Social Media

Kniha devatenáctá - Všechny barvy země



http://nd03.jxs.cz/849/091/454d1a08d2_88321170_o2.png 
Název: Všehny barvy země
Autor: Beth Revisová
Díl: 3
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Amy a Syn konečně opustili Unversum, vsmírnou loď, která letěla celým vesmírem a dostali se na planetu Centauri.
Jenže nic se nezdá být takové, jaké čekali a země Centauri se ukazuje, jako země plná nebezpečí.
Ohrožují je pterodaktylové a květiny, které vás paralyzují.
Navíc se zdá, že je tu ještě něco o čem nevědí. Objevují se pochyby: Jsou na téhle planetě sami?

Tahle knížka je ze všech dílů snad nejúžasnější.
Neustále mě nutila o všem tam přemýšlet, ale zároveň mě také nutila přemýšlet o reálném světě.
Kniha je neustále plná záhad a tajemství a kdykoliv zjistíte něco nového, vyvolá to další otázky a záhady.
Někdy za polovinou, mě ta knížka vážně začala děsit. Dlouho jsem žádnou knížku neprožívala tak, jako právě tuhle.
Chtěla jsem to celý dočíst už včera večer (okej, možná to bla spíš už noc...), ale nedokázala jsem to. Ta knížka mě děsila, bála jsem se a přitom tak úplně nevím čeho.
Musela jsem o tom neustále přemýšlet a měla jsem pocit, že ať udělají cokoliv, stejně to nemůže dopadnout dobře.
Nešlo mi spát, neustále jsem o tom přemýšlela. Nedokázala jsem myslet na nic jinýho. První věc co jsem ráno udělala bylo, že jsem se po tý knížce vrhla a dočetla ji.
Jestli někdo nevíte co číst, měly byste si přečíst tuhle sérii, protože to je totálně dokonalý. Snad nikdy jsem nečetla nic, co by ve mě vzbudilo takové pocity, jako tahle knížka.

Ukázka: Tvor přede mnou rozevře křídla - měří zhruba dvakrát tolik, co já, a krášlí je dvouprsté zahnuté drápy na ostře zaúhlených kloubech. Pařáty se roztáhnou a zase mým směrem sevřou. Příšera se zaryje nohama do hlíny, nakloní se, otevře tlamu a vydá ostrý, znělý výkřik, vysoké vřísknutí. Připadá mi, jako by mi rozvibrovalo kosti. I když je ode mě tak daleko, že bych na ni nedosáhl, cítím na kůži její horký dech a vidím zdvižený černý jazyk, jak na mě křičí.
Zašátrám po pušce, po granátech, po čemkoli.
Příšera vyrazí vzhůru, odrazí se od země a udeří mě tvrdou kostnatou hlavou. Zhroutím se na zem, nestvůru na sobě. Je tak těžká, že nemůžu popadnout dech.
Sehne ke mně dlouhý hadovitý krk, otevře tlamu a černé pilovité zuby pokryje vrstva pěny, jak se přiblíží k mé tváři.
Pak třeskne výstřel.
Tvor překvapeně hodí hlavou vzhůru. Kolem prosviští kulka a škrábne ho na zádech. Příšera zatne pařáty a má kůže i košile na ní se rozthnou.
Počet stran: 381 
 
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde
Napiš první komentář
Okomentovat