[Recenze] Júlia Matulová: Spící Beatrice

Název: Spící Beatrice
Autor: Júlia Matulová
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo [červen 2020]

Oficiální anotace: Světem se šíří neznámý virus. Nelze určit, kde zasáhne příště, kdo a kdy se v bezvědomí svalí k zemi. Počet obětí každým dnem narůstá a vědci se rozhodnou přejít k pokusům na lidech. Mezi dobrovolné pokusné králíky se přihlásí i osmnáctiletá Beatrice, aby urychlila nalezení léku a zachránila svoje nejbližší.

Beatrice se ve výzkumném středisku zaplete do dění víc, než by čekala. Spřátelí se se synem vědce, který chce s virem také bojovat. Společně se snaží najít lék, ale samozřejmě nemohou být úspěšnější než tým specialistů. Bea řeší jak vztahy se svými přáteli, tak s matkou, zároveň každý den riskuje svůj život při pokusech. Podaří se jí přežít, pomoci objevit lék a zachránit své blízké – včetně toho, kterého miluje?

Světem se šíří nebezpečný virus. Kdo se nakazí, upadne do kómatu, ze kterého se zatím nepodařilo nikoho probudit. Každý den přibývají desítky případů, lék se ale stále nedaří najít. Osmnáctiletá Beatrice už se na to nedokáže dál dívat, a když vědci začnou shánět dobrovolníky, kteří by byli ochotní stát se testujícími subjekty při vývoji léku, rozhodne se přihlásit.

Júlia Matulová se svou knihou Spící Beatrice zvítězila v prvním ročníku literární soutěže CooBoo hledá talent a příběh se tak dostal na pulty knihkupectví. Kniha je lehce inspirovaná klasickým příběhem o Šípkové Růžence, což je hned na první pohled zajímavé – moc retellingů na tuhle pohádku se totiž nepíše.

Zkraje to vypadalo docela dobře a celkovým vyzněním to působilo hodně jako klasické Young Adult dystopie, které hodně letěly pár let zpátky. Počáteční nadšení ale bohužel docela rychle odeznělo.

Kniha má krátké kapitoly, což způsobuje, že čtenář větu „Tak teda ještě jednu kapitolu.“ mnohdy zopakuje několikrát, než příběh doopravdy odloží. Krátké kapitoly zároveň dokáží vyvolat napětí, a právě díky svému rozsahu člověka přímo vybízí k pokračování v četbě. To především v druhé polovině knihy.

Začátek je velice pomalý, což způsobuje dlouhé čekání na to, až se začne pořádně něco dít – to se ale nestane. Místo toho totiž přijde uvědomění, že výzkum a epidemie spící nemoci hrají až vedlejší roli. Hlavní důraz totiž autorka klade na romantickou linku a vztah mezi Beatrice a Charliem, synem vedoucího výzkumu.

Jak děj pokračuje, tím více si člověk může začít všímat, že chování postav mnohdy nedává moc smysl. Tak například hlavní hrdinka i přes jasný zákaz bez doprovodu opustí prostory vyhrazené pro dobrovolníky, narazí na vedoucího výzkumu a ten místo toho, aby ji honem rychle poslal zpátky, protože se nemá co toulat po výzkumném středisku, ji ještě nasměruje tam, kam se Beatrice potřebuje dostat.

Samotný výzkum a pokusy jsou pak kapitola sama pro sebe. Na jednom subjektu probíhají dva nezávislé výzkumy naráz, což podle mě z logiky věci absolutně nedává smysl, protože pak nejde věrohodně sledovat, která látka způsobila případné účinky, jestli v tom nehraje roli kombinace obou látek (testy totiž probíhají i ve stejné dny) a podobně. Do toho hlavní hrdinka vždy popisuje pouze injekce, ale už nepopisuje žádné odběry krve nebo jiné testy, což mi přijde maličko zvláštní. Neměli by se vědci snažit sledovat i vnitřní reakce organismu na podané látky, nejenom ty vnější?

Beatrice není sice úplně postava, kterou musíte nutně bytostně nenávidět, nicméně dokáže být dost otravná. Na začátku neustále opakovala, že si takhle ten výzkum nepředstavovala a že jsou jen pokusní králíci – nikdy ale neřekla, jak si to vlastně představovala a mě by to upřímně dost zajímalo. Při testování se nijak nestrachuje a nestresuje, neřeší, že neví, co jí to vlastně píchají, neřeší, co by to s ní mohlo udělat a místo toho se prostě jen nudí. Její myšlenkové pochody byly občas téměř fyzicky bolestivé a stejně jako zbytek knihy byla i ona značně naivní.

Romantická linka tu byla spíš na škodu než k užitku. Bylo jí tu totiž moc a brala tak prostor z mého pohledu atraktivnějším tématům – epidemii a výzkumu. Knih o zamilovaných teenagerech je spousta a základní námět Spící Beatrice měl opravdu spoustu potenciálu, autorka se ho ale bohužel rozhodla nechat nevyužitý.

Bylo to vidět i na samotném závěru knihy – ve chvíli, kdy autorka dořešila vztah mezi hrdiny, stačily jen tři krátké kapitoly na uzavření celého příběhu. Konec byl až moc rychlý a působilo to tak, že vyřešením romantické linky se pro autorku vyřešilo všechno důležité a ten zbytek už jen prostě potřebovala nějak napsat. To je velká škoda.

Ocenit nicméně musím grafické zpracování, které se neuvěřitelně povedlo. Už obálka je skvělá, ale pod přebalem je kniha snad ještě hezčí. Začátky kapitol jsou navíc doplněny o drobnou ilustraci.

Spící Beatrice přináší zajímavý námět, který se ale bohužel nepodařilo rozpracovat tak, jak by si z mého pohledu zasloužil. Celá kniha je dosti naivní a leckdy se vymyká logickému uvažování. Díky krátkým kapitolám a (většinou) relativně svižnému stylu psaní, se ale kniha rychle čte a těch ani ne tři sta stran snadno přelouskáte během pár večerů. Pokud tedy o knize uvažujete, za zkoušku nic moc nedáte, mějte ale na paměti, že jde spíš o romantický příběh v nevšedním prostředí než o napínavou dystopii.

 Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.