Social Media

Sara Raasch: O Praze jsem poprvé slyšela v knize Dcera kostí a dýmu.


Pokud alespoň trochu sledujete knižní YA scénu, nemohla vám uniknout informace o tom, že 6. října 2018 proběhl již třetí ročník Humbookfestu. Letos na něj do Čech dorazili rovnou čtyři zahraniční autoři - Sebastien de Castell, Estelle Maskame, Claudia Gray a Sara Raasch. Díky spolupráci s Albatrosmedia jsem měla příležitost udělat hned s dvěma z nich rozhovor.

První z nich je Sara Raasch, americká autorka, jež napsala trilogii Sníh nebo popel a aktuálně pracuje na své druhé sérii Rebelové vln. První díl vyšel letos, jak v zahraniční, tak u nás, druhý by měl v originále vyjít během srpna 2019. O svých knihách i životě se rozpovídala v rozhovoru, který si právě teď můžete přečíst.
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS4rDLO-21yRJT08blJ7LEsRTs3f95Gf5eBIabthGyCZTpMOIFa69zQtISi52LhuWtWiwJYNuvEfNeM7l2kSfiL6Hfadg00dNzBj28JtcW2mGK7ral9jMZzetVTVl-eC9k5-gogurzKYk/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png

Který díl ze série Sníh nebo popel máte nejraději? Proč?
Mám ráda tu poslední část, Mráz nebo noc, protože je to kombinace všeho, na čem jsem ty poslední čtyři roky pracovala a bylo velice příjemné, že jsem to konečně mohla dokončit.

Co Vás vedlo ke vzniku magické propasti?
Uh, to už je tak dlouho! Vedlo k tomu hodně faktorů. Líbil se mi ten nápad, mít magii ukrytou v předmětech jako prsten, medailon a tak dále. Když jsem pak vymýšlela celou trilogii, uvažovala jsem o tom, kde se ta magie vzala a líbila se mi myšlenka, že by šlo o součást Ročních období a dávalo smysl, že by si lidé dělali starosti s tím, jak se k magii pod nimi dostat.

Jak jste vymýšlela zdroje pro jednotlivá království?
Přemýšlela jsem o tom, jaký příběh a historie za nimi stojí, aby to dávalo nějaký smysl. A taky to někdy byla prostě zábava – třeba magická dýka mi jednoduše přijde jako legrační nápad.

Názvy Střídavých království jsou pouze náhodné výmysly, anebo něco znamenají, jsou od něčeho odvozená?
Snažila jsem se je propojit s kulturou, kterou měly představovat. Jsou tam německé vlivy, jsou tam italské vlivy… Snažila jsem to spojit i s těmi pocity, které ve mně vyvolávají.

V knihách ze série Sníh nebo popel se objevují motivy pracovních táborů a otroctví, zajímáte se o tato témata?
Ano, zrovna nedávno jsme se o tom bavili s mým manželem. Když jsem studovala na vysoké škole, četla jsem mnoho knih o Stalinovi, což je velmi silné téma a mnoho lidí o tom vlastně ani neví, takže pro mě jako pro autorku je často složité zpracovat takhle těžké téma tak, abych ho respektovala, abych ho vlastně nezneužívala. Doufám, že jsem to popsala dobře a věřím tomu, že jsem to téma zpracovala tak, jak mám.

Stejně tak se objevují i motivy vlastenectví, jste Vy sama vlastenka?
Ano. V Americe jsme obecně velmi patriotičtí. A i Meira je loajální ke své zemi, ale pak si uvědomí, že často jsme loajální k něčemu, co není dokonalé. A člověk se pak musí vyrovnávat s tím, jak na to pohlížet, když zjistí, že všechno vlastně není tak skvělé, jak si myslel a že je ta země třeba zkažená. Hodně lidí tento aspekt přehlíží, když něco obdivují, když jsou k něčemu loajální, neberou ohled na to, jestli je to zkažené nebo ne.

Meira, hlavní hrdinka knihy Sníh nebo popel, se hodně pere sama se sebou, s tím, kým je, kým by chtěla být a kde je její místo – odráží se v ní nějaký váš vlastní vnitřní boj?
Rozhodně. Meira je postava, ve které se nejvíc odrážím já sama, to, jaká opravu jsem. V těch prvních verzích knihy jsem ji popisovala jako člověka, kterým bych chtěla být já. Procházela různými problémy, kterými jsem procházela i já. A díky tomu, že je překonala, jsem viděla, že ty problémy můžu překonat i já.

Proč zrovna čakram? Jste fanynka Xeny?
Já jsem původně chtěla, aby Meira měla kuši, ale můj vydavatel si myslel, že by to příliš připomínalo Katniss z Hunger Games. Vážně jsem chtěla, aby měla nějakou zbraň s dlouhým dosahem, až mi má kamarádka navrhla čakram, protože kromě Xeny nikdo nic takového nepoužíval. Říkala tomu „death frisbee“ („frisbee smrti“) a já se do toho nápadu naprosto zamilovala.

Na svém instagramu píšete  „NY Times bestselling author by day, fangirl by night.“, znamená to, že jste spíše ranní ptáče, nebo sova? Kdy se vám pracuje nejlépe?
Bývala jsem noční sova, ale pak se mi narodilo dítě. Chodí spát v osm hodin a já jdu spát jen chvíli po tom. Pracuji kdykoliv můžu, nemám žádný rozvrh, protože všechno závisí na jeho potřebách.
Co byste dělala, kdyby Vaše první kniha neměla úspěch?
Když jsem čekala na vydání své první knihy, měla jsem spoustu zvláštních zaměstnání. Jedno z těch, které jsem měla nejraději, bylo psaní anglického webu o Rusku. Během toho mi dokonce nabídli, abych se přestěhovala do Petrohradu a pracovala odtamtud. Takže kdyby má kniha nevyšla, tak budu pracovat asi v tomto směru.

Kde se vzal Váš zájem o Rusko?
Právě z té práce. Hledala jsem zaměstnání, kde bych mohla psát a našla jsem je na internetu a oni mě přijali. Když jsem při tom dělala výzkum o Rusku, tak jsem se do něj zamilovala. Popisovala jsem všechny ty turistické věci, v té společnosti na mě byli velmi milí. Bohužel jsem v Rusku nikdy nebyla, což je dost smutné, ale třeba se mi to jednou povede.

Co je podle vás lepší? Sníh nebo popel, nebo Rebelové vln?
Možná bych řekla, že Rebelové vln, protože jsou novější a jsou tam piráti. Je to ale těžké říct. Série Sníh nebo popel je takový klasický hrdinský příběh, zatímco Rebelové vln jsou více pirátská záležitost, kde je zahrnut i politický aspekt.

Předpokládám správně, že jste v České republice poprvé? Jak se vám tu zatím líbí?
Je to úžasné. Hned ten první den, co jsme přijeli, jsme byli na procházce, což bylo opravdu krásné. Včera jsme byli na Hradě. Všichni jsou k nám velmi milí a přátelští a lidé z Albatrosmédia za námi neustále chodí a nosí nám jídlo.

Znala jste Českou republiku před tím, než se CooBoo rozhodlo vydat Vaši knihu?
Ano. Poprvé jsem o Praze slyšela v knize Dcera kostí a dýmu od Laini Taylor, protože děj zasadila do Prahy.

Kdybyste se mohla setkat s jedním libovolným žijícím i nežijícím autorem / autorkou a položit mu / jí jednu otázku, kdo by to byl a na co byste se zeptala?
Jednou z mých oblíbených autorek je Australanka C. S. Pacat, která napsala sérii Captive Prince, což je romantická kniha pro dospělé. Má skvěle vystavěný svět a její knihy jsou dost krátké, takže bych se jí ráda zeptala, jakým způsobem pracovala.

Četla jste knihy ostatních zahraničních autorů, kteří přijeli na Humbook?
Četla jsem Claudiinu první sérii Evernight, bylo to ještě před tím, než jsem vůbec začala psát, ještě když jsem byla teenager, takže je docela legrace, že tu teď také je. Ostatní jsem ale ještě nečetla.

Už jste četli Sařiny knihy? Která u vás vede?
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiS4rDLO-21yRJT08blJ7LEsRTs3f95Gf5eBIabthGyCZTpMOIFa69zQtISi52LhuWtWiwJYNuvEfNeM7l2kSfiL6Hfadg00dNzBj28JtcW2mGK7ral9jMZzetVTVl-eC9k5-gogurzKYk/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
1 komentář u "Sara Raasch: O Praze jsem poprvé slyšela v knize Dcera kostí a dýmu."
  1. "Všichni jsou k nám velmi milí a přátelští a lidé z Albatrosmédia za námi neustále chodí a nosí nám jídlo." Tak toto mě rozsekalo. :D Od Sary bych si už mohla něco přečíst. Jako snad každý autor působí velmi mile.

    OdpovědětVymazat