Social Media

Jak jsem odmaturovala


Na psaní tohohle článku jsem se těšila jak malé dítě na Ježíška. Konečně jsem si totiž zase mohla sednout a jít psát. Nebo si číst, koukat na seriál, jít do kina, pozvat kamarádku na kafe – můžu dělat prakticky cokoliv bez výčitek, můžu myslet na jiné věci než na to, že se musím učit a že první kámen Karlova mostu byl položen 9. 7. 1357 v 5:31 a že buddhismus se po Buddhově smrti rozdělil na hínájánu a mahájánu.

Jo, odmaturovala jsem. Úspěšně. Po tom měsíci, kdy jsem už skoro nikam nechodila a většinu čase se učila nebo se o to aspoň pokoušela, se mi fakt neuvěřitelným způsobem ulevilo, že už to je za mnou.

Maturita pro mě byla velká neznámá, a tak jsem si už na podzim řekla, že až to budu mít za sebou, sepíšu článek o všem, co byste měli vědět. Předem říkám, že to bude dlouhé, hodně dlouhé - provedu vás svou zkušeností s maturitou totiž fakt podrobně. Pokusila jsem se ale text rozdělit a zvýraznit základní body, abyste si v něm mohli snáze najít, to co potřebujete a co vás zajímá nejvíce.

CO TY JSI VLASTNĚ STUDOVALA?
Po základce jsem nevěděla, kam se vydat, a tak jsem se rozhodla pro (údajně humanitní, haha) gympl. Nikdy jsem se nijak moc nešprtala, a přesto jsem měla většinu času dobré známky (a dobrými známkami nemyslím trojky – abych pravdu řekla, nějak se mi podařilo prolézt celej dosavadní vzdělávací systém s vyznamenáním, ne, že by mi to ale v životě k něčemu bylo).

A Z ČEHO JSI MATUROVALA?
Jako gymplák jsem si pak mohla do profilové části maturity vybrat předměty téměř úplně libovolně. Jedinou podmínkou bylo, že musím maturovat alespoň z jednoho cizího jazyka, jestli ve státní nebo profilové části bylo jedno. Ve státní části jsem teda měla angličtinu a češtinu, do profilové části jsem si pak vybrala základy společenských věd a dějepis. Toho ZSV jsem se docela dost bála, protože nás od prváku všichni strašili, že si spousta lidí dá ZSV a pak v průběhu čtvrťáku zjistí, že nerozumí filosofii, která se v té době probírá. Ale ZSV jsem potřebovala k přijímačkám (i když nakonec ne tolik, kolik jsem čekala), a tak to pro mě byla jasná volba.

KDYŽ SI SAMI ZPRACOVÁVÁTE OTÁZKY
Když mi v září spolužačka říkala, že už v létě vypracovala veškerou povinnou četbu a začala angličtinu, říkala jsem si, že je přece ještě strašně brzo. Děsilo mě to pomyšlení, že opravdu už za několik měsíců maturuji, a tak jsem měla tendenci to oddalovat. A tady je má první rada – neodkládejte to a pokud si chcete otázky zpracovávat sami, začněte s tím klidně hned v září. Nikdy nevíte, jak rychle vám to půjde, vždycky tu budou dny, kdy to prostě nestihnete a je lepší mít je hotové dřív než později. S tím jsem totiž dost bojovala já.

Já se rozhodla, že si od října a začnu zpracovávat otázky z angličtiny, protože ty mi přišly nejjednodušší. V říjnu jsem ale totálně nestíhala, dopisovala jsem chybějící čtenářské deníky a upravovala ty staré, protože mi v prváku a druháku přišlo z nějakého důvodu jako dobrý nápad, psát je v odstavcích namísto v bodech – což byla pěkná blbost. K angličtině jsem se tedy dostala až koncem měsíce, možná dokonce začátkem toho dalšího.

Začít angličtinou byl dobrej nápad, protože mi to ukázalo, že to není zas tak hrozné, jak jsem si představovala. Koupila jsem si učebnici Otázky & odpovědi, kde byla nejčastější témata zpracovaná, takže jsem si prostě podtrhala to, co mi přišlo důležité, pak jsem to přepsala do počítače, trochu upravila, doplnila a bylo to.

ZSV jsem plánovala začít zpracovávat hned na začátku prosince, jenže jsem onemocněla, takže mi nějakou dobu bylo až moc blbě na to, abych myslela na nějaké psaní otázek. Navíc jsem nebyla moc nadšená z toho, že to mám psát v posteli a zas a znovu jsem se bála. Nakonec jsem ale začala, a ačkoliv jsem zjišťovala, že je toho fakt hrozně moc, docela to šlo.

Můj původní plán byl, že během ledna dodělám ZSV a v únoru už pojedu dějepis. Haha, zase jsem onemocněla v době, kdy jsem měla začít nový předmět a situace se opakovala. Dějepis byl podstatně náročnější než ZSV, protože moje zápisy byly díky zmatenému výkladu naší učitelky také dost pomotané. Několikrát jsem posouvala, do kdy ten dějepis teda jako budu mít hotovej a nakonec jsem poslední dvě otázky řešila až týden před maturitou. Tohle vám teda v žádném případě nedoporučuju – týden před maturitou chybějící otázky už fakt řešit nechcete.

Fajn je, rozmyslet si předměty, ze kterých chcete maturovat, už ve třeťáku a zvolit si podle toho i semináře, pokud je vaše škola nabízí. V seminářích se totiž často otázky zpracovávají a nemáte s tím pak tolik práce. Mnoho mých spolužáků zpracovalo na seminářích otázky z daného předmětu snad ještě před Vánoci a pak se je zbytek roku měli po určitých částech učit, psali z nich testy a byli z nich zkoušeni. To je podle mě hrozně super, na mých seminářích to ale takhle bohužel úplně nefungovalo. Nicméně alespoň jsem se na testy z dějepisu a ZSV, které jsme ten rok psali, už učila ze zpracovaných otázek, to mi trochu pomohlo, i když upřímně - o svaťáku jsem si je už zase moc nepamatovala.

Psychicky mi blížící se maturita vůbec nepomohla. Už v průběhu podzimu jsem začínala sem tam chytat úzkosti z toho, co mě čeká a v následujících měsících se tyhle stavy více či méně pravidelně vracely. Můj šílený strach z budoucnosti se tu dost vyřádil, to vám povím.

SLOHY A DIDAKŤÁKY
Slohů jsem se moc nebála. Maximálně toho, že nezvládnu v angličtině dodržet počet slov, protože s tím bojujeme asi všichni. Sto padesát slov je prostě sakra málo, obzvlášť, když po vás chtějí ještě pět věcí, které je jako potřeba zmínit. Nicméně zvládla jsem to docela v pohodě, přestože jsem posledních patnáct minut před koncem trávila tím, že jsem ta slova zoufala přepočítávala dokola a dokola, škrtala a měla pocit, že i když škrtám, ta slova vůbec neubývají.

Mnohem větší problém byla čeština, což je docela paradox, protože umím psát a slohy pro mě nikdy nebyly problém. Z letošních témat jsem nebyla moc nadšená a nakonec jsem šla do vypravování. Po dopsání jsem o tom přemýšlela a dostala jsem hroznej strach, aby mi to vůbec uznali, protože jsem neměla to klasické vypravování typu „šel jsem na procházku, spadl jsem do jámy a musel to nějak řešit“, moje zápletka nebyla tak očividná. Tak nějak jsem si uvědomila, že jsem zvyklá psát spíš povídky než klasická školní vypravování. Navíc jsem nestíhala a na škrabopis byl jen jeden čistý papír, což je dost málo, takže jsem hlavního hrdinu nakonec zabila předčasně. Ale prošlo mi to, naštěstí.

Pokud jde o didakťák z angličtiny, to bylo tak jednoduché, až se mi chtělo smát. Zvládla jsem to bez chyby, a to mám v angličtině nějaké ty mezery. V celém testu byla pouze jedna jediná úloha, kde bylo potřeba vybrat správný čas slovesa, přitom to je podle mě v celé angličtině asi to nejproblémovější.

Didakťák z češtiny mi přišel těžší než v minulých letech. Nebála jsem se, že bych to nezvládla, ale byla jsem z toho dost rozhozená. Přišlo mi to hrozné. Když mi pak přišly výsledky, podle kterých jsem ztratila jen tři body, koukala jsem a pořád na to koukám dost pochybovačně, ale víte jak, nestěžuju si.

Upřímně – na celé části společných maturit byly nejlepší ty meme, která mě držely nad vodou.

SVAŤÁK A UČENÍ NA ÚSTNÍ
Vysvědčení jsme obdrželi 29. dubna a až do maturit jsme pak měli svaťák. Svatý týden přerostl ve svaté tři týdny a ještě, že tak, protože nemít tyhle tři týdny, nevím, jak bych to zvládala. Už takhle to bylo jen tak tak.

Veškeré učení jsem si nechala právě na svaťák a upřímně, dost jsem si to pak vyčítala. Přecenila jsem svoje schopnosti a zjistila, že mi to učení jde o dost hůře, než jsem předpokládala. Paradoxně ZSV, ze kterého jsem měla největší strach, mi přitom šlo mnohem lépe než dějepis, u kterého jsem si říkala, že se mi vždycky celkem dobře pamatoval a bude to v klidu.

Zatímco první dva týdny jsem to ještě nějak zvládala a učila se docela poctivě, týden před maturitou, kdy jsem už věděla, že se mi krátí čas a já toho musím stihnout ještě fakt hodně, jsem začala mít problémy s prokrastinací. Byla jsem vyčerpaná, fyzicky i psychicky. Můj spánek nebyl úplně takový, jaký bych si ho představovala a já měla pocit, že už to fakt nedávám. Na jednu stranu jsem měla pocit, že na učení potřebuju ještě hromadu času, pokud to mám stihnout všechno, na druhou jsem to ale už fakt zoufale chtěla mít za sebou.

Den před ústními jsem strávila celý opakováním všech otázek ze ZSV a dějepisu, což byla taky docela výzva – se ZSV jsem skončila někdy v pět odpoledne, a to jsem jela od rána, takže stihnout i dějepis byl fakt záhul. Měla jsem pocit, že si skoro nic nepamatuju a pomalu jsem se reálně připravovala na to, že se budu muset vrátit v září. Věděla jsem totiž, že jsem se nepřipravovala zdaleka tolik, kolik by bylo potřeba.

Zejména po tomhle zážitku už absolutně nevěřím lidem, kteří tvrdí, že se na maturitu zvládli naučit přes noc – já bych si ty otázky stihla přes noc sotva přečíst, natož se něco naučit.

Pokud jde o učení se na češtinu a angličtinu, tak to jsem tolik nehrotila. Jeden den jsem věnovala tomu, že jsem si udělala stručný výtah z životopisů autorů a vypsala si jména postav z knih, kde jsem měla problém si je zapamatovat. Angličtinu jsem si pak sotva jednou přečetla.

DEN D (a nemyslím tím vylodění v Normandii)
Zatímco pár dní před ústními jsem upadla do stoického klidu, ráno před maturitou bylo peklo. Začínala jsem o půl druhé a vzbudila se v pět. Měla jsem pocit, že se zblázním, že to čekání nevydržím, nebylo mi dobře. Chtěla jsem to už mít za sebou, ale zároveň jsem měla neuvěřitelný strach z toho, že to vážně nezvládnu.

Zlepšilo se to, když jsem na Florenci vystoupila z metra a zamířila s kamarádkou do školy. Měla jsem se na co soustředit, byla jsem na cestě a už nebylo cesty zpátky.

Šla jsem z naší odpolední trojice na řadu jako první, začínalo se češtinou. U nás jsme byli zkoušení ze všech čtyř předmětů během jednoho dne, ale vím, že někde to mají rozložené na vícekrát.

V češtině jsem si chtěla vytáhnout Krysaře, vytáhla jsem si 1984. Trochu mě to vyděsilo, ale oddychla jsem si, protože jsem nejprve myslelo, že se pod tím číslem skrývá R. U. R. a já si nepamatovala jména všech těch postav. K češtině byste měli dostat osnovu, která vám napovídá, co vše se má zmínit. Učitel mi ji málem nedal, připomněla mu ji až třídní a on na to „To snad Deny ani nepotřebuje.“ Haha, potřebovala jsem, bez té osnovy bych úplně zapomněla na ty základy typu je to próza, je to epika, je to psáno v er-formě, protože jsem se soustředila na úplně jiné věci a tohle jsem považovala za tak automatické, že mi vůbec nedošlo, že bych to také měla zmínit.

Zvládla jsem to dobře. Hrozně mě překvapilo, jak to celé probíhalo. Pořád jsem měla tendenci si ústní představovat tak, jako to bylo v Rebelech – bude naproti mně sedět pět lidí, většina bude přísně nebo nezaujatě koukat a čekat, co ze mě vyleze. Reálně to tak vůbec nebylo. Stoly bylo do písmene T, takže jsem komisi téměř vůbec nevnímala. Bylo to hlavně ale hrozně pohodové, všichni byli milí, usmívali se a chtěli, abychom ty zkoušky udělali. Navíc mi můžete věřit, když vám povím, že těch patnáct minut vážně rychle uteče.


V angličtině jsem si vytáhla číslo tři a do teď nevím, jestli to byla Praha nebo Londýn. V povídací části jsem měla mluvit o obou těchto městech, a přitom my je máme jako dvě samostatné otázky. Vesměs vám můžu říct, že pokud angličtinu alespoň nějak ovládáte, připravovat se na ni je téměř úplně zbytečné. Jasně, v případě geografických otázek to chce znát nějaké základy, stejně jako v případě osobností, ale není potřeba se to nějak extrémně šprtat. Na tuhle část jsou stejně jen nějaké čtyři minuty a moc toho říct nestihnete a témata ze zbylých částí předem neznáte. Hlavní je, abyste byli schopní se zkoušejícími mluvit.

Po češtině ze mě velká část toho stresu spadla, po angličtině jsem byla v klidu už téměř úplně.

Chvíli před nástupem na ZSV jsem se sice zase začala znova trochu bát, že si vytáhnu ekonomické organizace a bude to v háji, protože to je otázka, kterou jsem prostě úplně nezvládala. Mimochodem, vzpomínáte, jak jsem se bála filosofie? Nakonec to byla právě filosofie, kterou jsem si chtěla vytáhnout. Chtěla jsem sice filosofii 19. století, ale vytáhla jsem si první otázku z etiky, což bylo taky úplně v pohodě. Na etice je dobré, že obsahuje takové základní myšlenky, které člověk prostě vždycky alespoň nějak vymyslí.

Zbýval dějepis, ze kterého jsem měla největší strach, zároveň jsem si ale říkala, že když už jsem zvládla předchozí tři předměty, ten dějepis na tu čtyřku ukecám, i kdybych si vytáhla některou z otázek, kterými jsem si vůbec nebyla jistá. Moc jsem chtěla Lucemburky, no vytáhla jsem si totalitní systémy po první světové válce. Nadšená jsem nebyla, ale je to poměrně dobré téma, protože k tomu prostě jsem schopná říct alespoň něco, takže to bylo v pohodě.

Neumíte si představit, jak strašně dobře mi bylo, když jsem skončila a věděla, že to mám, na známky jsem čekat nemusela.

Na ústní jsem šla s tím, že klidně budu mít čtyřky, hlavně, když to bude za mnou. Nakonec jsem to dokonce zvládla na samé jedničky. Nebudu lhát – jasně, že mi to zalichotilo, ale byl to už jen detail. Úplně nejvíc mě to totiž odrovnal ten pocit, že to vůbec je za mnou. Že už se nemusím učit, že už na to nemusím myslet, že mám klid.

Většinou mi to vyšlo zhruba tak, že co jsem si stihla napsat na potítku, to jsem i stihla říct. Jen jednou se mi stalo, že jsem ani všechno říct nestačila - to bylo v ZSV, protože tam mi učitelky pokládaly víc otázek. Nicméně já mluvím celkem rychle, a to i když jsem se tentokrát fakt snažila zpomalit, ať toho nemusím říkat zbytečně moc. Hlavně si na tom potítku něco napište - ne všechno, ale alespoň něco. Já si většinou psala pár bodů, od kterých jsem se mohla odrazit a informace, o kterých jsem se bála, že bych je mohla zapomenout, nebo jsem si jimi nebyla jistá. To, co jsem znala dobře a byla jsem si jistá, že mi to nevypadne, jsem si obvykle nepsala, maximálně jen nějak rychle, zkratkovitě pro jistotu.

Papíry, co si na potítku napíšete, se odevzdávají. Na to je asi dobré myslet, pokud máte tendenci psát si tam nějaké blbosti pro sebe typu "Hele, tohle bude píčovina, ale kdyby došel čas, tak to zkus." a tak. Kdy nebo jestli vůbec na ty papíry koukají, si nejsem jistá. Roli budou hrát pravděpodobně v případě, že si nebudou jistí, jakou známku by vám měli dát.

SEČTENO, PODTRŽENO
Nebudu tu machrovat. Maturita, zejména tedy ústní část, je hrozně o štěstí. Kdybych si vytáhla některé jiné otázky, nikdy bych to takhle dobře nezvládla, u některých si doteď nejsem jistá, jestli bych to vůbec zvládla. Je potřeba to tak brát a nehroutit se, pokud to nedáte napoprvé. Zároveň vám ale chci říct, že se nemáte čeho bát. Pokud vaše škola není plná blbců, i ti učitelé budou chtít abyste to udělali – už jen proto, aby si s vámi nemuseli dávat tu práci v září.

Stejně tak bych tam v životě nešla bez přípravy a upřímně vám doporučuji, začít s přípravou včas, ať pak máte ten svaťák klidnější a víte, že máte čas zopakovat to, co vám nejde.

CO JE JEŠTĚ FAJN VĚDĚT
Někde to funguje tak, že otázky, které si v daný den vytáhnou vaši spolužáci před vámi, se vyhazují a vy si je už vytáhnout nemůžete. Není to tak ale úplně všude, tak se raději předem ujistěte, jak to funguje u vás. Může to být výhoda i nevýhoda, záleží na tom, co si ti před vámi vytáhli za otázky. Každopádně je fajn se jich zeptat, abyste věděli, co můžete čekat.

Hodně záleží na učiteli. Na semináře z filosofie a ekonomiky jsem měla jiné učitelky, než tu, která mě měla na ZSV normálně, a mohla jsem díky tomu vidět, jak se na ten předmět každá dívá úplně jinak, soustředí se na jiné věci a považuje za důležité trochu jiné informace. Nesnažte se ale zavděčit všem - já si dělala zápisy založené na zápisech z hodin naší učitelky, protože ona je hlavní zkoušející, a tak mi dávalo smysl, učit se především podle ní.

Obecně vám můžu doporučit, dělat si otázky alespoň trochu podle svých zápisů, pokud to jde, a ne čistě z učebnice - tak to dělala kamarádka a měla tam pak podle mě kolikrát informace, které byly zbytečně navíc, zbytečně složité a tak. Jí to tak ale vyhovovalo, protože věděla, že zápisy, které z hodin měla, nebyly úplně nejlepší k tomu, aby z nich mohla vycházet, což je pak pochopitelné. Ono ze všeho nejdůležitější stejně je zařídit si to tak, abyste si to učení co možná nejvíc usnadnili.

S tím souvisí i to, že mnoho z vás se pravděpodobně dohodne se spolužáky, kteří maturují ze stejného předmětu, že si otázky mezi sebou rozdělíte a každý vypracujete určitou část. To je super, jen je třeba si uvědomit, zda vám to tak bude opravdu vyhovovat a zda jsou spolužáci dost pořádní na to, aby v otázkách neměli bordel, pomotané informace a podobně. Pro mě tohle třeba bylo nemyslitelné, protože jsem potřebovala všechny otázky stejně stylisticky upravené, potřebovala jsem je mít napsané svými vlastními slovy a potřebovala jsem vědomí, že tomu, co se v nich píše, můžu opravdu věřit.

Je fajn udělat si nějaký systém barev při zvýrazňování. Já si původně říkala, že mám v těch otázkách prakticky jen ty důležité informace a z hlediska vertikálního členění jsem to měla poměrně dobře rozčleněné, takže zvýrazňovače ani nebudu potřebovat. Nakonec jsem si ale někdy uprostřed dějepisu řekla, že bych to možná mohla zkusit a zjistila jsem, že mi to stejně pomáhá. On ten text vypadá tak nějak lépe, je veselejší a člověk u toho podtrhávání musí zase o trochu víc přemýšlet, aby danou informaci zvýraznil správnou barvou. Jaký si v tom uděláte systém je na vás, já to ale měla v dějepisu tak, že jsem měla různě barevně odlišené názvy osob a organizací/spolků/skupin, data, události, pojmy a jednu barvu jsem si nechala na „ostatní důležité informace“. V ZSV jsem to měla podobně, jen jsem upravila pár věcí a třeba místo dat jsem si dala filosofické směry.

CHYSTÁTE SE MATUROVAT Z DĚJEPISU NEBO ZSV?
V tom případě by vás mohly zajímat moje maturitní otázky, které jsem se vám tu rozhodla dát volně ke stažení. Vaše otázky budou pravděpodobně formulované jinak než moje, přesto si myslím, že by někomu mohly pomoci alespoň jako nějaký ten odrazový můstek, abyste se měli čeho chytit.

Ještě před tím, než vám sem dám odkaz, bych vás ale chtěla upozornit na pár věcí - sem tam se v mých otázkách objeví chyby, ať už jde o překlepy, stupidní gramatické chyby, které se děti učí na prvním stupni ZŠ, chyby ve formátování nebo zaměněná slova. Za ty se moc omlouvám, všechny jsem si je několikrát četla a snažila se vychytat, ale je toho fakt hodně, a tak se to prostě občas stane. Mnoho z těch, které v souborech zůstaly, jsem pak našla během učení, ale opravdu jsem už neměla a nemám kapacitu na to, abych je všechny procházela a opravovala, doufám, že to chápete.

Čtenářské deníky vám bohužel poskytnout nemohu, protože jsem v některých případech děj kopírovala z internetu a jen doplňovala o další detaily, abych s tím měla méně práce. Bohužel si už nevzpomínám, které všechny to byly a nerada bych tu sdílela něco, co není čistě moje práce. Nechám vám tu ale seznam děl, které jsem četla, a kdybyste někdo měl o nějaký čtenářský deník zájem, klidně mi napište na instagram nebo na facebook.

Otázky a seznam četby můžete stahovat zde, heslo je „bramburek“.

NA ZÁVĚR
Tenhle článek zveřejňuji více než měsíc po maturitě, pořád si ale uvědomuji, jak velká tíha ze mě spolu s maturitou opadla. Mám za sebou už i příjimačky na vysokou a konečně mám fakt definitivní klid. Jsem strašně ráda, že už mám tohle všechno za sebou a minimálně tu maturitu nebudu muset nikdy znova opakovat (pomlčme teď prosím o tom, že maturita je prý jako jedna zkouška na vysoké, děkuji). Všem z vás, koho maturita čeká, ať už hned příští rok nebo později, přeji hromadu štěstí a pevné nervy. Věřím, že to zvládnete - i kdyby ne napoprvé, tak napodruhé nebo napotřetí určitě.

Pokud máte k maturitě nějaké otázky, které vám tenhle článek nezodpověděl, klidně se ptejte - v komentářích, na instagramu nebo mi klidně napište mail, jak chcete. Pokud toho budu schopná, ráda vám poradím.

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
4 komentáře u "Jak jsem odmaturovala"
  1. Děkuji za skvělý článek! Maturuji příští rok a strašně ráda si čtu články (nebo koukám na videa) o maturitě. Jsem ráda, že si to zvládla a moc gratuluji k jedničkám ♥ :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ja som sa maturity hrozne bála. Hlavne maturity z chémie (lebo som bola taká hlúpa a napriek tomu, že chémiu nenávidím a neviem sa ju učiť, som do toho šla). Posledný týždeň pred maturitou som sa len drtila chémiu a bezvýsledne. Zistila som, že neviem skoro nič. Bola som zúfalá. Bála som sa, že mi to pokazí chémia. Že nezmaturujem. Ostatné predmety šli do úzadia. Už pri maturite zo slovenčiny a angličtiny som zistila, že učitelia berú ohľad na známky na vysvedčení a chcú zachovať priemer školy. Boli milí a láskaví a dali o stupeň lepšie známky ako mali dať. Ale takto to funguje asi na každej škole a dosť záleží aj od učiteľov. Čiže maturita nakoniec aj je formalita. Samozrejme, treba sa naučiť aspoň z každej otázky niečo, potom to už ide ľahko. Keď človek nič nevie, nezachráni ho ani ten najmilší učiteľ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych to za formalitu úplně neoznačovala. Je pravda, že na to koukám z pohledu člověka, co se na to učil a ve výsledku si vytáhl otázky, které byl schopný vystřihnout fakt dobře, ale nemám úplně pocit, že by se u nás moc hrálo na nějaké udržování průměru nebo na to, co měl kdo na vysvědčení. Jasně, byli milí a chtěli, abychom to udělali, ale když to někdo fakt nedával, tak to nedal. Určitě je potřeba umět z každé otázky aspoň něco, ale umět třeba jen tři věty taky úplně nestačí. Nicméně je to taky hodně o těch učitelích, to bez debat.

      Vymazat