
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 2
Nakladatleství: CooBoo
První kapitola druhého dílu začíná přesně tam, kde první díl končí, v kostele.
Gwendolyn
se musí za pár dní naučit tančit menuet a jak se chovat v 18. stoletím,
protože se musí zúčastnit sonetu právě v tomto století.
Navíc Gideon se v jednu chvíli chová přátelsky a v druhou zas povýšenecky a nepřátelsky.
K tomu všemu je tu pořád ten problém s Lucy, Paulem a ukradeným chronografem.
Nepřestává
mě fascinovat, kolik se toho v knize odehraje za pár dní. Mám pocit, že
se toho odehraje strašně moc a zároveň skoro nic (Proto mi také dělá
takový problém, psát o čem, že to vůbec je no. :D).
Gwendolyn konečně pomalu začíná zjišťovat více informací o Strážcích, hraběti Saintu Germainovi a podobně.
V
knize se také poprvé setkáváme s Lucasem, Gwendolyniným dědečkem, který
na mě působil vážně mile a sympaticky a tak nějak mi připomínal
Gwendolyn.
Co se týče Gideona, v jednu chvíli jsem z něj
šílela a měla jsem chuť jednu mu vrazit, protože se choval, jak debil a v
druhou jsem ho zas čím dál víc milovala.
Názor jsem si už
konečně udělala i na Charlotte a není nijak zvlášť pozitivní. Nafoukaná
holka, co si myslí, že ví všechno nejlíp.
A teta Glenda, o
které jsem se u Rudé, ani nezmiňovala? Řeknu vám, že jaká matka, taková
dcera, protože Glenda, Charlottina matka, je vážně příšerná a namyšlená
ženská.
Málem bych zapomněla na Xemeriuse, chrliče, který se s
Gwen skamarádí. Už od začátku mi přišlo, že se choval tak nějak
roztomile a domnívala jsem se, že roztomilej i bude. A když to Gwendolyn
řekla, měla jsem to in potvrzené :D Jeho jsem si zamilovala, takovej
milej a dost užitečnej "domácí mazlíček". :D
Nedokážu
soudit, zdali se mi víc líbil první nebo druhý díl, pro mě jsou oba
stejně úžasný. I když se musí nechat, že tady už se konečně také
dozvídáme něco nového o případu Lucy a Paula, což je jednoznačně plus.
Co se hodnocení týče je nejspíš nadmíru jasné že dám opět úžasných pět hvězdiček.
Napiš první komentář
Okomentovat