Název: Mlčící fontány
Autor: Ruta Sepetys
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 536
Nakladatelství: CooBoo [řijen 2020]
Oficiální anotace: Madrid, 1957. Španělsko pod nadvládou diktátora Franka zoufale potřebuje peníze, a tak láká turisty a obchodníky. Mezi nimi je i osmnáctiletý syn ropného magnáta Daniel Matheson, který chce skrze čočku fotoaparátu poznat rodnou zemi své matky. Řízením osudu potká mladou Anu, díky níž odhaluje krutou každodenní realitu Španělů, a brzy se sám ocitá v ohrožení. Zvládne ve slunném městě, jehož ulicemi se plíží stíny občanské války, ochránit své milované?
Mlčící fontány vás vezmou do Madridu v roce 1957, kdy ve Španělsku vládne pevnou rukou generál Francisco Franco. Válka sice skončila, ale hlad, bída a strach nikam nezmizely.
Osmnáctiletý Daniel, syn ropného magnáta a nadaný fotograf, má před sebou celé léto a je rozhodnutý zachytit na svých fotkách španělskou realitu. V hotelu, kde bydlí, potkává mladou Anu – pokojskou, která mu změní život.
Ruta Sepetys se ve své knize pouští do další kapitoly lidských dějin, o které se běžně moc nemluví a skrze mladé lidi vypráví příběh, který stojí za vaši pozornost. Režim nešetří nikoho, ani mladé lidi, kteří se ničím neprovinili.
Autorka na nic nečeká a s první kapitolou začíná vyprávět svůj příběh. Nic nepředstavuje, nevysvětluje a prostě píše. Rozprostře před vámi velkolepý příběh, ale odkrývá jej svým vlastním tempem a nikam nespěchá. Popisuje Španělsko a jednotlivé vrstvy života v něm. Ukazuje mladé lidi, jejich (zadušené) sny i víru.
V knize sledujeme hned několik postav, z nichž každá tvoří jeden dílek ve výsledné mozaice. Každý z hrdinů se se situací vyrovnává jinak, zatímco Puri oddaně věří, Rafa sní a Ana mlčí. Daniel je pak současnému českému čtenáři ze všech nejblíže, protože nezažil válku ani bídu a neví, jaké to ve Španělsku bylo a je. Pochází z Ameriky, země svobody a luxusu, o kterém se většině Španělů ani nesnilo.
Prostředí luxusního hotelu pro návštěvníky z Ameriky je po celou dobu v ostrém kontrastu s tím, jak se žije ve zbytku Madridu. Právě tyto kontrasty dodávají celé knize úplně nový rozměr a vzbuzují ve čtenáři emoce. Jsou totiž připomínkou toho, že zatímco na jednom konci světa nabízí život mnoho možností a příležitostí (přestože se samozřejmě také nedostávají každému stejně), jinde ještě stále marně sní o svobodě.
Samotný příběh vás pohltí. Autorka píše jednoduše a jasně, používá spoustu krátkých vět a nechává postavám jejich tajemství a nedořečené myšlenky. Kapitoly jsou krátké a každá z nich na čtenáře volá, aby si přečetl ještě jednu další. Romantická linka tu má své místo, ale je do knihy zasazená v tom perfektním množstvím a odpovídá době, hrdinům i samotnému příběhu. Postavy si zamilujete, budete jim fandit a budete o ně mít strach.
Na příběhu je pak také potřeba ocenit, jak Ruta Sepetys pracuje s hlavním tématem, na které chce upozornit. Předkládá ho totiž čtenáři kousek po kousku, proplétá ho s jinými tématy a jeho skutečnou podstatu odhalí až na konci.
Jednotlivé kapitoly jsou navíc prokládány citacemi z reálných novinových článků a archivů, které přibližují dobu očima novinářů a státníků. Ruta Sepetys tak připomíná, že vše, o čem píše, se ve Španělsku skutečně dělo a zároveň přikládá pohled západu na totalitní režim a své místo v tom všem.
Mlčící fontány jsou jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ruta Sepetys vzala již poněkolikáté velice složité téma a ukázala ho čtenářům očima mladých lidí. Příběh je přitom všem navíc stále plný naděje a víry v lepší zítřky.
Kniha má sice něco přes pět set stran, ale můžu vám slíbit, že je mnohem kratší, než byste si přáli. Nejlepší je, že je úplně jedno, jestli je vám patnáct nebo osmdesát – Mlčící fontány jsou tou správnou volbou v jakémkoliv věku.
Ruta Sepetys se ve své knize pouští do další kapitoly lidských dějin, o které se běžně moc nemluví a skrze mladé lidi vypráví příběh, který stojí za vaši pozornost. Režim nešetří nikoho, ani mladé lidi, kteří se ničím neprovinili.
V knize sledujeme hned několik postav, z nichž každá tvoří jeden dílek ve výsledné mozaice. Každý z hrdinů se se situací vyrovnává jinak, zatímco Puri oddaně věří, Rafa sní a Ana mlčí. Daniel je pak současnému českému čtenáři ze všech nejblíže, protože nezažil válku ani bídu a neví, jaké to ve Španělsku bylo a je. Pochází z Ameriky, země svobody a luxusu, o kterém se většině Španělů ani nesnilo.
Prostředí luxusního hotelu pro návštěvníky z Ameriky je po celou dobu v ostrém kontrastu s tím, jak se žije ve zbytku Madridu. Právě tyto kontrasty dodávají celé knize úplně nový rozměr a vzbuzují ve čtenáři emoce. Jsou totiž připomínkou toho, že zatímco na jednom konci světa nabízí život mnoho možností a příležitostí (přestože se samozřejmě také nedostávají každému stejně), jinde ještě stále marně sní o svobodě.
„Je snadné se nebát, když nemáš co ztratit.“
Samotný příběh vás pohltí. Autorka píše jednoduše a jasně, používá spoustu krátkých vět a nechává postavám jejich tajemství a nedořečené myšlenky. Kapitoly jsou krátké a každá z nich na čtenáře volá, aby si přečetl ještě jednu další. Romantická linka tu má své místo, ale je do knihy zasazená v tom perfektním množstvím a odpovídá době, hrdinům i samotnému příběhu. Postavy si zamilujete, budete jim fandit a budete o ně mít strach.
Na příběhu je pak také potřeba ocenit, jak Ruta Sepetys pracuje s hlavním tématem, na které chce upozornit. Předkládá ho totiž čtenáři kousek po kousku, proplétá ho s jinými tématy a jeho skutečnou podstatu odhalí až na konci.
Jednotlivé kapitoly jsou navíc prokládány citacemi z reálných novinových článků a archivů, které přibližují dobu očima novinářů a státníků. Ruta Sepetys tak připomíná, že vše, o čem píše, se ve Španělsku skutečně dělo a zároveň přikládá pohled západu na totalitní režim a své místo v tom všem.
Mlčící fontány jsou jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ruta Sepetys vzala již poněkolikáté velice složité téma a ukázala ho čtenářům očima mladých lidí. Příběh je přitom všem navíc stále plný naděje a víry v lepší zítřky.
Kniha má sice něco přes pět set stran, ale můžu vám slíbit, že je mnohem kratší, než byste si přáli. Nejlepší je, že je úplně jedno, jestli je vám patnáct nebo osmdesát – Mlčící fontány jsou tou správnou volbou v jakémkoliv věku.
Zbožňuju Rutiny knihy, takže tuhle rozhodně nevynechám. Překvapilo mě, jak je oproti jejím ostatním dílům tlustá, ale tím líp :D
OdpovědětVymazatOd Ruty jsem četla Sůl moře a v Šedých tónech, jsou to působivé knížky, takže i na Fontány se těším. Věřím, že na ně letos dojde;).
OdpovědětVymazat