Moje první recenze, aneb jak jsem začínala já

V rámci projektu Moje první recenze, který jsem zosnovala, musím přispět i já svým příspěvkem o tom, jak jsem se k recenzování vlastně dostala.

Nikdy jsem si neplánovala, že začnu recenzovat. V mém případě to vyplynulo úplně samo. Začalo to jakýmsi "projektem", který jsem se rozhodla udělat, abych si zaznamenávala, kolik toho za těch deset měsíců, kdy probíhá školní rok, přečtu. Šlo o projekt Knihy v (školním) roce 2012/2013, kam jsem tedy, v rámci zaznamenávání knih, zaznamenávala i nějaké to, zprvu velmi krátké, vyjádření svého názoru. Ten úplně první názor zněl takhle:

"Mě se ta knížka moc líbila, stejně jako předchozí díly a mrzí mě, že v knihovně mají pouze tyhle tři kapitoly a zbytek ne. Ze začátku mi sice trochu vadila, že celá knížka je zaměřená především na Jaxoma a částí, které se odehrávají v jeho nepřímnosti zas tak moc není a že tam je málo Lessy a F´lara, ale nakonec mi to vůbec nevadilo, protože právě Jaxom se stejně zajímá o ty hlavní a nejdůležitější události (a učiní ten nejdůležitější objev, že, ale necu spoilerovat :D)."

Ty první pokusy prostě byly skutečně krátké a nepropracované, nedokázala jsem to nijak víc rozvést a popsat, hledat tolik chyby a soustředit se opravdu na všechno a ne primárně jen na děj.

Ovšem, jak už tomu většinou bývá, když někdo něco nějakou delší dobu provozuje, i já a mé schopnosti recenzovat se pomalu, ale jistě rozvíjely. Navíc mě to začalo celkem dost bavit. A tak o nějakou dobu později už začaly vznikat i věci, kterým by se dalo říkat, jakési recenze, sice né moc dobré recenze, ale už to jednoduše nebylo vyjádření o pár řádcích.

Když pak školní rok skončil a můj projekt dosáhl svého konce, nebylo pro mě žádným překvapením, že jsem se rozhodla v recenzování pokračovat.

První oficiální recenzí byla ta na Rudou, jako rubín, která byla napsána začátkem července loňského roku. Od té doby jsem nadále recenzovala valnou většinu knih, kterou jsem přečetla a dále se v psaní vyvíjela. Sama za sebe mám pocit, že jsem se za ten rok posunula o vcelku velký krok kupředu. Sice na svých recenzích a všeobecně vyjadřování vidím neustále tuny chyb a většinu z nich, nepovažuji za nic moc skvělého a najde se jen pár recenzí, o kterých dokážu říct, že jsem s nima vážně spokojená a tak nějak jsem na ně i hrdá, pořád vidím ten kus cesty, který jsem ušla.

Ač mě nikdy nenapadlo, že bych recenzovat začala a vyplynulo to tak nějak samo, jsem za to jedině ráda, protože myslím, že mi to přináší samé dobré věci a tím nemyslím, jen recenzáky, kdyby si někdo myslel, ale třeba i fakt, že mám pocit, že to napomohlo mé schopnosti psát a vyjadřovat se. Ač mám stále strašně omezenou slovní zásobu nom... :D