Název: Dědictví krve
Série: Dědictví krve
Díl: 1
Autor: Amélie Wen Zhao
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: CooBoo [únor 2021]
Počet stran: 400
Oficiální anotace: Princezna, co umí ovládat krev. Podrazák bez budoucnosti. Svět, který stojí za to zachránit.
Princezna Ana strávila celý svůj život v paláci. Když ji obviní z vraždy jejího otce, musí uprchnout, aby našla pravého vraha a prokázala svoji nevinu. Sama to rozhodně nedokáže. Ale existuje vůbec někdo, kdo by jí byl ochoten pomoci? Jeden adept by tu byl: prohnilý podrazák Ramson se srdcem černějším než ta nejtemnější noc. Ten má sice vlastní plány a tajemství – ale brzy zjistí, že Ana je nebezpečnější, než si kdy vůbec představoval.
Princezna Ana nikdy nechtěla nikomu ublížit, vládne ale děsivé moci – dokáže ovládat krev. Když je neprávem obviněna ze smrti svého otce, uteče s cílem dopadnout otcova vraha. Sama to ale nedokáže, a tak uzavře křehké spojenectví s proslulým zločincem…
Dědictví krve je young adult fantasy tak, jak má být. Představuje silné postavy, zajímavý svět a spoustu akce. Právě prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo velmi dobře zpracované. Autorka čerpala inspiraci na východě, zejména v Rusku. Zároveň si vyhrála s nastavením společnosti i jejími problémy a vytvořila zajímavý magický systém.
Hlavní hrdinka Ana v průběhu knihy hodně bojuje sama se sebou a se svou mocí. V nitru je totiž dobrý člověk a bojuje za to, co jí přijde správné. Zároveň se ale nebojí ušpinit si ruce, pokud to situace vyžaduje, a ne vždy činí ta správná rozhodnutí.
Ramson Sedmilhář se oproti tomu na nikoho neohlíží a jde si za svými cíli. Navenek je sebejistý a neoblomný, uvnitř se ale i v něm pere spousta věcí. Ramson byl za mě opravdu dobře propracovaná postava. Autorka totiž kousek po kousíčku odhaluje jeho příběh a ukazuje, že má víc vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát. Zároveň to ale není jednoduše v srdci dobrý kluk, který ve skutečnosti nikdy nic hrozného nespáchal.
Na hlavních hrdinech obecně bylo skvělé, že ani jeden z nich nebyl dokonalý. Naopak autorka se s věcmi nepárala a protagonisti nebyli žádní uťáplí dobráci, oba měli své démony a chyby, které se autorce povedlo moc pěkně zachytit. Nerozhodovali se vždy správně a nejednou za sebou zanechávaly stopy po krvi.
Za co autorka opravdu velmi chválím, je zpracování romantické linky. Šlo totiž o slow-burn v pravém slova smyslu, vztah mezi hrdiny se vyvíjel velmi pomalu a byl jen lehce naznačen v pozadí. Ten hlavní důraz autorka místo toho kladla na samotný příběh, což bylo skvělé.
Knize nicméně na můj vkus trvalo až moc dlouho, než mě dokázala skutečně zaujmout. Prvních sto stran jsem měla pocit, že se toho zas tak moc neděje a bylo to prostě pomalé. Styl psaní byl trochu zvláštní, takže mi navíc nějakou dobu trvalo, než jsem si na něj přivykla. Později ale věci naštěstí nabraly na obrátkách a já netrpělivě čekala, co bude dál. Akce je zde totiž nakonec přeci jen opravu dost, stejně jako překvapivých zvratů.
Dědictví krve vnímám jako ztělesnění klasických YA fantasy a fanouškům žánru ho mohu vřele doporučit. Já sama ho hodnotím jako lepší průměr. Po technické stránce mi přišlo velmi dobře zpracované, nicméně celkově mi nepřišlo natolik podmanivé, jako některé konkurenční tituly. I přes to si ale myslím, že jistě stojí za pozornost.
„Ještě před rokem by dostála cti a postavila se svým nepřátelům čelem. Jenže ve světě ovládaném podvodníky, pány podsvětí a hrdlořezy se na čest ani pravidla nehraje. Jde o jediné – vyhrát.“
Dědictví krve je young adult fantasy tak, jak má být. Představuje silné postavy, zajímavý svět a spoustu akce. Právě prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo velmi dobře zpracované. Autorka čerpala inspiraci na východě, zejména v Rusku. Zároveň si vyhrála s nastavením společnosti i jejími problémy a vytvořila zajímavý magický systém.
Ramson Sedmilhář se oproti tomu na nikoho neohlíží a jde si za svými cíli. Navenek je sebejistý a neoblomný, uvnitř se ale i v něm pere spousta věcí. Ramson byl za mě opravdu dobře propracovaná postava. Autorka totiž kousek po kousíčku odhaluje jeho příběh a ukazuje, že má víc vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát. Zároveň to ale není jednoduše v srdci dobrý kluk, který ve skutečnosti nikdy nic hrozného nespáchal.
Na hlavních hrdinech obecně bylo skvělé, že ani jeden z nich nebyl dokonalý. Naopak autorka se s věcmi nepárala a protagonisti nebyli žádní uťáplí dobráci, oba měli své démony a chyby, které se autorce povedlo moc pěkně zachytit. Nerozhodovali se vždy správně a nejednou za sebou zanechávaly stopy po krvi.
„Myslím, že ve všem je něco zlého i něco dobrého, Ano. A že svět stojí za záchranu právě kvůli tomu, co je v něm dobré.“
Za co autorka opravdu velmi chválím, je zpracování romantické linky. Šlo totiž o slow-burn v pravém slova smyslu, vztah mezi hrdiny se vyvíjel velmi pomalu a byl jen lehce naznačen v pozadí. Ten hlavní důraz autorka místo toho kladla na samotný příběh, což bylo skvělé.
Knize nicméně na můj vkus trvalo až moc dlouho, než mě dokázala skutečně zaujmout. Prvních sto stran jsem měla pocit, že se toho zas tak moc neděje a bylo to prostě pomalé. Styl psaní byl trochu zvláštní, takže mi navíc nějakou dobu trvalo, než jsem si na něj přivykla. Později ale věci naštěstí nabraly na obrátkách a já netrpělivě čekala, co bude dál. Akce je zde totiž nakonec přeci jen opravu dost, stejně jako překvapivých zvratů.
Dědictví krve vnímám jako ztělesnění klasických YA fantasy a fanouškům žánru ho mohu vřele doporučit. Já sama ho hodnotím jako lepší průměr. Po technické stránce mi přišlo velmi dobře zpracované, nicméně celkově mi nepřišlo natolik podmanivé, jako některé konkurenční tituly. I přes to si ale myslím, že jistě stojí za pozornost.
Napiš první komentář
Okomentovat