Název: Rudá jako rubín
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 1.
Nakladatelství: CooBoo
Gwendolyn
žije v rodině, kde se dědí jakýsi časocestovací gen. Všichni
předpokládají, že onen gen bude jako další mít Gwendolynina, o den
starší, sestřenka Charlotte. Charlotte kvůli tomu neměla normální dětsví
a již od mala se připravovala a učila, aby v minulosti byla co
nejúspěšnější.
Jenže je to právě Gwendolyn se kterou se znenadání zatočí zem a ona se octne v době, téměř sto let před jejím narozením.
Upřímně
nechápu, jak jsem mohla být tak blbá, že jsem se knihu rozhodla koupit
až teď. Byla naprosto úchvatná a už po prvním díle mám podezření, že
tahle série překoná i pro mě za tím nejúžasnější sérii Vesmír od Beth
Revis.
Kniha je neuvěřitelně čtivě napsaná.
Když jsem si ji koupila, začala jsem číst už v metru a doma pak
pokračovala. Měla jsem pocit, že čtu vážně jen chvíli a najednou se
podívám a šup, polovina knihy je za mnou, ani jsem nevěděla, jak se mi
to povedlo a kdybych nebyla líná a dalších pár dní téměř vůbec nečetla,
myslím, že jsem ji měla přečtenu už mnohem dříve.
Celá kniha s
vyjímkou prologu a epilogu je psána z pohledu Gwendolyn, která ze
zjištění, že právě ona je ta, která má v krvi onen gen, není nijak
zvlášť nadšená. Navíc to, že až do jejího prvního skoku, všichni
mysleli, že gen má Charlotte způsobí, že Gwen je naprosto nepřipravená a
téměř nic o genu či Strážcích neví.
Gwendolyn
je naprosto normální a vcelku obyčejná dívka, když tedy pomineme tu
záležitost s cestováním v čase. Až na jednu drobnost - vidí duchy. Musím
říct, že dle mého názoru celou tu věc s genem vzala celkem dobře,
respektive nesesypala se z toho nebo tak něco. Upřímně, nevím co víc o
ní říct, než to, že mi je sympatická. Inu popisování lidí mi většinou
zrovna dvakrát nejde.
Dále tu máme Gideona, kterého jsem si
tak nějak oblíbila, už když se v knize objevil poprvé a to přestože, se
nechoval ke Gwen moc pěkně a jeho chování se mi zdálo poněkud namyšlené a
nadřazené. A víte co? Na konci jsem už tak uvažovala, jestli je
úžasnější on nebo Jesse (Mediátor), což byla doteď moje nejmilovanější
mužská postava z nějaké knihy :D
No a pak Lucy a Paul, ti se v
knize sice objevili jen (pokud jsem na nic nezapomněla) 3x, ale dost se
o nich mluvilo. Mám-li být upřímná, oba mi jsou sympatičtí a věřím jim
víc než těm co jsou proti nim.
Dále je tu hrabě Saint Germain.
Řeknu vám tomu chlapovi nevěřím ani nos mezi očima. Nelíbí se mi a
přestože se tváří, jak je úžasný a geniální a jde mu jen o zjištění
tajemství a blá blá, mám pocit, že jemu jde i o něco jiného. Ovšem něco
podobného si myslím i o většině ostatních strážců, s výjimkou pana
George, který mi jako jediný přišel alespoň trochu sympatický.
Opomenout
bych neměla ani Leslie, Gwendolyninu nejlepší kamarádku, která mi
přijde jako úžasná osoba. Zápal se kterým Gwen pomáhala a snažila se
toho co nejvíc zjistit, mě fascinoval. Ona byla skutečná kamarádka.
No
a vynechat bych neměla ani Charlotte. Upřímně o té toho moc nevím a
nevím ani co si o ní mám myslet. Nedokáži ji soudit, nevytvořila jsem si
k ní žádný vztah, ani žádný názor na ni.
No a nově jsem se rozhodla, že knížkám budu udělovat hvězdičky - od 1 do 5, s tím, že 1 je nejhorší a 5 nejlepší.
U
téhle knihy nemusím moc dlouho přemýšlet kolik hvězdiček jí dát. Hrozně
moc se mi líbila a proto je pro mě 5 hvězdiček jasná volba.
Napiš první komentář
Okomentovat