Název: Poselství jednorožců - Strážci dobra
Série: Poselství jednorožců
Autor: Michaela Burdová
Díl: 1
Počet stran: 288
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fragment
Lilandgarie
je zemí dobra, kde žijí samotní ztělesnění dobra, posvátní jednorožci.
Dokud jsou všichni pohromadě nemá zlo žádnou šanci, když se ale jeden
oddělí nastává správný čas pro temného čaroděje, který chce do světa
vypustit největší možné zlo.
Proto je vyslána výprava, v čele s
elfskou princeznou a zároveň královnou země Aranis, která jako jediná
může dokázat jednorožce najít, aby ho nalezla a bezpečně ho spolu se
svými přáteli dopravila k ostatním jednorožcům. Jedině ona může Valgara
přemoci a osud světa leží v jejích rukou.
Na
knize je vidět, že je autorčinou prvotinou, tedy především na začátku.
Na začátku mi některé věty přišli takové dost "umělé" či jak to říct, to
se ale postupně zlepšilo a na knize je vidět pokrok, který autorka
udělala. Ovšem přijde mi, že kdybych provnala tuhle knihu, po té co se
"zbavila" těch "umělých" vět a celkově psaní už bylo lepší, s Míšinou
poslední knihou, Synem pekla, moc velký pokrok bych tam už neviděla.
Nevyčítám to autorce a je to jen můj dojem, ale prostě bych čekala, že
ve stylu psaní mezi její první a zatím poslední knihou bude znát větší
rozdíl.
Občas jsem měla problém se na knihu soustředit a někdy
jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát, protože jsem je prostě
vůbec nevnímala, to zvlášť po tom, co jsem knihu měla už nějaký ten čas
rozečtenou a stále se mi nechtělo pokračovat a donutila jsem se, že ji
musím dočíst, když jsem se pak, ale začetla, většinou to přestalo a já
pokračovala a vnímala. Párkrát jsem dokonce měla problém od knihy se
odtrhnout.
Co mě na knize rozčilovalo, byly věty psané velkými
písmeny a za nimi ještě někdy byl více než jeden vykřičník. Chápu, že
autorka tím chtěla zdůraznit, že postavy křičí, ale mě přijde, že stačí
když větu napíše normálně, za ní dá jeden vykřičník a v uvozovací větě
prostě bude něco ve smyslu "zařval *ajménopostavy". Ta velká písmena a
více vykřičníku na mě prostě působila poněkud amatérsky.
Při
čtení téhle knihy jsem si uvědomila, že Míšiny knihy fungují tak nějak
na stejném principu.
Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler. Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala pvažovat jako spoiler.
Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler. Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala pvažovat jako spoiler.
Ovšem tím neříkám, že nápad knih nějak
odsuzuju, oba nápady určitě vyžadovali fantazii a tak, jen, že to je
tak nějak na podobném principu...
Mám-li být
upřímná, nemohu říct, že bych si nějakou z postav oblíbila nebo
neoblíbila, k žádné jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Ani jedna z
postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá, výrazná nebo tak něco.
Nejlepší postavou byl asi Snížek, který jako jediný byl takový
výraznější a zajímavější, takový o něco jiný.
Také se mi
zdálo, že nejvíce prostoru dostávali Aranis a Veragin. U Aranis se to
dalo pochopit, ale Veragin, no já nevím. Prostě tvrdím, že Lavril, Eleas
a Falien, dostávali opravdu málo prostoru oproti Aranis a Veraginovi.
Nutno
poznamenat, že v knize jsem se nesetkala opravdu s ničím co by mě nějak
zvlášť překvapilo a přijde mi, že většina věcí v knize se dala
jednoduše předvídat.
Celkově je kniha hezká a nenáročnějšímn
čtenářům, kteří od ní neočekávají zázraky, se určitě bude moc líbit. Na
první knihu mladé autorky je to opravdu dobré. Dávám dvě a půl hvězdičky
z pěti :)
Napiš první komentář
Okomentovat