[Recenze] Amie Kaufman, Jay Kristoff: Obsidio | Akta Illuminae #3

Název: Obsidio
Série: Akta Illuminae
Díl: 3
Autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 624
Nakladatelství: CooBoo [duben 2019]

Oficiální anotace: Poté co se Kady, Ezra, Hanna a Nik zachránili a porušili přitom všechny existující zákony, musí se společně s několika tisíci přeživšími dostat do trvale osídlené části vesmíru.
Ovšem obchodní konsorcium, které stálo za invazí na mírumilovnou planetu, to nehodlá nechat jen tak. A tak se všichni musí spojit, aby odvrátili hrozící zničení sebe, evakuační lodi i jedné malé promrzlé planety, která byla na začátku toho všeho.

Z těch, kterým se při útoku podařilo uniknout z planety Kerenza IV., zbyl jen zlomek, skoková stanice Heimdall je nenávratně zničená a vyhlídky našich hrdinů nevypadají zrovna nejlépe. Přesto se nevzdávají a snaží se přijít na způsob, jak se zachránit a dát světu vědět o všem, co jim BeiTech provedl.

Mezitím na Kerenze IV. trpí ti, kterým se podařilo přežít, pod krutou nadvládou BeiTechu a ví, že jejich čas je omezený. Mnoho z nich ztratilo všechny, které milovali, mnoho z nich neví, co se s jejich blízkými stalo. Je mezi nimi i Asha Grantová, která patří mezi členy místního odboje. Má starostí nad hlavu a to poslední, na co by ji napadlo myslet, je její bývalý přítel Rhys. Osud má však poměrně zvláštní smysl pro humor – a tak se stane, že právě on se na Kerenze objeví v uniformě BeiTechu. Asha z toho není vůbec nadšená, ale odboji se tím otevírá nová šance...

Zatímco Illuminae a Gemina se soustředili primárně na ústřední dvojici hrdinů, Obsidio je už o poznání komplexnější. Příběh se blíží ke konci a je třeba zaznamenat veškeré dění jak na vesmírné lodi uprchlíků, tak na samotné Kerenze. Právě proto se Ashe a Rhysovi dostalo o poznání méně pozornosti než Kady a Ezrovi a Hanně a Nikovi. To Ashu a Rhyse staví z mého pohledu do trochu znevýhodněné pozice – ačkoliv jsou to hrozně fajn postavy, nedokázala jsem si k nim vytvořit takový vztah jako k ostatním protagonistům, se kterými jsem již strávila mnohem více času a jejich osudy mi leží na srdci ještě o něco více. Dává to ale smysl, je třeba sérii uzavřít, a to by šlo dost ztuha, kdyby se autoři soustředili primárně na Kerenzu.

Moc se mi líbilo, že Rhys vystupuje na straně nepřítele a můžeme částečně vidět jeho rozpolcenost nad celou situací. Jeho naivita byla přesto občas až zarážející. Co je na jeho pozici ale nejvíc skvělé je fakt, že si díky němu uděláme alespoň nějakou představu o tom, co se honí hlavou vojákům BeiTechu a uvědomíme si, že i oni jsou lidé, kteří chápou, jaká zvěrstva na planetě musí provádět. A i když stojí na té „zlé straně“, je dost těžké s některými z nich nesympatizovat.

I Asha je skvěle zpracovaný charakter, který nám naopak dává náhled do té opozice – do skupiny povstalců. Díky ní vidíme, co všechno BeiTech způsobil lidem na Kerenze a jak se se situací lidé vyrovnávají. Asha popisuje neustálý strach a hrůzu, stejně jako odhodlání nenechat se jen tak zabít.

Tentokrát tu nejsou žádní pronásledovatelé nebo vetřelci na lodi, žádná vraždící umělá inteligence, která se utrhla ze řetězu, žádný smrtící virus, žádné hadí bestie. Je tu ale hrozba smrti a poslední šance odvrátit vlastní záhubu, poslední bláznivá naděje. A hrdinové, kteří jsou odhodlaní udělat vše pro to, aby přežili. Takže ano, budete napjatí, budete se bát, budete doufat a budete mnohdy horečně přemýšlet, jak se z té polízanice postavy dostanou tentokrát. Kniha ve vás už tradičně vyvolá širokou škálu emocí, ať už těch dobrých nebo špatných.

Co mě trochu mrzelo, byl závěr. Čekala jsem, že se soudu na konci dostane o něco více prostoru, že se dozvíme více o dění během něho a o tom, co následovalo po něm. A ačkoliv mi ten konec tak trochu zlomil srdce, protože sakra, tohle je ten typ série, se kterou se nechcete loučit, měla jsem pocit, že mi prostě nedal všechno to, co by býval mohl.

Po grafické stránce je to tradičně naprosto dokonalá práce. Myslím, že to ale nemusím nikomu, kdo četl předchozí dva díly, připomínat. Čtení téhle série si vážně užijete a jen tak na ni nezapomenete, protože něco tak vymazleného opravdu nepotkáte na každém rohu. Ačkoliv má tahle bichle šest set stran, díky způsobu, jakým je psaná, ji máte přečtenou za pár dní. Sama jsem vůbec nechápala, jak je možné, že mi ty stránky tak rychle mizí pod rukama. Jediný problém jsem měla s tím, že se párkrát stalo, že se text ztrácel v přehybu mezi stranami, to bylo tedy zejména u některých složitějších částí zaměřených na Spira.

Je pravda, že Illuminae pro mě stále zůstává nejlepším dílem trilogie, přesto Obsidio považuji za parádní zakončení ještě parádnější série. Stále si stojím za tvrzením, že v žebříčku YA sci-fi se Akta Illuminae řadí mezi jedny z nejlepších, ne-li to úplně nejlepší.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.