Název: Kdybych tě našla
Autor: Ava Dellaira
Překlad: Dorota Smělá
Počet stran: 416
Nakladatelství: Yoli [říjen 2019]Oficiální anotace: Sedmnáctiletá Angie žije jen s mámou. Její otec zemřel, ještě než se narodila, a máma o něm skoro nemluví. Angie už se dávno vzdala naděje, že by se o něm někdy něco dozvěděla. Dokonce ani netuší, jak vypadal. Dokud nenajde v komodě obálku s fotografií, na níž je usměvavý mladík v objetí šťastného děvčete. Okamžitě pochopí, na koho se dívá, a jelikož jí nález nedá spát, rozhodne se začít pátrat. Když objeví důkazy o tom, že by dokonce mohla mít strýčka, začnou v ní hlodat pochybnosti. Co když jí máma lhala? Co když je všechno úplně jinak? Ve společnosti bývalého přítele se Angie vydává z Nového Mexika do Los Angeles, aby tam hledala svého otce. Cestou se dovídá nelehkou pravdu nejen o něm, ale taky o sobě...
Kdybych tě našla vypráví citlivý příběh o rodině, lásce, rasismu a dospívání. V současnosti sledujeme sedmnáctiletou Angie, která se vydává na cestu v naději, že najde otce, kterého nikdy nepoznala. V minulosti zase poznáváme její matku Marilyn v tom samém věku a pomalu odkrýváme příběh o tom, jak se poznala s otcem Angie.
Ava Dellaira velmi obratně pracuje s chronologií a způsobem, jakým se příběhy obou hrdinek prolínají. Neskáče pouze mezi minulostí a přítomností, ale současně se i v rámci jednotlivých kapitol hlavní hrdinky vrací a vzpomínají. Příběh přitom není vůbec zmatený, každý takový přesun je pečlivě zvolený a postupně pomáhá odhalovat další kousek skládanky.
V hlavní roli jsou především pocity hlavních hrdinek – láska, zármutek, strach, dospívání, snaha najít samu sebe… Postupně Marilyn a Angie sledujeme, jak je příběh mění a dozvídáme se o věcech, které definovaly to, kým jsou. Hlavní hrdinky jsou velmi okouzlující, postavy obecně jsou propracovány do detailů. Jsou realistické i se vším dobrým i zlým, nepatrné zvyky a úvahy jim dodávají na živosti a díky tomu všemu je velmi snadné se do nich vcítit.
Kniha je napsána s velkým citem pro detail, autorce se povedlo skvěle zachytit melancholickou atmosféru, která čtenáře doprovází na každé straně. Příběh je velmi emotivní, dokáže vás pohladit po duši i rozesmutnit. Vychází z témat, která se týkají nás všech a to mu dodává na síle. V jádru je to příběh, který by klidně mohl být tak reálný jako vy nebo já.
Kdybych tě našla je unikátní příběh plný citu, jaký jen tak nenajdete. Zejména prolínání různých časových rovin je naprosto geniální a pomáhá budovat napětí, takže i když kniha není sama o sobě plná akce, čtenář si nemůže pomoct a napjatě čeká, až se příběhy obou hrdinek konečně setkají a prolnou v jeden. Kdybych tě našla si rozhodně zaslouží velkou pozornost a pokud jste ji ještě nečetli, určitě byste to měli napravit. Pro mě to je rozhodně jeden z nejlepších příběhů, které jsem letos četla a velmi se těším, s čím autorka přijde dál, protože už její první kniha Dopisy na konec světa byla výborná.
„Jak se člověku může stýskat po někom, koho nezná?“
Ava Dellaira velmi obratně pracuje s chronologií a způsobem, jakým se příběhy obou hrdinek prolínají. Neskáče pouze mezi minulostí a přítomností, ale současně se i v rámci jednotlivých kapitol hlavní hrdinky vrací a vzpomínají. Příběh přitom není vůbec zmatený, každý takový přesun je pečlivě zvolený a postupně pomáhá odhalovat další kousek skládanky.
V hlavní roli jsou především pocity hlavních hrdinek – láska, zármutek, strach, dospívání, snaha najít samu sebe… Postupně Marilyn a Angie sledujeme, jak je příběh mění a dozvídáme se o věcech, které definovaly to, kým jsou. Hlavní hrdinky jsou velmi okouzlující, postavy obecně jsou propracovány do detailů. Jsou realistické i se vším dobrým i zlým, nepatrné zvyky a úvahy jim dodávají na živosti a díky tomu všemu je velmi snadné se do nich vcítit.
„Od mala jsem vždycky jen stála před objektivem, v reklamách, při konkurzech a tak, a připadala si u toho… nevím. Jako kdybych tam vlastně vůbec nebyla. Zato když jsem začala sama fotit, tak mi přišlo, jako kdybych se skládala kousek po kousku zpátky dohromady.“
Kniha je napsána s velkým citem pro detail, autorce se povedlo skvěle zachytit melancholickou atmosféru, která čtenáře doprovází na každé straně. Příběh je velmi emotivní, dokáže vás pohladit po duši i rozesmutnit. Vychází z témat, která se týkají nás všech a to mu dodává na síle. V jádru je to příběh, který by klidně mohl být tak reálný jako vy nebo já.
Kdybych tě našla je unikátní příběh plný citu, jaký jen tak nenajdete. Zejména prolínání různých časových rovin je naprosto geniální a pomáhá budovat napětí, takže i když kniha není sama o sobě plná akce, čtenář si nemůže pomoct a napjatě čeká, až se příběhy obou hrdinek konečně setkají a prolnou v jeden. Kdybych tě našla si rozhodně zaslouží velkou pozornost a pokud jste ji ještě nečetli, určitě byste to měli napravit. Pro mě to je rozhodně jeden z nejlepších příběhů, které jsem letos četla a velmi se těším, s čím autorka přijde dál, protože už její první kniha Dopisy na konec světa byla výborná.
Napiš první komentář
Okomentovat