Z knihovny faktů #1

 Myslím, že tenhle typ článků, ve kterém se člověk rozepíše o pár faktech ohledně jeho osoby, začíná nabírat na popularitě a já již před pár měsíci zvažovala, že bych se do toho mohla pustit, ale nakonec jsem to zavrhla. No, když mi to o nějakou dobu později navrhla i má drahá Sonička, tak jsem si s touhle myšlenkou začala opět pohrávat. Ptala jsem se tedy na i Facebooku zda by byl zájem a sešly se mi nějaké ty lajky, o kterých mi bylo řečeno, že tím dotyční vyjadřují svůj souhlas, tudíž jsem se rozhodla do toho skutečně pustit. Pravděpodobně to nebude nic moc pravidelného (ostatně jako téměř nic, do čeho se pouštím), ale čas od času snad nějaký ten článek vyjde :)
Tentokrát je to tak nějak zaměřené na mou nepraktičnost, neschopnost a tak... :D

Bojím se troub a toustovače, nevěřím sporákům

Dost možná to vyzní komicky, ale je to pravda. Na troubě maximálně tak otočím tím kolečkem, abych tam navolila teplotu, popřípadně z ní vyndám nějaké věci, když není zapnutá a ani v blízké minulosti nebyla. Ale ani to nijak moc neprovozuju, protože to není třeba. Že bych měla něco dát do rozpálené trouby nebo z ní snad něco vyndat? Nope, nope, nope. Já se tý věci prostě bojím. Ovšem náhodou z celkem normálního důvodu - že se spálím. To jen, kdyby někoho napadlo, že já jsem takovej magor, že bych se vážně mohla bát, že mě ta trouba sežere, teleportuje do jiný dimenze nebo tak něco...

Stejnej strach mám i ohledně toustovačů, ale tam to v případě potřeby tak nějak zvládám. Co na tom, že pak ty tousty třeba nevypadaj úplně profesionálně.

Co se sporáků týče - jsem schopná uvařit nějaký těstoviny, brambory (pokavaď je někdo oloupe za mě, protože mě by to trvalo pár dní...) a další podobný jednoduchý věci, které spočívaj vesměs v tom, že je jednoduše dám do vařící se vody a čekám. Když čekám, než se mi začne vařit voda, mám tendenci, každou chvíli běhat do kuchyně, a kontrolovat, jestli to něco nevyvedlo. Když už se pak ta voda vaří, je to o něco lepší. Na druhou stranu musím hrdě říct, že se jim postupně učím důvěřovat a náš vztah se pomalu, ale jistě lepší.

Jsem nešikovná a nemotorná

A to v celé škále věcí. Ať už jde o nějaké ty praktické, jako třeba mytí nádobí, kdy babička vždycky nadává, že je to všude mokrý, vaření a pečení, které radši ani moc nezkouším (áno, skvělej přístup, ne teď vážně - jsem rozhodnutá se to naučit) nebo o takovéty méně podstatné, prostě všelijaké blbosti.

Není výjimkou, že něco vysypu nebo vyleju, shodím, pomotám, narazím do futra, když procházím dveřmi, zakopnu... Vlastně myslím, že rychlejší by bylo, kdybych vypsala věci, ve kterých se za nešiku nepovažuji :D

Zapomínám

Ze všeho nejvíc samozřejmě ty podstatné věci, o kterých mi někdo řekne, abych je udělala nebo si sama řeknu, že je musím udělat. Nejhorší ale je, že když na to zapomenu a neudělám to, tak to pak vypadá, jako bych se na to schválně vykašlala s tím, že to může udělat taky někdo jinej, přitom tak to vůbec nebylo.

Nejednou jsem taky dala ven psa a zapomněla na něj. Ale zas nebojte - nikdy to nebývá nic tak hrozného, aby se mu něco stalo. Jen se prostě proběhne o chvíli déle.

Zapomínám, ale také i na jiné věci než tohohle typu. Třeba, když mi prostě někdo něco podstatnějšího řekne nebo tak.
Ovšem zase kdejakou blbost si pamatuju, to je na tom asi nejvíc k naštvání nom.

P.S. Kdyby někoho napadl nějaký lepší nápad na název, nebudu se bránit... :D