovažuji :D

Zapomínám

Ze všeho nejvíc samozřejmě ty podstatné věci, o kterých mi někdo řekne, abych je udělala nebo si sama řeknu, že je musím udělat. Nejhorší ale je, že když na to zapomenu a neudělám to, tak to pak vypadá, jako bych se na to schválně vykašlala s tím, že to může udělat taky někdo jinej, přitom tak to vůbec nebylo.

Nejednou jsem taky dala ven psa a zapomněla na něj. Ale zas nebojte - nikdy to nebývá nic tak hrozného, aby se mu něco stalo. Jen se prostě proběhne o chvíli déle.

Zapomínám, ale také i na jiné věci než tohohle typu. Třeba, když mi prostě někdo něco podstatnějšího řekne nebo tak.
Ovšem zase kdejakou blbost si pamatuju, to je na tom asi nejvíc k naštvání nom.

P.S. Kdyby někoho napadl nějaký lepší nápad na název, nebudu se bránit... :D