Social Media

(Ne)malé radosti #4 | Červenec, srpen



Radost dvacátá osmá - Festival fantazie
30. června jsem na nic nečekala a rovnou ze školy vyrazila na autobusové nádraží, kde jsem nasedla na autobus, který mě dovezl k mé milé Soně, abychom se o pár hodin později vydaly vlakem do Chotěboře, v níž se pravidelně koná Festival fantazie. Pro ty, kdo netuší, co to Festival fantazie je, doplním, že jde o akci plnou přednášek, besed, kvízů i soutěží na různá témata z knižních, filmových, seriálových, herních a dalších fiktivních světů. Najdete zde linii, jež je věnována světu Harryho Pottera, Hře o trůny, Pánu prstenů, hororům a mnoha dalším věcem - vážně, těch linií je požehnaně a program je vskutku bohatý. Krom toho tu jsou herny, ať už s konzolemi nebo deskovkami a obchůdky.

Soňa se sem vracela již po několikáté, pro mě to ale byla premiéra - a rovnou vám řeknu, že jsem si to vážně neskutečně užila. Rozhodně mohu říci, že ze všech conů a festivalů, kterých jsem se zatím účastnila (ne, že by jich bylo tak moc), se mi tady bezesporu líbilo nejvíc. Hodně Harryho Pottera, ale navštívila jsem třeba také přednášku o W.I.T.C.H., Percy Jacksonovi a utlačování Římanů nebo těžkostech života disneyovských záporáků.

Radost dvacátá devátá - Deskovky
Volné chvíle jsme pak na Festivalu fantazie trávily především hraním deskových her. Já jsem si k deskovkám nikdy nijak výrazný vztah nevytvořila, ono taky se toho u nás nikdy moc nehrálo, když jsem byla malá tak akorát nějaké karty, člověče nezlob se a výjimečně i něco jiného. Přítelkyně ale deskovky přímo miluje a tak jsme toho spolu za ten rok hrály dost - a není divu, že jsem tomu také přišla na chuť. Tady těch deskovek byly hromady a tak se člověk nenudil. Obě jsme si naprosto zamilovaly Kingdomino, Karty mrtvého muže i Summoners war. Chtěly jsme si zahrát Mars, takovou obří deskovku o osidlování Marsu, ale po víc jak půl hodině, kdy jsme pročítaly pravidla a snažily se všechny ty informace vstřebat, zapamatovat a pochopit, jsme to nakonec vzdaly. Kromě toho jsme hrály i mnoho dalšího. A když už jsem si nevybrala žádnou Funko POP figurku, protože výběr byl takový nic moc, dovezla jsem si domů aspoň zmiňované Karty mrtvého muže.

Radost třicátá - Knižní sraz
Začátkem července pořádala Marky s Ellen knižní sraz, kterého jsem se (opět) s mou milou rozhodla zúčastnit. Já se přiznám, že mívám z těchto akcí trochu strach, protože navzdory tomu, jak dlouho v té blogosféře figuruju, s moc lidma se neznám a zapojování do konverzace mi obvykle moc nejde, nicméně tentokrát jsem se neděsila a prostě jen těšila. Zčásti díky tomu, že jsem po boku měla slečnu a zčásti také proto, že zrovna Marky je jedna z mála, se kterou se znám a už jsme se spolu bavily. A taky jsem si sraz ve výsledku vážně užila! Ze soutěže jsem si domů navíc odnesla Růži pro Charlotte, slyšela jsem různorodé názory, tak jsem na to docela zvědavá. Světe div se jsem se také seznámila (a bavila!!!) s dalšími lidmi a poprvé se pustila do Marry, Kiss, Cliff.

Radost třicátá první - Výhra u Svět mezi řádky
Na blogu Svět mezi řádky se konala soutěž o jednu z knih Patricka Nesse - My ostatní tu prostě žijem. Protože tohle je jedna z knih, kterou si chci přečíst už fakt hrozně dlouho, neváhala jsem a zapojila se. Jaké mě čekalo překvapení, když jsem se dozvěděla, že vyhrávám! Teď už mám knihu doma a bohužel na ni ještě nebyl čas, ale upřímně doufám, že její chvíle nadejde již brzy, jsem na ni totiž neskutečně zvědavá.

Radost třicátá druhá - Advík
Protože nám letos nevyšel Animefest, rozhodli jsme se s pár kamarády, že se místo toho sejdeme na Advíku. Přiznám se, že jsem se pro to neskutečně nadchla - zejména pro vidinu, že potkám i pár dalších kamarádů, které jsem už taky nějaký ten pátek neviděla (víc jak dva roky, uf). Na ty se mi nakonec natrefit bohužel nepovedlo, ale nevadí, užila jsem si to i tak. Se Soňou jsme se shodly, že si bohatě vystačíme pouze se sobotní účastí, přestože naši přátelé tam byli na všechny dny. Nebylo to sice tak super, jako Festival fantazie, ale bylo to dobré. Zúčastnili jsme se pár (narvaných) přednášek i cosplay soutěže (což mi připomíná, že ani nevím, kdo nakonec vyhrál). Je pravda, že Advík rozhodně nemohu označit za něco extra, bezesporu to mohlo být i lepší, nicméně účast na něm mi i tak udělala radost.

Radost třicátá třetí - Polštářky s Malým princem
Aliexpress je skvělá věc a na povlaky s Malým princem jsem tam koukala již dávno. Když jsem pak vyhodnotila, že přítelkyně vážně potřebuje ještě jeden polštářek a prohlásila, že jí nějaký koupím, bylo mi od začátku jasné, kam budu směřovat. A tak se teď pyšníme naprosto božoutskými párovými polštářky - na tom jejím je Liška, na mém Malý princ. Co si budeme povídat - zamilovala jsem si je (a má drahá snad též). Přiznám se, že mě až překvapilo, jak kvalitně materiál a potisk působí, vzhledem k tomu, jak málo stály, bych čekala, že budou méně kvalitní. Hrozně ráda bych přihodila fotku, ale bohužel jsem je nestihla společně vyfotit, než si Sonča ten svůj odvezla domů. Nicméně tady přidávám alespoň odkaz, odkud jsem je koupila.

Radost třicátá čtvrtá - Krkonoše
Abychom nestrávily celé prázdniny jen ve městě, vyrazily jsme Sončou a její rodinou na pár dní do hor, konkrétně do krkonošské Pece pod Sněžkou. Byla jsem z toho docela dost nervózní, protože nevlastním moc oblečení vhodného na túry, ale nakonec to bylo v pohodě. Přijeli jsme odpoledne, kdy jsme se se Soňou akorát prošly po okolí (a zmapovaly si, kde se dá v okolí najíst) a do chaty se vrátily tak akorát na večeři. Hned následující den jsme ale vyrazili i se Soninými rodiči na Cestu korunami stromů v nedalekých Jánských Lázních, odkud jsme pak vyjely lanovkou na Černou horu, z níž jsme se už pěšky vydali zpátky do Pece. Prý "krátká procházka na rozchození". No to jsme viděli. Nakonec se z toho vyklubala nejdelší trasa, kterou jsme se Soňou ušly a ještě po návratu domů jsme skuhraly, jak nás z toho bolí nohy. Ostatní dny jsme pak už (radši :D) chodily samy jen po okolních trasách. Bohužel jsme se nakonec nedostaly na Sněžku, ale aspoň díky tomu už máme plán na příští rok.

Radost třicátá pátá - Prague Pride
Sotva jsme se vrátily z hor, už jsme společně zase cestovaly do Prahy, abychom to stihly na letošní Prague Pride. Loni nám účast nevyšla, tak jsem se hrozně těšila, že letos už fakt půjdeme. Nakonec jsme se sice nedostaly do průvodu, poněvadž jsme na akci byly prodávat ve stánku Pet Heroes a už v deset jsme proto potřebovaly být na Letné. Na místě jsme pak sice zjistily, že bychom do toho průvodu i mohly, ale nechtěly jsme tam Soninu sestru nechávat samotnou (a navíc Soňu pořád bolely nohy). Zprvu mě ten průvod trochu mrzel, ale nakonec mě to na stánku tak bavilo, že jsem si na něj téměř nevzpomněla.

Radost třicátá šestá - Ikea a Aristoteles
O výletu do Ikey jsem uvažovala už delší dobu, každopádně konečné rozhodnutí padlo krátce poté, co jsem si do mobilu stáhla tu jejich aplikaci a strávila hromadu času výběrem nového nábytku do svého pokoje (srdce mi pláče, když si uvědomuji, že si ho jen tak nekoupím). Koncem srpna jsme se tam tedy se Soňou vydaly, přirozeně celé nadšené a nedočkavé (dobře, hlavně já byla nadšená a nedočkavá). Hned na kraji jsme potkaly úplně skvělého ušáka, kterého bych si nejradši ze všeho okamžitě odtáhla domů. Zjistily jsme, že tam mají většinu kuchyní hrozně vysokou, takže bych neměla nejmenší šanci do těch vrchních poliček dosáhnout a přirozeně jsme si také obhlédly i ty slavné koberce, které byly použity na kožešiny členů Noční hlídky. Je pravda, že sama jsem nesehnala úplně všechno, v co jsem doufala, ale to nejpodstanější jsem koupila - náplň do výše zmiňovaného povlaku na polštář pro Soňu a vysněný nový sukulent pro mě. Jeden sukulent mám a překvapivě se mi ho daří udržovat na živu už pár let, takže jsem už hodně dlouho pokukovala po druhém. Teď ho konečně mám, je naprosto skvělej a jmenuje se Aristoteles (po tom z knihy Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru).

Radost třicátá sedmá - Lístky na Humbook
Na spuštění prodeje lístků na Humbook jsem netrpělive čekala už dlouho, byla jsem hodně zvědavá na to, zda oproti minulému ročníku proběhnou nějaké změny, ať už v cenách nebo samotných typech lístků. Hodně se mi líbí, že letos už budou všechny VIP balíčky obsahovat reading-copy, protože tak odpadá ten strach z toho, aby to nebylo něco, co už jsme četli, jako tomu bylo loni. Nevím ja vy, ale já jsem neskutečně zvědavá o jakou knihu půjde! Navíc mi došlo, že on je ten Humbook už vlastně skoro za dveřmi. Už za měsíc! Mimochodem, pokud lístky ještě nemáte, honem si je sem běžte koupit, od 16. září totiž o padesát korun zdraží.
5 komentářů u "(Ne)malé radosti #4 | Červenec, srpen"
  1. Festival fantazie zní naprosto pohádkově! Jsem zelená závistí :D
    Deskovky jsou skvělé, ale bohužel nemám s kým hrát :( Ale ty si to užij. Zvlášť, když je tolik úžasných nových her :)
    Gratuluji k výhře :)
    Polštáře vypadají suprově! Hlavně liška, ta je dokonalá :)
    Sice je na to ještě brzy, ale užij si Humbook :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to fakt skvělé, třeba se tam někdy také podíváš! Jestli jo, tak se ozvi, snad tam taky budu a budem si moct zahrát nějakou deskovku spolu. :D

      Děkuji, také si ho uží, pokud se chystáš. :)

      Vymazat
  2. Já jsem hrozný stydlín a všechny tyhle srazy mě docela děsí, ale jednou bych se chtěla nějakého zúčastnit! Jen se o tom dozvědět včas! :o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odteď tě budu bombardovat zprávami, koukej nás příště poctít svou účastí ;) Vidíš, že ani Deny se mě nebála :D Možná ;)

      Vymazat
    2. Úplně ti rozumím! Pokud by ti nestačila bombardace od Marky, na facebooku je přímo skupina Knižní srazy. :) :D

      Vymazat