[Recenze] Claudia Gray: Deset tisíc nebí nad tebou | Ohnivák #2

Název: Deset tisíc nebí nad tebou
Série: Ohnivák
Díl: 2
Autor: Claudia Gray
Překlad: Zuzana Bičíková
Počet stran: 327
Nakladatelství: CooBoo [srpen 2018]

Oficiální anotace: Od chvíle, kdy Marguerite Caineová používá Ohniváka, vynález svých rodičů pro cestování do alternativních dimenzí, se dostala do hledáčku nepřátel. Ti jsou odhodlaní udělat vše, aby ji přinutili ke spolupráci a mohli ovládnout multivesmír. Marguerite jim statečně vzdoruje, dokud se však její milovaný Paul nestane obětí útoku. Podaří se jí uspět, překonat složité překážky a zachránit lásku svého života?

Marguerite se podařilo zachránit svého otce a odhalila velké interdimenzionální spiknutí. A Wyatt Conley, který tohle spiknutí vede, je odhodlaný ji získat pro sebe. Marguerite všechny jeho nabídky odmítá, jenže pak Paul zmizí v jiné dimenzi.

Marguerite se vydává za ním, aby zjistila, co se stalo a proč se ještě nevrátil a dozvídá se hrozivou pravdu. Conley rozštěpil Paulovu duši na čtyři kusy a jediný způsob, jak je Marguerite může složit opět dohromady, je splnit úkoly, které jí zadá. Čtyři kusy a dvě dimenze, ve kterých má za úkol sabotovat výzkum svých rodičů. Pokud to udělá, dostane souřadnice k tomu poslednímu úlomku Paulovy duše i návod na přípravu léku, který snad pomůže Theovi vyrovnat se s následky užívání Zloděje noci. Jenže sabotovat vlastní rodiče není tak lehké, jak by se mohlo zdát.

„Když jsem se vydala do jiné dimenze poprvé, chtěla jsem zabíjet. Teď se snažím zachraňovat.“

I tentokrát navštívíme několik pestrých a nápaditých dimenzí. Autorka opět přišla se zcela nečekanými světy a situacemi, ve kterých se nachází. Nezapomněla ale ani na ty staré, a tak všechny fanoušky ruské dimenze pravděpodobně potěší, že se na chvíli podíváme i za velkokněžnou Marguerite. Jeden byl lepší než druhý a já si každý z nich neskrývaně užívala. A která dimenze mě tentokrát učarovala nejvíce? Válečná, ta mě totiž neskutečně nadchla a byla jsem moc ráda, že se do ní autorka pustila.

Zápletka je svižná a já se při čtení nesmírně bavila. Zčásti za to určitě vděčím i autorčinu stylu psaní, který se prostě čte strašně dobře. V první půlce knihy se Claudii dokonce několikrát povedlo mě rozesmát. Byla jsem podezíravá a místy i napjatá. Netrpělivě jsem čekala, s čím se autorka vytasí dál a do jaké dimenze nás pošle tentokrát. Kniha končí jak jinak než ohromným zvratem a já okamžitě potřebuji další díl.

Marguerite v průběhu knihy hodně přehodnocuje své domněnky, názory a postoje. Přemýšlí o osudu, který ji svádí s Paulem dohromady, i o tom, zda jsou ve výsledku všechny verze jejich já vlastně tak nějak stejné. Právě rozdíl mezi člověkem a jeho alternativními já se v knize hodně probíral. A stejně tak se hrdinové zamýšleli nad dopady svých činů v cizích tělech. Zejména to se neskutečně povedlo a dodalo to knize takový třetí rozměr.

Nicméně hlavní hrdinka obecně byla zejména v první polovině knihy stále pěkně otravná a mezi mé oblíbence se prostě asi nezařadí. Je už v cestování časem sice zkušenější, a to je super, jenže její úvahy jsou občas stále pěkně pitomé a nesmyslné a mě to prostě nebaví. Nicméně oceňuji fakt, že už se rozhodla pro Paula a pořád neváhá nad tím, zda by raději nechodila s Theem.

Právě Theo je dalším bodem na seznamu věcí, o kterých bych chtěla v recenzi mluvit. Dostalo se mu tentokrát mnohem více prostoru a konečně to byl opravdu on. Jak se mi v prvním díle jeho triadské já vůbec nelíbilo, Theo z Marguetina světa byl bezva. Působí na mě mnohem lépe než Paul a upřímně, pořád tak trochu doufám, že Marguerite nakonec skončí s ním.

„Když se bojíte o holý život, najednou vidíte všechno úplně jasně. Nepřetržitě přepočítáváte, jakou máte šanci na přežití. Napadají vás možnosti, na které byste jinak nikdy nepřišli. Poprvé si skutečně uvědomíte, že život je to jediné, co skutečně a bezezbytku patří vám. Uvnitř každého z nás dřímá síla, jejíž rozsah si neuvědomujeme, dokud není povolána. V samém nitru jsme stvořeni k přežití.“

Co mám ale také potřebu zmínit, jsou překlepy a chybějící písmena, která mě během čtení trochu rušila. Není to tak, že by jich na každé straně bylo pět, vlastně je jich v celé knize jen několik, přesto to stačí k tomu, abych tak z českého překladu měla dojem, že někde v redakci nastala chyba.

Série Ohnivák rozhodně patří mezi to lepší, co lze v Young Adult najít. Je to čtivé, zábavné a originální. Díky střídajícím se dimenzím se vám svět nikdy neokouká a vždy je tu něco nového, co je třeba objevit a nad čím se lze podivovat. Za mě byl druhý díl ještě povedenější než první a rozhodně sérii můžu doporučit.