Název: XOXO
Autor: Axie Oh
Překlad: Veronika Trusová
Počet stran: 304
Nakladatelství: CooBoo [červen 2022]Oficiální anotace: Cellistka Jenny se chce dostat na prestižní konzervatoř – a to je její jediný sen. Potom však v karaoke baru v L.A. pozná krásného a záhadného kluka jménem Če-u a prožije s ním jednu kouzelnou noc plnou dobrodružství – než Če-u beze stopy zmizí.
O tři měsíce později Jenny s matkou odjíždí do Jižní Korey, aby se tam postaraly o nemocnou babičku. Jaké je její překvapení, když zjistí, že Če-u je studentem stejné konzervatoře, na kterou se chystá nastoupit i ona – a navíc je členem jedné z největších k-popových skupin na světě. Co to znamená? Že má velmi přísný zákaz randění. A Jenny by se taky měla soustředit spíš na své cello!
Co všechno bude dvojice ochotná riskovat pro lásku?
Mám pocit, že XOXO na mě poslední dobou skákalo snad ze všech stran a všichni ho vychvalovali. A tak jsem se rozhodla, dát mu taky šanci, i když jsem to původně neplánovala. Bohužel jsem ale nebyla tak nadšená, jak jsem očekávala.
XOXO je poměrně typické contemporary využívající nejrůznějších klišé. Mezi knihami, které u nás vychází, ovšem vyčnívá díky tomu, že se většina děje odehrává v Koreji a točí se kolem hudby – té klasické, ale především fenoménu K-POPových skupin.
Hlavní hrdinka Jenny v baru potká podivného kluka, se kterým stráví večer, ale po tom se rozejdou a on už jí nikdy neodpoví na žádnou zprávu. Teprve když se o pár měsíců později přestěhuje spolu se svou matkou do Soulu, protože je její babička vážně nemocná, zjistí, že tenhle záhadný kluk je ve skutečnosti člen K-POPové senzace známé jako skupina XOXO – a taky její nový spolužák.
Právě Jenny byla hlavní zdroj problémů, které jsem s knihou měla. Přišla mi totiž hrozně jednoduchá a její pohled na svět mi místy úplně neseděl. Nebyla vyloženě otravná, ale její priority mi občas přišly poněkud zvláštní. Babička léčící se s rakovinou, kterou Jenny nikdy nepoznala, až teď a kvůli které s matkou přiletěly, ji totiž zajímala na můj vkus podivně málo. Mnohem víc se její myšlenky zaobíraly jejím novým životem, školou, kamarády na koleji a taky jistým klukem… A já to na jednu stranu chápu, ale zároveň mi v tom chyběla určitá rovnováha. Kniha má přitom sotva tři sta stran, takže trocha prostoru navíc, která by mohla lépe rozvíjet vztah Jenny a babičky, by se určitě našla.
Celkově se mi zdálo, že autorka zůstávala hodně na povrchu, což se projevilo prakticky na všech postavách i vztazích mezi nimi. Autorka si přitom připravila celou řadu témat, která jí dávala prostor jít hlouběji, ale plně nevyužila jejich potenciálu. Postavám tak chyběla jiskra, něco, díky čemu by se na ně dalo opravdu napojit. Nechci říct, že byly všechny postavy nudné, naopak se mi velká část i přes to líbila, jen si myslím, že si zasloužily trochu víc.
Knize se ovšem musí nechat, že si u ní člověk rozhodně odpočine. Děj je dost předvídatelný a čtenář si dokáže lehce představit, kterým směrem se bude vyvíjet. To ale u contemporary vůbec nemusí být špatně, protože napětí zpravidla není hlavním důvodem, proč člověk takovou knihu čte.
Romantická linka, na které příběh stojí, se rozjížděla poměrně pomalu, místy pak působila trochu přitažená za vlasy, ale vlastně nebyla špatná. Jenny a Če-u spolu byli roztomilí, tak jak to má být. Momenty mezi nimi se autorce dařilo vykreslit zpravidla velmi dobře.
Co mi přišlo hodně zajímavé, bylo fungování a vnímání hudebního průmyslu v Jižní Koreji. I samotné prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo skvělé, jen škoda, že ho tam nebylo ještě o kapánek víc. Oboje se mi totiž na knize opravdu líbilo. Tím, že autorka problematiku čtenáři přibližuje, se navíc nemusíte bát, že by vám něco uniklo, pokud je pro vás K-POP španělská vesnice (nebo v tomhle případě spíš korejská).
Občas jsem akorát měla pocit, že autorka zapomíná, že nevidíme svět jejíma očima a některé věci, které jí nejspíš přišly jasné, mi ani po několikátém přečtení prostě nedocházely. Stalo se tak, že nám předložila informaci s určitým způsobem, jak bychom ji měli vnímat nebo jak je vnímaná okolím postav, ale už z toho nebylo jasné proč. Někdy přišlo vysvětlení o pár kapitol dál, jindy nepřišlo vůbec.
Ve výsledku je XOXO spíše průměrná kniha, která nenadchne, neurazí. Kromě korejského prostředí ve svém žánru nijak zvlášť nevyniká. Věřím ale, že spousta zapálených fanoušků jednoduchých YA contemporary si ji dokáže užít, zejména tedy z řad mladších čtenářů. A samozřejmě své místo si jistě najde i v knihovnách fanoušků K-POPu či korejské kultury obecně, myslím, že už jen kvůli nim je skvělé, že u nás tahle kniha vyšla.
XOXO je poměrně typické contemporary využívající nejrůznějších klišé. Mezi knihami, které u nás vychází, ovšem vyčnívá díky tomu, že se většina děje odehrává v Koreji a točí se kolem hudby – té klasické, ale především fenoménu K-POPových skupin.
„Možná měl strejda Jay pravdu. Možná už bylo na čase, abych přestala dělat jen to, při čem se cítím pohodlně a dobře, a konečně se taky vrhla do života.“
Hlavní hrdinka Jenny v baru potká podivného kluka, se kterým stráví večer, ale po tom se rozejdou a on už jí nikdy neodpoví na žádnou zprávu. Teprve když se o pár měsíců později přestěhuje spolu se svou matkou do Soulu, protože je její babička vážně nemocná, zjistí, že tenhle záhadný kluk je ve skutečnosti člen K-POPové senzace známé jako skupina XOXO – a taky její nový spolužák.
Právě Jenny byla hlavní zdroj problémů, které jsem s knihou měla. Přišla mi totiž hrozně jednoduchá a její pohled na svět mi místy úplně neseděl. Nebyla vyloženě otravná, ale její priority mi občas přišly poněkud zvláštní. Babička léčící se s rakovinou, kterou Jenny nikdy nepoznala, až teď a kvůli které s matkou přiletěly, ji totiž zajímala na můj vkus podivně málo. Mnohem víc se její myšlenky zaobíraly jejím novým životem, školou, kamarády na koleji a taky jistým klukem… A já to na jednu stranu chápu, ale zároveň mi v tom chyběla určitá rovnováha. Kniha má přitom sotva tři sta stran, takže trocha prostoru navíc, která by mohla lépe rozvíjet vztah Jenny a babičky, by se určitě našla.
Knize se ovšem musí nechat, že si u ní člověk rozhodně odpočine. Děj je dost předvídatelný a čtenář si dokáže lehce představit, kterým směrem se bude vyvíjet. To ale u contemporary vůbec nemusí být špatně, protože napětí zpravidla není hlavním důvodem, proč člověk takovou knihu čte.
Romantická linka, na které příběh stojí, se rozjížděla poměrně pomalu, místy pak působila trochu přitažená za vlasy, ale vlastně nebyla špatná. Jenny a Če-u spolu byli roztomilí, tak jak to má být. Momenty mezi nimi se autorce dařilo vykreslit zpravidla velmi dobře.
Co mi přišlo hodně zajímavé, bylo fungování a vnímání hudebního průmyslu v Jižní Koreji. I samotné prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo skvělé, jen škoda, že ho tam nebylo ještě o kapánek víc. Oboje se mi totiž na knize opravdu líbilo. Tím, že autorka problematiku čtenáři přibližuje, se navíc nemusíte bát, že by vám něco uniklo, pokud je pro vás K-POP španělská vesnice (nebo v tomhle případě spíš korejská).
Občas jsem akorát měla pocit, že autorka zapomíná, že nevidíme svět jejíma očima a některé věci, které jí nejspíš přišly jasné, mi ani po několikátém přečtení prostě nedocházely. Stalo se tak, že nám předložila informaci s určitým způsobem, jak bychom ji měli vnímat nebo jak je vnímaná okolím postav, ale už z toho nebylo jasné proč. Někdy přišlo vysvětlení o pár kapitol dál, jindy nepřišlo vůbec.
Ve výsledku je XOXO spíše průměrná kniha, která nenadchne, neurazí. Kromě korejského prostředí ve svém žánru nijak zvlášť nevyniká. Věřím ale, že spousta zapálených fanoušků jednoduchých YA contemporary si ji dokáže užít, zejména tedy z řad mladších čtenářů. A samozřejmě své místo si jistě najde i v knihovnách fanoušků K-POPu či korejské kultury obecně, myslím, že už jen kvůli nim je skvělé, že u nás tahle kniha vyšla.
Napiš první komentář
Okomentovat