Kniha třicátá první - Deklarace smrti

 

Název: Deklarace smrti

Autor: Gemma Malley

Díl: 1

Počet stran: 255

Nakladatelství: Fragment

Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.

Je rok 2140 a svět už není takový jako je teď. Vědci vymysleli lék na nesmrtelnost, lidé neumírají. A Země je proto brzy přelidněna. Proto byla přijata deklarace, která udávala, že nikdo nesmí mít více než jedno dítě. A později i to jedno díte bylo povoleno pouze pod podmínkou, že rodiče přestanou brát lék, který zaručuje nesmrtelnost. Děti, které se tedy narodí nepovolená jsou označována jako "Přebyteční" a jejich rodiče jdou za porušení zákona do vězení. Přebytečné vychovávají ve specializovaných střediskách, kde je učí pokoře a poslušnosti, učí je nenávidět jejich rodiče a je samé, učí je že jsou přebyteční, že nemají právo žít.

Patnáctiletá Anna je v jednom z těchto ústavů už od raného dětsví. Je vychována a bere se jako přebytečná, nesnáší své rodiče, za to, že porušili zákony a ona se narodila, respektuje všechna nařízení a má za to, že to všechno je správné. Jediné co chce je stát se Užitečnou osobou. Tou nejužitečnější ze všech, aby Matce přírodě odčinila, že se narodila.

A pak do střediska přijde Petr. Je Přebytečný a přivezli ho ve velmi pozdním věku. Neuznává Deklaraci a odmítá se přizpůsobit. Navíc tvrdí, že zná Anniny rodiče a že oni Annu milují a chtějí ji získat zpět.

Bez problému řeknu, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Sice né úplně nejlepší, ale jedna z nich.

Je úžasně a především čtivě napsaná, ani jednu pitomou vteřinku mě kniha nenudila a myslím, že k tomu není co dodat, protože každý snad ví, jak důležité tohle je.

Způsob jakým bylo s Přebytečnými v ústavu zacházeno mě dostal. Samozřejmě, nečekala jsem, že s nimi budou zacházet jako s vlastními nebo tak, ale tohle mě nenapadlo. Způsob jakým s nimi bylo zacházeno byl... odporný. Zacházeli s nimi jako s otroky, se špínou, jako s věcmi, někým kdo jen dýchá jejich vzduch, protože to všechno pro ně Přebyteční byli.
Annina povaha odpovídá tomu, jak byla vychována a tak nějak si získala můj obdiv. Odůvodnila bych proč, ale mám strach, že by se to mohlo brát jako spoiler. (I když něčeho, co mi třeba bylo jasné už od začátku, ale i tak :D)

No a Petr. Kluk, který riskoval všechno, jen proto, abych zachránil dívku, kterou zná jen z vyprávění. Zamilovala jsem si toho kluka, protože on je prostě úžasnej :3

Na týhle dystopii je nutné ocenit ještě jednu věc. Mám pocit, že ta šance, že by něco takového nastalo, existuje. Přeci jen věda jde dopředu a nedivila bych se, kdyby lék, který by zastavoval stárnutí vynalezli. No a lidi jsou sobci a po nesmrtelnosti by nejeden nadšeně sáhnul a nenapadne je, ze mladí jsou potřeba. V knize je jasně vidět, že mají problémy s nedostatkem energie a nikoho nenapadne, že kdyby se rodili nový lidé a staří umírali, mohl by se narodit někdo, kdo by problém vyřešil. Protože upřímně, pokud budou na světě furt jedni a ti samí lidé, pochybuji, že ještě vynaleznou něco nového. Navíc, nedělá ten strach, že nikdo neví, jak dlouho do konce života mu zbývá, životem? Lék na rakovinu, HIV a podobně by byl úžasným objevem, ale na smrt? Né díky.

A jednu věc si neodpustím: Mám pocit, že v anotaci na zadní straně je chyba, nehledě na to, že v knize už očividně neplatí ani zákon o jednom dítěti, ale jak jsem popsala, rodiče se musí zdát vlastní nesmrtelnosti, aby mohli mít dítě, ale k té anotaci. Je tam napsáno, že Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti, přitom podle všeho, byla Anna prvorozená. Buď jsem to nepochopila nebo v tom opravdu jsou nedostatky nom. Ale tak to je jen detail.

 

Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde