Social Media

[Recenze] Eric Walters: Devadesátkrát jinak


Název: Devadesátkrát jinak
Autor: Eric Walters
Překlad: Adéla Špínová
Počet stran: 276
Nakladatelství: CooBoo [květen 2018]

Oficiální anotace: Poslední den na střední škole se dostane Sophie od svého přítele košem. Prý je moc předvídatelná, moc zodpovědná… prostě nudná. Její nejlepší kamaráda Ella jí místo toho, aby ji utěšila, řekne totéž. A to bolí dvojnásob. Ella však nelení a připraví plán na celé léto. Během devadesáti dnů prázdnin mezi střední a vysokou školou vymyslí pro Sophii devadesát různých úžasných, zábavných, nových a občas trochu děsivých aktivit. Sophie nesmí říct ne a svá dobrodružství navíc musí sdílet na všech sociálních sítích. Může ji devadesát dní změnit?

Končí školní rok a pro Sophii jde o její poslední den na střední, po prázdninách ji totiž čeká vysoká. Těší se na léto a užívá si pocity z toho, že má střední školu oficiálně za sebou. Jenže pak se s ní rozejde její přítel, protože je podle něj moc předvídatelná a nudná. A co víc - Ella, Sophiina nejlepší kamarádka, s ním souhlasí. A tak Ella navrhne Sophii zbrusu nový plán na léto - na každý den pro ni přichystá něco nového, něco jiného, něco, co by Sophie sama od sebe nejspíš nikdy nepodnikla.

Devadesátkrát jinak mě neuvěřitelně zaujalo a moc jsem se na knihu těšila. Snad protože jsem v hlavní hrdince a její předvídatelnosti tak trochu viděla střípky sebe samé. Byla to pro mě ta typická letní kniha, ačkoliv s trochu originálnějším námětem, kterou jsem si měla prostě a jednoduše užít. Bohužel pro mě to bylo tak trochu zklamáním.

Zprvu mě trochu mátl fakt, že kniha nezaznamenává všech devadesát dní, ale pouze většinu z nich. Ve chvíli, kdy jsem si ale uvědomila, že mě kniha zas tak nebaví, jsem za to začala být tak trochu ráda.

V kapitolách se střídají ty, kdy Sophie jen popisuje, co se dělo, s těmi, ve kterých se nám sama o něco více otevírá a řeší záležitosti okolo své rodiny, přátel a odchodu na vysokou. Kromě oné předvídatelnosti totiž Sophii trápí ještě jedna věc - má ohromný strach z toho, jak se o sebe její táta a bratr zvládnou po jejím odchodu postarat. Právě tyhle starosti byly tím, co se táhlo celou knihou a co jednotlivá dobrodružství drželo pohromadě. Jinak totiž kniha žádnou hlavní linii nemá a jednotlivé dny by mohly být svými vlastními minipříběhy.

Většina aktivit, které Ella nachystala, byly super a mnoho z nich bylo opravdu nápaditých. Některé mi ale přišly dost přes čáru. Ne protože bych byla tak úzkoprsá, ale protože jimi Ella podle mě překračovala určité osobní hranice. Vzít člověka na horskou dráhu je jedna věc, ale chtít po něm výlet na pláž nahoře bez?

Právě Ella byla hlavním problémem celé knihy. Nemohla jsem tu holku vystát. Neustále měla potřebu Sophii vyčítat, že je hezčí než ona a vybírat takové situace, aby se mohla sama cítit na výši. Odůvodňovala to tím, že se Sophie musí naučit, že není potřeba být za každé situace co možná nejlepší nebo nejkrásnější, ale to byla blbost. A nejhorší na tom všem bylo, že Sophie dala Elle vždy za pravdu, přestože ta holka v právu prostě nebyla.

Sophie a její úžasnost je druhá strana mince. Je krásná, hodná, chytrá, schopná a její jedinou vadou je ona slavná předvídatelnost a fakt, že často působí spíš jako matka než kamarádka, dcera nebo sestra. Tohle mě ale kupodivu nechávalo chladnou, zejména proto, že jsem ze Sophie neměla pocit, že by sama byla přesvědčená o své dokonalosti a bezchybnosti. Hlavní problém pro mě ale byl, že jsem se na hrdinku tak nějak nedokázala napojit. Ačkoliv celá kniha byla o ní, jejích myšlenkách a jejím vývoji, nějak mi Sophie jako postava pořád přišla taková podivně plochá a nedůvěryhodná. Myslím, že její psychika mohla být propracovaná daleko lépe, aby i změny, kterými prošla, byly daleko patrnější.

Styl psaní byl takový obyčejný, nezáživný. Kniha se četla dobře, ale nedá se říct, že by čtenáře nějakým způsobem strhla. Vzhledem k tomu, že zde nebyla typická kompozice, kdy má hlavní hrdinka něco, co musí nějak řešit, nebylo zde ani napětí z toho, co bude dál a jak to celé vlastně dopadne. To jediné, co se tomu může blížit, je potenciální zvědavost na to, jaký další úkol si Ella vymyslí. A ačkoliv je kniha poměrně krátká, přiznám se, že na jeden zátah bych ji nejspíš přečíst nezvládla, protože bych u ní tak dlouho nevydržela.

Poměrně zajímavá a osvěžující je absence romantické linky. Pořád jsem čekala, že se Sophie během toho všeho do někoho zakouká, jenže ono to nepřišlo, což je v tomto žánru docela rarita a autor za to má bod k dobru.

Jestli je tu něco, za co autora opravdu cením, jsou to profily na sociálních sítích, které pro svou fiktivní hrdinku vytvořil. V celé knize jsou sociální sítě velmi významné a je o nich slyšet prakticky pořád. Fakt, že se autor rozhodl investovat ten čas a námahu do toho, aby si je čtenář mohl skutečně najít, prohlédnout a i si na nich něco málo přečíst, mi přijde prostě super.

Devadesátkrát jinak je průměrné letní čtení a pokud už máte všechny YA letní románky přečtené, určitě nic nezkazíte, pokud si jej přečtete. Osobně si ale myslím, že v rámci těchto letních knih se dá najít několik lepších kousků, které bych upřednostnila. Nicméně jak říkám, přečtením nic neztratíte a určitě si odpočinete. Čekejte raději méně a uvidíte, třeba vás to zrovna překvapí.

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo.
2 komentáře u "[Recenze] Eric Walters: Devadesátkrát jinak"
  1. Devadesátkrát jinak mám v plánu, ale není to pro mě priorita. I tvá recenze mi potvrdila, že to není nic na co bych měla spěchat, takže tomu dám čas. Ale nepochybuji, že se k ní časem dostanu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, tahle kniha za nějaké hrocení podle mě úplně nestojí. Až na ni přijde čas, tak přijde.

      Vymazat