O existenci, životě a smrti

Není to tak dlouho, co mi byl položen dotaz, kvůli tomu, že jsem řekla, že nevěřím na reinkarnaci, jak můžu žít s tím, že pak najednou prostě umřu a už nic nebude.

Zanedlouho poté, v jedné knize bylo zmíněno, že lidé na Boha a posmrtný život věří často proto, že chtějí věřit, že je uklidňuje myšlenka, že po smrti něco následuje.

A já se ptám. Jsem jediná, koho představa toho, že po smrti následuje třeba nějaký nekonečný posmrtný život, děsí?

Plno lidí se bojí smrti, plno lidí by chtělo být nesmrtelných a já je nechápu. Neumím si představit, že bych tu měla být navždycky, dobrá zajím mě, jak bude vypadat svět třeba za sto let, tedy pokud tu stále bude, ale stejně. Naopak, tak nějak mě uklidňuje fakt, že to jednou skončí, že to může kdykoliv skončit a i to nejhorší co mě potká, nevydrží navždy.

Život je jako houpačka – jednou jsme nahoře a jednou dole

Nevím jak začít. Nesnáším začátky. Začátky jsou většinou těžké a to je nejspíš dobře. Představte si třeba hotel. Kdyby byly začátky při budování úspěšného hotelu lehké, mohl by hotel začít budovat každý a hotelů by bylo spoustu, takže by se vlastně i zmenšila šance, že právě jejich hotel bude využit, z čehož by vyplývalo, že by ty hotely vlastně byly naprosto zbytečné, výdaje na ně by byly větší než zisk a hodně by se na tom i prodělalo. Ale začátky lehké nejsou a tak je hotelů tak akorát, aby byly využívané.

Vrah

VRAH

 

Na zem kapka krve dopadá,

Tvá milovaná ti v rukou umírá,

Věnuje ti poslední úsměv,

Cloumá tebou hněv.

Na podlahu její mrtvé tělo odkládáš,

Zničeně na vraha se podíváš,

Ten dívá se na tu srdceryvnou scénu,

Směje se neštěstí tvému.

Bez přemýšlení vrháš se po něm,

Zanevřel jsi na svět,

Touha pomstít ji žene tě dál,

Kdekdo by se tě teď bál.

Chvíli to vypadá, že pomstu vykonáš,

Když v tom hlasitě zanadáváš,

Čepel nože zajela ti do srdce,

On dovede život tvůj do svého konce.

Tvé mrtvé tělo vedle jejího se skácí,

Slunce si v klidu září,

Vrah kochá se pohledem na vykonané dílo,

Snad bude mu spravedlivého trestu dopřáno.

Trest

TREST

 

PÁD

Leží na dně,

Neschopná pohybu,

V naprosté tmě,

Pyká za tvou chybu.

CHLAD

Obklopuje ji věčná zima,

Mráz ji mučí,

Dívku s modrýma očima,

Zima krásu její ničí.

MUKA

Temnota ji sžírá,

Oheň v nitru jejím pálí,

Neustále neumírá,

Její utrpení nikdy nekončí.

BEZNADĚJ

Postrádá jedinou špetku světla,

Nevěří ve spásu,

V ničem nevidí ani kousíček dobra,

Bude trpět na věky věků.

ČAS

Staletí ubíhají,

Nicota její bolestí se stále krmí,

Roky síly jí ubírají,

Nedostává se jí propuštění.

OSVOBOZENÍ

Po letech trýzně,

Oči se jí zavírají,

Spánku se jí dostane,

Nikdy už se neprobudí.

Vzpomínky

 VZPOMÍNKY

 

Do sebe uzavřená,

Sedí na zemi opuštěná,

Uzamknutá do svých vzpomínek,

V ruce svírá prstýnek.

Prstýnek co dostala od tebe,

Když pozorovali jste spolu nebe,

Tehdy se ještě doopravdy smála,

Za falešný úsměv se neschovávala.

Jenže teď, když tě nemá,

Příšerná bolest v srdci ji sžírá,

Jen ty vzpomínky ji drží při životě,

Pamatuje, jak říkal jsi jí "Miluji tě."

Jediné co jí po tobě zbylo,

Je památka na to, co dřív bylo,

Díky bohu že to ještě nevzdala,

A život svůj neukončila…

Jean Paul (německý spisovatel) jednou řekl: "Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož nemůžeme být vypuzeni."

A je to pravda, ale troufám si říct, že né úplná.

Vzpomínky dokážou být rájem, ale mohou být i peklem...

Často to jsou právě vzpomínky, díky kterým jdeme dál.

Ovšem i opak je pravdou. Přestože mohou být krásné, dokážou i bolet a to hrozně moc.

A záleží pak na vás, jestli budete nešťastni kvůli tomu co bylo a už nikdy nebude, nebo jestli budete za ty chvíle vděční, či prostě oboje najednou...

Život v temnotě

ŽIVOT V TEMNOTĚ

 

Schoulená pod peřinou,

Za sebou další noc probrečenou,

S pocitem bezcennosti,

Přežívajíc v království bolesti.

Princezna v říši temnoty,

Malá a zkroucená,

Životem zmlácená,

Za vše můžeš jen ty.

V noci nedokáže snít,

Ve dne nechce bdít,

Zničená realitou,

Pro ni tak nenáviděnou.

Nejraději by přežívala ve svých představách,

Kde nebylo by nic na náhodách,

Kde ona by vládla,

A všechny strasti života zvládla.

Jako smyslů zbavená,

Ve světě ztracená,

Realitu proklíná,

Proč jen byla pravda tak bolestivá?

Se srdcem zlomeným,

A pohledem k zemi sklopeným,

Falešný úsměv stejně nasadí,

A do hry se opět začlení…

"Život je velké jeviště, na kterém musíš hrát. I když ti srdce krvácí, ty se musíš smát."
Jediná věta, která dokáže vystihnout krutou realitu lépe než leckterá slohová práce. Protože tak to je.

Nikdo si nemůže být nikdy jistý tím, zdali jsou jeho blízcí skutečně šťastní, anebo jen stateční. Nikdo si nikdy nemůže být nikdy jistý, zdali je to co slyší pravda nebo lež. Nikdo si nemůže být jistý, zdali může druhému doopravdy věřit. Protože to, jaká je pravda ví jen osoba o kterou se jedná.

Žijeme ve svět plném lží, kde se pravda a upřímnost stávají čím dál vzácnější…

Plyšový přítel

Dřív každý večer s tebou usínal,

Všude jsi ho s sebou nosíval,

Za čas jsi ho začal doma nechávat,

Před svými přáteli schovávat.

Bál jsi se že ho uvidí,

A tobě se vysmějí,

Přesto s tebou nadále v posteli spával,

Každý večer jsi ho v objetí brával.

Další roky uplynuly,

A jen táta s mámou nezapomněli,

Jak jsi mu říkal: "Nikdy nebudu bez tebe spát!",

Teď už ale dávno spíš sám.

On v krabici pod postelí leží,

A s nadějí na víko hledí,

On nikdy nezapomněl,

Na nic z toho co jsi mu pověděl.

Přál by si tě zase uvidět,

I když to netušíš on oplývá životem,

Který získal díky tobě,

A neztratil ho ani po té době,

Když jsi ho odložil,

A tu část života s ním ukončil.

Tak snad se jednoho dne dočká,

Protože on si na to moc rád počká,

Jen když se na něj ještě alespoň jednou podíváš,

Třeba jeho nález i uvítáš.

Věrný je plyšový medvídek,

Pamatuje si stále každou z tvých povídek,

Snad si na něho jednou vzpomeneš,

A do tvé blízkosti si ho zas vezmeš.

Přejme tedy štěstí chlapci a jeho plyšovému příteli,

Aby se jednoho dne zase šťastně shledali,

Aby se medvídku splnilo přání,

A okusil zas to láskyplné objetí.

Cizinka

 Po pár měsících téměř absolutní psací nečinnosti přicházím s kratší jednorízovkou. Byla napsána pro Podzimní duel pořádaný Literárním klubem. Tématem mi byli dáni "Cizinci".

Inu, přrji vám tedy příjemné čtení, snad se vám tahle maličkost bude alespoň trochu líbit.

Byl to patnáctý prosincový den, sněžilo a já stál na nádraží. Kolem mě procházelo spoustu lidí, jedni pospíchali na vlak, druzí z vlaku, někteří postávali a čekali, až budou nalezeni těmi, co je hledají, další prostě jen odcházeli.

Pozoroval jsem tváře těch lidí a bolestně si uvědomoval, jak málo z nich se usmívá, kolik jich má nasazené pochmurné výrazy, ze kterých občas čiší i trápení. Snažil jsem se soustředit jen na šťastná shledání, ale vyhledávat je bylo obtížné.

Uvažoval jsem o tom, proč to takové je. Proč lidé tolik šetří úsměvy, které je nic nestojí. Trápili mě jejich zachmuřelé výrazy, přestože jsem je neznal, mrzelo mě, že si nedokážou užívat života, který jim byl dán, že snad ani přes to všechno zlé již nevidí jeho krásu.

Tak jsem tam postával, ponořen do svých myšlenek, když jsem uviděl ji.

Mladá dívka, mohlo jí být něco kolem sedmnácti, osmnácti. Slzy jí smáčely obličej, ze kterého vyzařoval smutek a utrpení. Před sebou tlačila kočárek, ve kterém seděla asi dvouletá holčička. Doufal jsem, že alespoň ona se bude usmívat, když na ni ještě nedoléhají všechny tyhle problémy dnešního světa. No spletl jsem se. Ani ona se neusmívala.

Sledoval jsem tu dívku, pohled na její neštěstí mi rval srdce. Cítil jsem, že všechno to co z ní vyzařuje, nepochází jen z nějaké blbosti.

Upadla jí kabelka, ona si toho očividně nevšimla. Ve chvíli, kdy jsem chtěl ke kabelce vykročit a donést jí ji, se ale ona sama otočila a vrátila se pro ni. V okamžiku kdy opět zatlačila do kočárku a vydala se svou cestou, se na mě podívala. Její oči se shledaly s mými, ona svůj pohled ovšem okamžitě zase odvrátila. A přestože, ten okamžik trval jen vteřinu, já měl dojem, jakoby trval celou věčnost. Než jsem se vzpamatoval, byla ovšem pryč. Rozhlížel jsem se okolo a snažil se ji vyhledat, ale už jsem ji nenašel.

Litoval jsem, že jsem se neodvážil oslovit ji. Zjistit co se jí stalo, co ji trápilo. Pomoci jí. Takhle jsem mohl jen hádat, jaký byl její příběh.

I přestože jsem s ní nikdy skutečně nemluvil, nikdy jsem na ni nezapomněl. Stala se mým snem. Snem o kterém jsem neustále snil. Nepřál jsem si nic, než dostat ještě jednu šanci vidět ji a oslovit ji. Být jejím princem, který ji zachrání z jejího zámku utrpení. Vím, že by se na mě třeba podívala jako na blázna, když bych se staral o život cizí dívky a šla dál, ale alespoň bych věděl, že jsem udělal, co jsem mohl.

Ještě několik měsíců jsem ve stejnou dobu každým dnem chodil na nádraží a očima pátral po mladičké cizince. Ale štěstí se na mě neusmálo a já ji už nikdy nezahlédl.

[Recenze] Suzanne Collins: Vražedná pomsta + Síla vzdoru | Hunger Games #2 + #3

Protože jsem hned po Vražedné pomstě začala číst Sílu vzdoru, než jsem na první knihu stihla napsat recenzi, už se mi stihla slít dohromady s druhým dílem a proto přináším recenzi na oba díly dohromady. Snad to nebude zas tak vadit.

Název: Hunger Games - Vražedná pomsta + Síla vzdoru

Série: Hunger Games

Autor: Suzanne Collins

Počet stran: VP: 335, SV: 342

Nakladatelství: Fragment

VP: Katniss a Peeta, vítězové minulých Hladových her se vracejí na scénu v druhém díle dech beroucí trilogie.

Tím, že Katniss na konci minulých her vytáhla jedovaté bobule a postavila se tak na odpor Kapitolu, na lidi žijící v krajích zapůsobilo více, než ji kdy napadlo. Lidé se pomalu začínají stavit k odporu.

Katniss očekává od Kapitolu pomstu, protože ví, že tohle jí nemůže projít jen tak.

SV: Hned na prvních stránkách závěrečné knihy se konečně můžeme podívat do Třináctého kraje. Kraje, který byl širokou veřejností považován za Kapitolem zničeným. Kraje, který vede válku proti Kapitolu.

Poté co Katniss a pár dalších byli zachráněni z arény, započala válka naplno.

[Recenze] John Green: Hledání Aljašky

Název: Hledání Aljašky

Díl: 1/1

Autor: John Green

Počet stran: 256

Nakladatelství: Knižní klub

 

Kniha vypráví o Milesi "Válečkovi" Halterovi a jeho prvním roku na internátní škole Culver Creek, kam se vydal, aby hledal velké Možná.

Na Culver Creeku se seznámí s různými lidmi. Ale především pozná ji. Aljašku Youngovou, která mu ukradne srdce.

[Recenze] Aprilynne Pike: Iluze | Křídla #3

Název: Iluze

Série: Křídla

Díl: 3

Autor: Aprilynne Pike

Počet stran: 377

Nakladatelství: Fortuna Libri

Naštvaná Laurel na konci minulého dílu požádal Tamaniho, aby odešel a on tak učinil. Teď ale nastupuje do Laureliny školy a plno věcí ještě více zamotá. Laurel opět začíná váhat: David nebo Tamani?

Se začátkem školního roku Klea požádá Laurel, aby dohlédla na Yuki, dívku, která je údajně výměnná studentka z Japonska a kterou Klea zachránila z rukou trollů. Jediný pohled do jejích očí Laurel prozradí, že Yuki není jen tak obyčejná dívka. Je to florela.

Ale, kde se florela vzala v lidském světě, když z Avalonu není?

Na naše hrdiny čeká další školní rok, plný nebezpečí, záhad a odhalení.

[Recenze] Suzanne Collins: Aréna smrti | Hunger Games #1

Název: Hunger Games - Aréna smrti

Série: Hunger Games

Díl: 1

Autor: Suzanne Collins

Počet stran: 328

Nakladatelství: Fragment
 

Na místech, kde se kdysi rozkládala Severní Amerika je dnes země Panem, která se skládá z dvanácti krajů a přepychového hlavního města Kapitolu. Vláda zde je tvrdá a k udržení poslušnosti se každý rok pořádá soutěž zvaná Hladové hry, která spočívá v tom, že z každého kraje jsou vybrán jeden chlapec a jedna dívka, tedy splátci, kteří v aréně musí bojovat o vlastní život. Vyhrajte a získáte slávu a bohatství. Prohra je synonymem smrti.

Šestnáctiletá Katniss se dobrovolně přihlásí, aby zachránila svou dvanáctiletou sestru, která byla vylosována. Dokáže přežít za příšerných podmínek, kdy zbylí soutěžící usilují o její život? Navíc, co když se k tomu všemu přimotá ještě i láska?

Připravte se, protože tahle kniha vás nenechá ji jen tak odložit!

[Recenze] Michaela Burdová: V moci démonů | Syn pekel #2

Název: Syn pekel - V moci démonů

Série: Syn pekel

Díl: 2

Autor: Michaela Burdová

Počet stran: 272

Nakladatelství: Fragment

Vlčí krev už máme za sebou a nezbývá než zjistit, jak příběh Nerana a ostatních vlastně skončí.
 

[Recenze] Ali Cronin: Nikdy neříkej navždy | Láska, sex, touha #1

Název: Nikdy neříkej navždy

Série: Láska, sex, touha

Díl: 1

Autor: Ali Cronin

Počet stran: 240

Nakladatelství: Fragment

Potkala ho na dovolené ve Španělsku, zamilovala se, prožila s ním pár hezkých chvil… A pak se oba museli vrátit.

A mohla bych s popisem děje pokračovat, protože celá kniha by se vlastně dala popsat v několika heslech, ale nechci spoilerovat.

[Recenze] Lissa Price: Mladší | Banka těl #1

Název: Mladší

Série: Banka těl

Díl: 1

Autor: Lissa Price

Počet stran: 346

Nakladatelství: Fortuna Libri

Když na Zemi vypukla Biologická válka, lék pro přežití byl podán pouze mladým lidem, dětem, tedy Mladším a starým lidem, neboli Starším, to způsobilo, že najednou na Zemi žijí jen starci a děti.

Děti, které mají to štěstí a mají nějakého žijícího příbuzného, svého poručníka, si žijí v pohodlí domovů.
Smůlu ovšem mají děti, které na Zemi zůstali sami. Nemají žádná práva, žádné zastání. Žijí po ulicích v nelegálně obydlených budovách, nemají téměř nic a pokud je chytí, zavřou je do strašlivých Institucí, kam se nikdo nechce dostat.

Callie, její mladší bratr a kamarád Michael žijí v opuštěné budově. Calliin mladší bratr je navíc nemocný a ona nemá peníze, aby si mohla dovolit nechat ho léčit.

No a pak je tu tajná společnost Prime Destinations a jejich Banka těl. V oné Bance mohou děti pronajmout svá těla bohatým Starším, kteří si v jejcih těle mohou dělat téměř cokoliv a Mladší za to získají bohatou pěněžní odměnu.

Callie stojí před volbou - pronajmout své tělo, riskovat vše pro pomoc bratrovi nebo ne?

[Recenze] Katka Heřmanová: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)

Název: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)

Autor: Katka Heřmanová

Díl: 1/1

Počet stran: 90

Nakladatelství: Nová Forma

Radek je jednadvacetiletý, celkem obyčejný kluk, který je na kluky. Kniha popisuje jeho život a to především ten milostný.

[Recenze] Michaela Burdová: Strážci dobra | Poselství jednorožců #1

Název: Poselství jednorožců - Strážci dobra

Série: Poselství jednorožců

Autor: Michaela Burdová

Díl: 1
Počet stran: 288

Nakladatelství: Fragment

Ukázka

Lilandgarie je zemí dobra, kde žijí samotní ztělesnění dobra, posvátní jednorožci. Dokud jsou všichni pohromadě nemá zlo žádnou šanci, když se ale jeden oddělí nastává správný čas pro temného čaroděje, který chce do světa vypustit největší možné zlo.

Proto je vyslána výprava, v čele s elfskou princeznou a zároveň královnou země Aranis, která jako jediná může dokázat jednorožce najít, aby ho nalezla a bezpečně ho spolu se svými přáteli dopravila k ostatním jednorožcům. Jedině ona může Valgara přemoci a osud světa leží v jejích rukou.

[Recenze] Kerstin Gier: Zelená jako smaragd | Drahokamy #3

Název: Zelená jako smaragd

Autor: Kerstin Gier

Série: Drahokamy

Díl: 3

Nakladatelství: CooBoo

Ukázka

Závěrečný díl triologie nezačíná zrovna vesele a dokud knihu nedočtete, nikdy nevíte zda tak bude alespoň končit.

Nebudu blíže popisovat o čem v knize jde, protože to prostě nejde. Stále ve mě přetrvává pocit, že se v knize nic moc neděje a přitom se toho zároveň děje strašně moc.

[Recenze] Kerstin Gier: Modrá jako safír | Drahokamy #2

Název: Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier

Série: Drahokamy

Díl: 2

Nakladatleství: CooBoo

Ukázka
 

První kapitola druhého dílu začíná přesně tam, kde první díl končí, v kostele.

Gwendolyn se musí za pár dní naučit tančit menuet a jak se chovat v 18. stoletím, protože se musí zúčastnit sonetu právě v tomto století.

Navíc Gideon se v jednu chvíli chová přátelsky a v druhou zas povýšenecky a nepřátelsky.

K tomu všemu je tu pořád ten problém s Lucy, Paulem a ukradeným chronografem.

[Recenze] Kerstin Gier: Rudá jako rubín | Drahokamy #1

Název: Rudá jako rubín

Autor: Kerstin Gier

Série: Drahokamy

Díl: 1.

Nakladatelství: CooBoo

Ukázka

Gwendolyn žije v rodině, kde se dědí jakýsi časocestovací gen. Všichni předpokládají, že onen gen bude jako další mít Gwendolynina, o den starší, sestřenka Charlotte. Charlotte kvůli tomu neměla normální dětsví a již od mala se připravovala a učila, aby v minulosti byla co nejúspěšnější.

Jenže je to právě Gwendolyn se kterou se znenadání zatočí zem a ona se octne v době, téměř sto let před jejím narozením.