Social Media

Knihy, které jsem si zamilovala v roce 2018


Moc ty změny roku neprožívám, předsevzetí si nedávám a jsem zastánce toho, že když chci něco změnit, nemá cenu čekat na nový rok. Přesto je tu pár věcí, které dělám ráda - třeba si shrnu knihy, které se mi v uplynulém roce líbily úplně ze všeho nejvíc.

Knihy, které vám v tomhle článku ukážu, nemusely nutně vyjít loni, stačí, abych je loni četla. Mám tu nějaké ty novinky, ale dojde i na knihy staré už mnoho let.


Hra o trůny
Kdo ještě neslyšel o Hře o trůny? Mnoho z vás zajisté vidělo i seriálové zpracování nebo alespoň jeho část, kolik z vás se ale rozhodlo pustit i do knižní předlohy? Doufám, že hodně a ti, kteří se k tomu ještě neodhodlali, by si zaručeně měli pospíšit.

Bála jsem se, jestli mě ty první díly budou vůbec bavit, když jsem viděla seriál, jehož první sezóny se knih drží poměrně přesně. No, bála jsem se zbytečně. Knihu jsem si neskutečně užívala, George R. R. Martin je doopravdy geniální spisovatel, který stvořil naprosto fascinující, neuvěřitelně propracované a především čtivé dílo.

Troufám si říct, že fakt, že jsem nejprve viděla seriál, vůbec nebyl na škodu. Zjistila jsem, kolik detailů si již nepamatuji, zároveň jsem ale věděla o zásadních věcech, které se chystají a o to více jsem s postavami soucítila. Zamilovávala jsem se do nich zas a znova a urputně si přála, aby věci nakonec dopadly jinak, aby některé z nich neskončily tak, jak skončily (že, Nede?).

Přečtěte si to a hlavně se nenechte odradit rozsahem, autor má holt hodně co říct a přitom neříká ani o slovo více, než by bylo nutné. Druhý díl už na mě čeká, dostala jsem ho k Vánocům, tak snad se k němu dostanu co nejdříve. Myslím, že za rok se tu pravděpodobně budeme bavit o něm.


Zrádce trůnu
Loni jsem vám tu básnila o Poušti v plamenech, letos přišel Zrádce trůnu a dokázal mi, že Alwyn Hamilton je skvělá, že Amání je skvělá a že celá tahle série je přímo boží.

Zrádce trůnu nás dostal za zdi sultánova paláce a přestože zde nebylo tolik akce, vůbec to nevadilo. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací a podívali se na věc ze zcela nové perspektivy. I Amání sama hodně přemýšela o všem, co se v Mirádži děje a o své roli v povstání. Bavilo mě to sice možná o špetičku méně než jednička, přesto to je jedna z mých nejmilejších knih za poslední dobu a strašně ráda na ni vzpomínám. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu! (I když je hrozná škoda, že už si ho nebudu moci vychutnat v překladu.)


Černé znamení
Divotvůrce byl dobrej, ale Černé znamení je ještě lepší. Knihu jsem si užívala od začátku do konce, hluchá místa, kdy by se člověk nudil, tu prostě nejsou. Nové město, nová záhada, nové postavy a nová dobrodružství - to jsou všechno věci, které Černé znamení přináší. Kromě toho ale Kellen dospívá a změny, které se v jeho životě seběhly, ho nutí přemýšlet o tom, kým je a kým bude. Sice se kvůli tomu chová chvílemi jako spratek a vzteká se na celý svět, ale co si budeme povídat - vzhledem k tomu, co se v jeho životě zrovna děje, na to má plné právo.


Renegáti
Měli byste vědět jednu věc - Marissa Meyer je královna. Měsíční kroniky jsou jednou z nejlepších YA sérií, které jsem v životě četla, takže moje očekávání na Renegáty byla vážně vysoká. A Meyerová prokázala, že opravdu ví, co dělá.

Ačkoliv zápletka může na první pohled vyznít jako klišé, autorka ji zpracovala tak, že to má ke klišé pěkně daleko. O tom, že je to dobře napsané a po dějové stránce je to bomba, snad ani není potřeba mluvit. Vyzdvihnu tedy raději charaktery, které se neuvěřitelně povedly (já totiž vážně nevím, jak to Marissa dělá, že má na kontě tolik postav, a přesto se nezačíná opakovat) a fakt, že je to YA kniha o superhrdinech, kteří byli až doposud primárně záležitostí komiksů a filmů. Taky se mi fakt moc líbilo, že tu nejsou jasně stanovené hranice mezi dobrem a zlem, že nic není černobílé a člověk se na celý spor anarchistů a renegátů musí podívat z různých úhlů pohledu.

Měsíční kroniky to sice nepředčilo (alespoň zatím), přesto je to kniha, která si zaslouží vaši pozornost. Zároveň je to skvělá příležitost pro ty, kteří stále odmítají Měsíční kroniky, protože nefandí retellingům.


Prohnilé město
Jak na to tak koukám, letos vyšlo opravdu velké množství kvalitních druhých dílů. Prohnilé město je jedním z nich. Šest vran se mi moc líbilo, Prohnilé město mě ale bavilo ještě o něco víc.

Miluju způsob, jakým se autorce daří vystihnout atmosféru celého Ketterdamu. Sice už tohle město dobře známe z prvního dílu, přesto mě ani podruhé nepřestávalo fascinovat. Způsob vyprávění je prostě skvělý, člověk nikdy s jistotou neví, na čem je a jestli komplikace nejsou jen další částí Kazových plánů. Nejistota, tajemství a spousta nečekaných odhalení, to je asi nejlepší způsob, jak tenhle příběh vystihnout. Postavy budete milovat ještě více než poprvé a jejich osudy vám nezůstanou lhostejné, zlomí vám srdce a pak ho složí zase dohromady. A po dočtení zjistíte, že vám to takhle prostě nestačí, že chcete víc, že chcete své oblíbené postavy vidět znovu, že je chcete vidět, jak dojdou ke svému šťastnému konci.


Nikdyuš
Ve chvíli, kdy se nějaká kniha přirovnává k Harry Potterovi, zpozorním a moc tomu nevěřím. Ono každý by chtěl vydat druhého Pottera, ale chtíč obvykle nestačí. V případě Nikdyuše se ale ukázalo, že je ono přirovnání opravdu na místě.

Mám middle grade ráda, protože bývají roztomilé a pokud jsou dobré, je úplně jedno, jestli vám je dvanáct nebo čtyřicet. A Nikdyuš je přesně takový a ještě lepší. Svět, ve kterém se příběh odehrává je neokoukaný a rozhodně si ho zamilujete. Kouzla, bájné bytosti, ale i moderní technika udělají svoje a já si v jedné chvíli přišla jako v Alence v říši divů a v druhé jsem zase musela myslet na již zmiňovaného Harryho Pottera.

Morrigan je navíc skvělá hlavní hrdinka! (Rozhodně lepší než Harry, co si budem.) K celé situaci přistupuje asi tak, jak by k tomu přistupovala každá dvanáctiletá holka, která celý život žije s tím, že v den svých dvanáctých narozenin zemře. Navíc je strašně, ale fakt strašně rozkošná, zároveň si ale nenechá všechno líbit a nechybí jí odhodlání stát si za svým. Nejsem si jistá, kolik knih by celá série měla mít a bohužel se mi údaj nepodařilo dohledat, ale moc ráda bych viděla Morrigan dospívat, jsem si totiž jistá, že z ní jednou bude sakra silná ženská hrdinka.


Oba na konci zemřou
Jestli chcete knihu, která vám zlomí srdce, tady ji máte. Oba na konci zemřou byla neuvěřitelně krásná kniha, která ve vás ale během čtení vyvolává úzkost, kdykoliv si vzpomenete, jak se ta kniha vlastně jmenuje. Zamilovala jsem si oba hlavní hrdiny, zamilovala jsem si jejich příběhy, zamilovala jsem si cestu, kterou během toho jednoho dne ušli a nechtěla jsem to dočítat, protože jsem nechtěla, aby se stalo to, co nám autor hned na začátku slíbil.

Oba na konci zemřou jsou jednou z nejlepších LGBT knih, v mém srdci sice pořád zůstává na prvním místě kniha Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru, Oba na konci zemřou za ní ale moc nezaostává. Abych se přiznala, je mi do breku, jen když o tom píšu a zas a znova nad tím přemýšlím a úplně nejradši bych si dala rereading, přitom jsem knihu četla jen před pár měsíci. Tohle prostě chcete. Fakt. Jen počítejte s tím, že vám to zlomí srdíčko na tisíc kousků.



Hrdý Budžes
S Hrdým Budžesem jsem se poprvé setkala už před nějakou dobou, kdy mi Soňa pouštěla záznam divadelního zpracování. Už tehdy mi to přišlo super, a když jsem zjistila, že to také máme v povinné četbě, bylo mi jasné, že to si prostě musím přečíst.

Osmiletá Helenka Součková svým osobitým stylem vypráví o všem, co se jí v životě děje. Dozvíme se o nemilých věcech, které se jí přihodily, o jejích nočních můrách i o situacích, které musí řešit její rodiče a blízcí a že toho není málo. Kniha je zasazena do období normalizace a je to zase trochu jiný náhled na to, jaké to za komunismu vlastně bylo. Helenka je neuvěřitelně svérázná, prostořeká a s ničím se moc se nemaže, takže není divu, že se často dostává do potíží. Vyprávění z jejího pohledu je neuvěřitelné zábavné, zároveň v něm my, jako již starší čtenáři, vidíme věci, kterým Helenka sama nerozumí nebo si je neuvědomuje a je to zkrátka skvělé.


Iko
O Marisse Meyer jsme tu už jednou mluvili, Renegáti ale nejsou jediná kniha, kterou jsem od ní letos četla. Na podzim totiž přišla Iko - komiksový spin-off k Měsíčním kronikám a naprostá nutnost pro všechny fanoušky téhle série.

Hlavní hrdinkou je tentokrát androidka Iko, kterou poznáme z docela nových úhlů pohledu. Ačkoliv byla důležitou součástí původní série, během čtení komiksu jsem si uvědomila, že její charakter je ještě zajímavější a lepší, než se na první pohled mohlo zdát. Kniha je plná dobrodružství a napětí, kresba je super a celé to stojí za to. Je to kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne, zároveň si ji ale nesmírně užijete.


Hilda
Trvalo mi to dlouho, ale konečně jsem si přečetla první komiksovou knihu o modrovlasé Hildě. A jak už vám došlo, když je kniha na tomhle seznamu, naprosto jsem se do tohohle komiksu zamilovala. Je to tak strašně rozkošné, zábavné a vlastně dokonce i napínavé, že to jinak ani nešlo. Navíc ta kresba je fakt neuvěřitelně krásná! Přiznám se, že mě v životě nenapadlo, že po skončení budu mít pocit, že opravdu nutně potřebuju další díl a přitom přesně tohle se stalo. Pokud si potřebujete odpočinout a vnést si do života něco milého, co vám zlepší náladu, s Hildou rozhodně nešlápnete vedle.


Naslouchač
Naslouchač byl zároveň předposlední knihou, kterou jsem letos přečetla. Dostala jsem k Vánocům to krásné nové paperbackové vydání a hned druhý den jsem se do něj pustila (taky jsem tu knihu odkládala už pár let, tak bylo na čase). Prvních sto stran bylo sice takových, že se pořádně nic nedělo, jen vysvětlovalo, ale stejně jsem brzy pochopila, proč tuhle knihu všichni tak opěvují. Je totiž vážně skvělá. Jde o poměrně netypickou kombinaci dystopie a fantasy, která nemusí sednout každému, ale mně osobně se to sakra líbilo. Kniha je čtivá a svět, který Petra Stehlíková vystavěla je prostě parádní. Mám pocit, že autorka myslela snad na všechno od historie až po ty nejmenší detaily a já už se nemůžu dočkat, až se pustím do Fajy a poznám z celého toho světa větší kus a dozvím se, co bude s Ilan dál.

Pokud Naslouchače odkládáte stejně dlouho, jako jsem to dělala já, věřte mi, když vám říkám, že děláte chybu, jíž byste měli co možná nejrychleji napravit.

A které knihy v uplynulém roce nejvíce okouzlily vás?
18 komentářů u "Knihy, které jsem si zamilovala v roce 2018"
  1. Hra o trůny je skvělá a celou sérii jsem přečetla během dvou měsíců, k seriálu jsem si hledala cestu déle. Renegáti a Oba na konci zemřou mě lákají.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě po nich sáhni, obě knihy jsou vážně boží! :)

      Smazat
  2. Páni, všechny knihy, které jsi zde zmínila mě mihly obrovským obloukem :D Mám co dohánět, děkuji za tipy k přečtení :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jak jen je tohle možné? :-D Nemáš vůbec zač, určitě se alespoň po některých z nich podívej. :)

      Smazat
  3. Zrádce trůnu bych si chtěla přečíst, ale nevím, jestli se do něj vůbec pouštět. Jak zmiňuješ, překlad se už konat nebude, což mě přijde jako velká škoda... kor když si s 1 a 2 dílem dali takovou práci...

    Oba na konci zemřou... to bylo pro mě bohužel zklamáním. Asi jsem od toho měla jiná očekávání, ale bohužel si mě příběh nezískal. A ani hlavní hrdinové mě nepřesvědčili k tomu, aby se mi kniha líbila. I když musím uznat, že konec knihy byl krásný. Svým způsobem. :-)

    Renegáti mě ale naopak opravdu nadchnuli a už se těším na pokračování! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pokud už jsi tu Poušť z plamene načla, tak si tu dvojku dej! Načatou sérii už máš tak jako tak, takhle si alespoň užiješ o chvíli déle. ♥ A třeba tě to nakonec motivuje i k tomu, pustit se do trojky v angličtině. :D

      Smazat
  4. Jsem velká fanynka seriálu, takže jsem si stejně jako ty, musela přečíst i knižní předlohu. V prosinci jsem dočetla třetí díl a jsem z něho nadšená. Zatím byl z celé série nejlepší a já se nemůžu dočkat dalšího dílu :-)
    Renegáty jsem četla letos v lednu a byla jsem z nich nadšená. Ze začátku jsem se sice nemohla začíst, ale cca od stránky 100 to už bylo v pohodě a já si knihu velmi užila. Nemůžu se dočkat dalších dílů a jsem zvědavá, čím nás autorka ještě překvapí :)
    Jsem ráda, že jsem konečně potkala někoho, komu se líbilo víc Prohnilé město. Většinou je to naopak. Prohnilé město byla velmi emoční záležitost a ten konec jsem stále ještě nerozdýchala. :D :)
    Oba na konci zemřou mám právě rozečtené, jsem skoro u konce a nechce se mi to vůbec dočítat. Je to skvělá kniha, která mě sice uprostřed trošku přestala bavit, ale naštěstí jsem se později opět začetla. :)
    Naslouchač je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Faja mě prvních sto stránek moc nebavila, ale potom se neuvěřitelně moc rozjela. Takže určitě doporučuji si ji přečíst, co nejrychleji. Předem ale varuji, budeš nutně potřebovat další díl :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to se na tu trojku o to víc těším! Už abych se dostala k té dvojce.

      Ten konec Prohnilého města! Jen to ne! Já jsem fakt strašně zvědavá na to potenciální pokračování, jestli na něj tedy skutečně dojde.

      Haha, taky se mi Oba na konci zemřou vůbec nechtělo dočítat. Byla to muka.

      Smazat
  5. Prohnilé město, Nikdyuš a Naslouchač jsem četla a všechny se mi líbily. Nejvíc asi Naslouchač :) ten se opravdu povedl. I druhý díl

    OdpovědětSmazat
  6. Šest vran miluju a od vánoc mám i Prohnilé město doma a teda moc se na další díl těším a jestli je vážně lepší, tak to se těším ještě víc! :)
    Přeji krásný víkend. :)
    Reading With Lucy

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na to ti řeknu jedno - přestaň se těšit a začni číst! Bylo to fakt boží! :D

      Smazat
  7. Četla jsem pouze Renegáty a Iko, koukám, že mám co dohánět :D

    Knižní svět

    OdpovědětSmazat
  8. Skvělý článek :) Hru o trůny mám moc ráda jako seriál i jako knihy. Naslouchače jsem taky četla a patří mezi mé oblíbené série.Stejně tak i Divotvůrce u toho jsem se náramně pobavila. Miluju Reichise :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) Já se přiznám, že v prvních dvou dílech jsem to nadšení okolo Reichise úplně nechápala - jako jo, je to dobrá postava, ale až taaak? Teď čtu trojku a už jsem mu propadla taky. :D

      Smazat
  9. Z tvých knih jsem četla jenom tři. :D Jsem ostuda. :D
    Naslouchač je perfektní a stejně tak Faja! Nemohu se dočkat, až se na podzim dočkáme třetího dílu! Iko jsem četla teprve až letos a je dokonalost! Pro fanouška Měsíčních kronik jakože nutnost! I druhý díl mám za sebou a nestačí mi to. Chci další díly! :D A Nikdyuš jsem četla také teprve až letos a zatraceně, to bylo tak skvělé! Stále čekám, kdy se objeví oznámení, že se plánuje vydání druhého dílu, protože to prostě potřebuju, ale do angličtiny se mi jít moc nechce :D
    Na zbytek knih, jako třeba na Hru o trůny, Poušť v plamenech nebo Renegáty, se chystám, ale kdy se k nim dostanu, uvidíme časem. :)
    Já za sebe za minulý rok mohu doporučit Ready Player One, Černookou, Muffin a čaj nebo V pasti lží a Námi to končí! ♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se na tu Faju tak těším! :D Taky doufám, že se Iko nakonec rozšíří i o další díly, nebo Marissa přijde s něčím novým ze světa Měsíčních kronik. :D A Nikdyuš už taky netrpělivě vyhlížím. :D

      Ready Player One je pecička, ten jsem četla už dřív. ♥ Černookou mám doma, jen jsem se k ní ještě pořád nedostala. Na Muffin a čaj se chystám v létě, protože chci pak dát s přítelkyní společné čtení druhého dílu, nicméně přiznám se, že jsem k tomu hodně sketpická - co mi o tom slečna říkala a četla mi ukázky, mi to přišlo jako solidní cringe, tak uvidím. :D

      Smazat