[Recenze] Lindsey Roth Culli: Tohle léto říkám ano

 

Název: Tohle léto říkám ano
Autor: Lindsey Roth Culli
Překlad: Nika Exnerová
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo [srpen 2020]

Oficiální anotace: Rachel Brooksová měla vždycky jasné cíle: mít samé jedničky, dostat se na vysněnou univerzitu a získat stipendium. A vyplatilo se to – po letech pilného studia a tvrdé práce odmaturovala na výbornou a je připravená to oslavit… nicnedělenáním. Protože Rachel Brooksová doteď říkala na všechno ne. Ne tancování, ne večírkům, a hlavně ne klukům.

A teď to konečně přišlo – nic jí nebrání užít si trošku zábavy… kromě jí samotné. Takže když narazí na knížku, která je celá tom, že by člověk měl zkoušet nové věci, napadne ji: co kdyby přeci jenom zkusila pro změnu říkat ano… na všechno?

Svěží letní příběh o hrdince, která sebere odvahu a pustí se do nových věcí a výzev, které jí přinesou nové zážitky, nové problémy, nová přátelství, a když se opravdu odváže – tak i novou lásku.

 

Rachel vždycky věděla co chce a celý svůj život podřídila tomu, aby se dostala na vysněnou vysokou. Nerandila, nechodila na večírky, někteří by řekli, že pořádně „nežila“. Teď střední skončila a ji čekají poslední prázdniny před nástupem na univerzitu. Rachel ale najednou začíná mít pocit, jestli náhodou poslední čtyři roky nepromarnila. Když pak narazí na knihu o tom, že člověk by měl umět říkat „ano“ novým zážitkům a zkušenostem, rozhodne se tímhle pravidlem řídit a její život i ona sama se pozvolna začnou proměňovat.

Tohle léto říkám ano začíná jako taková nevýrazná romantická contemporary, která nechce nic víc než ve vás vzbudit příjemné pocity a vyvolat vám úsměv na tváři. Příběh je jednoduchý, autorce se ale musí nechat, že se nerozhodla pro to první klišé, které si po letmém seznámení s příběhem, postavami a situací nejspíš velká část čtenářů představí. Trochu otřepané je to ale stále, ne, že ne.

Tempo příběhu je líné, věci se dějí pomalu a o drama nebo napětí tu moc nemůže být řeč. Není to špatně, aby to ale fungovalo a čtenář se nezačal nudit, musí být kniha napsaná čtivě a lákavě. V tomhle ohledu Tohle léto říkám ano trochu pokulhává.

Zhruba první třetina je zdlouhavá, děje se toho pomálu a styl psaní to nezachraňuje, kniha tak sice není špatná, ale taky v člověku nevyvolává zrovna tu nejsilnější touhu ji číst. Autorka toho občas popisuje trochu víc, než by musela – nebo to tak minimálně v kombinaci s tím pomalým tempem působí. Děj sice v průběhu knihy nikdy moc nezrychlí, ale naštěstí se dostane do fáze, kdy čtenáře začne bavit svou roztomilostí. Protože chvíli ta kniha opravdu roztomilá je, sem tam vás přiměje se usmát a dokáže díky tomu i bavit. Jenže pak hlavní hrdinka ztratí soudnost.

Lidé chybují a dělají blbosti. Na konci téhle knihy mě ale nejvíc naštvalo, když hrdinka začala své chyby částečně svádět právě na tu knihu o říkání „ano“. Kniha, ani její autorka totiž nemůžou za to, když je někdo začne brát až moc doslova a úplně při tom zapomene na určitou dávku kritického myšlení a soudnosti.

V poslední části knihy byly znát autorčiny ambice něco čtenáři (především tedy těm dospívajícím) předat. Ukázat jim, že je důležité zkoušet nové věci a že je důležité poučit se z vlastních chyb. Proti tomu obecně nejde nic moc říct, k tomu zbytku knihy to ale stylem podání z nějakého důvodu úplně nesedělo.

Rachel byla od začátku tak trochu divná. Ne proto, že by se vymykala tomu, co je v dnešní době považováno za „normální“ případně „cool“ chování u teenagerů, ale protože jí lehce chybí smysl pro realitu. Už od začátku tak nějak sledujeme, že Rachel většinu svých spolužáků znala prostřednictvím sociálních sítí a bedlivě sledovala jejich příspěvky. To je normální, dělá to asi spousta z nás, nicméně v jejím případě to působilo už trošičku za hranou. Nejhorší ale bylo, že ona měla částečně pocit, že díky tomu svoje spolužáky zná a tuší, jací jsou. Až v průběhu knihy postupně zjišťovala, že sociální sítě opravdu nemusí odrážet celou realitu.

Z ostatních postav stojí za zmínku hlavně Clayton, do kterého byla Rachel už dlouho zakoukaná, a Miles, její dlouholetý kamarád. Oba dva měli určité vrstvy, byli odlišní a měli alespoň trochu co říct. Jestli na téhle knize něco oceňuji, je to fakt, že autorka nenechala postavy mimo hlavní hrdinku jen bezcharakterně postávat v pozadí.

Tohle léto říkám ano je poměrně nevýrazná kniha, které chybí jiskra. Feel-good contemporary jsou mraky, konkurence je tedy velká a Tohle léto říká ano za těmi nejlepšími bohužel o kus zaostává. Nebýt toho konce, řekla bych, že je to ten typ knihy, který nenadchne, ani neurazí. Závěrem pro mě ale autorka knihu o něco ponížila a já jí nemohu dát víc než dvě hvězdičky.

 Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.