Social Media

[Recenze] Sebastien de Castell: Divotvůrce | Divotvůrce #1


Název: Divotvůrce
Série: Divotvůrce
Díl: 1
Autor: Sebastien de Castell
Překlad: Peter Kadlec
Počet stran: 408
Nakladatelství: Egmont [září 2017]

Oficiální anotace: Magie je zrádná hra. Kellen je pouze několik okamžiků od svého prvního magického souboje a čtyř zkoušek, které z něj mají udělat divotvůrce. Je tu však jeden problém: jeho magie je slabá. Jste-li zavěcenci Jan’Tepu a blíží se vaše šestnácté narozeniny, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti. Buď to, nebo mít v záloze nějaký zázrak. Jenže Kellen nemůže spoléhat ani na jedno z toho. Nezdědil totiž žádné magické nadání a nemá tedy výjimečné schopnosti jako ostatní. Ví, že bude muset použít pár triků, aby nezneuctil svou rodinu a nestal se sha’tepským sluhou. A tak, když do městečka přibyde rázná a přímočará cizinka, Kellen je samé ucho. Ferius Parfax je ostřílená světačka, vyhnankyně, kterou musí uživit bystrý rozum a tři balíčky karet. A s kartami, které mu rozdal nemilosrdný osud, se Kellenovi bude hodit každá pomoc. První svazek napínavé série nabité triky, pastmi a neuvěřitelnými průpovídkami mluvícího kočkoveverčáka.

Jan’Tepové vládnou magii, Sha’Tepové jim (v tom lepším případě) umývají okna. Je úplně jedno, jestli to kdysi byl váš bratr, pokud jste Jan’Tep, magie je to, na čem skutečně záleží.

Kellenova magie je hrozně slabá a jeho šestnácté narozeniny se kvapem blíží a s nimi i čtyři zkoušky, které mají jednou pro vždy rozhodnout o jeho osudu. Buď dostane své čarodějné jméno nebo skončí mezi Sha’Tepy, jiná možnost tu není. Tedy pokud si ji Kellen sám nevytvoří…

„Před očima měli jen starou dobrou jan’tepskou pohádku o dobru proti zlu, v níž dobro vždycky zvítězí. Já viděl karetní partii s půltuctem různých balíčků ve hře.“

Sebastien de Castell na nic nečeká a rovnou vás vrhne do děje, chvíli před Kellenovým soubojem, a tedy i první ze čtyř zkoušek. Věřte mi – tohle je jeden z nejlepších a nejnapínavějších začátků, s jakými jsem se kdy setkala. Nicméně potom se akce na chvíli utiší a člověk na nějakou dobu úplně neví, co má od celého toho příběhu očekávat. Netrvá to ale dlouho a kniha znovu dostane pořádný spád. Bude vám utíkat mezi prsty a občas snad napětím dokonce i zapomenete dýchat.

Hrozně se mi líbilo, jak se autor vyhnul většině klišoidních zvratů a rádoby překvapení, které se tady nabízely, a naopak si z nich ještě občas dělá svým způsobem legraci. Jasně, bylo tu pár věcí, které byly od začátku tak nějak jasné, a nakonec se taky doopravdy staly, ale zároveň je tu i dost překvapení.

Co mi během čtení trochu komplikovalo situaci, byly všemožné popisy a myšlenky. Nevím jak vy, ale když se děje něco napínavého, nevydržím čekat a tak to, co není skutečně podstatné, jen prolétnu očima a soustředím se předevěším na to, co se stane dál. A tahle kniha byla hodně napínavá a bylo tu hodně popisů. Rozhodně nemůžu říct, že by všechny byly zbytečné, rozhodně nebyly, jen si myslím, že občas by šlo trochu ubrat (anebo bych se mohla odnaučit té netrpělivosti, to je druhá strana mince).

Celá ta Jan’Tepská společnost mě upřímně fascinovala, nechápala jsem ji. Nechápala jsem, jak tam můžou být všichni tak moc blbí a zahledění jen do sebe a té své magie. Nechápala jsem, jak se někdo může ke svému bratru chovat jako ke sluhovi, jak může zapomenout na vše, co spolu v dětství prožili. Nemohu si vzpomenout, kdy naposledy na mě nějaká knižní společnost takhle zapůsobila a vzbudila ve mně tolik emocí. A nejsmutnější je, že je to celé tak reálné (tedy až na tu magii, nejspíš).

Nicméně úplně jsem nechápala fungování celého toho světa. Máme tu klany Jan’Tepů, které žijí ve vesnicích okolo Oáz, jež posilují jejich magii, někde uprostřed pouště. Tedy doufám, že jsem správně pochopila, že těch je klanů více, vyznělo to tak. Do toho tu máme další říše – Daromanskou, Berbasqy a Argosany. Kdyby to bylo celé, řekla bych si, že je to prostě naprosto decentralizovaná společnost uprostřed pouště, jenže poměrně často se mluví o tom, že Jan’Tepy někdo ohrožuje a zní to, jako kdyby ohrožovali všechny Jan’Tepy, nejen tenhle konkrétní kmen. Možná mi něco nedochází, možná mi něco uniklo, ale nedovedu si prostě celý ten svět pořádně představit. A bohužel obecně jsem měla občas trochu pocit, že autor zapomínal na to, že my do jeho hlavy nevidíme, nevíme všechno to, co on a tak nám některé věci nevysvětlil tolik, jak by bylo potřeba a člověk to nakonec musel kompletně pochopit až ze samotného děje.

Nechci tím ale říct, že by byl ten svět špatný. Jasně, nedovedu si představit, jak to funguje jako celek, nicméně ty jednotlivé části jsou moc dobré. Autor si s nimi totiž vyhrál, a ačkoliv se v tomhle díle soustředil primárně na Jan’Tepy, vypadá to, že všechny kultury a jejich zvyky, tradice i myšlení výrazně odlišil a mně nezbývá než doufat, že v dalších dílech toho poznáme víc. Ty rozdíly jsou mimochodem cítit i ve jménech.

Úplně nejlepší na celé knize ale byla Ferius Parfax. Chytrá, svérázná a záhadná ženská s kapsami plnými karet, která po Kellenovi neustále metala životní moudra a snažila se ho popostrčit k nalezení té správné cesty, přitom člověk nikdy pořádně netušil, o co jí vlastně jde. Ničeho se nebála, za to ostatní měli spoustu důvodů pro to, aby se báli jí – a to i přesto, že neovládala magii.

„Jsem ženská, chlapče. Zřejmě jsi ještě žádnou neviděl, jelikož ses narodil v tomhle zapadákově, ale jsme jako chlapi, jen šikovnější a s větší kuráží.“

Ani ostatní postavy nebyly špatné, naopak, i s nimi si totiž autor náležitě vyhrál, jenže žádná si mě nezískala tolik, jako právě Ferius. Žádná mi nepřišla natolik výrazná.

Pokud hledáte fantasy, kde bude hodně akce a málo romantiky, Divotvůrce je pro vás to pravé. Sice možná nějakou dobu potrvá, než se do toho pořádně dostanete, ale nakonec to přijde a bude to stát za to. Také jsem nějakou tu chvíli žila ve strachu, že to nakonec nebude až tak dobré, jak se říká, spíš jen lehčí nadprůměr, ale byly to úplně zbytečné obavy. Je to napínavé, je to chytré, a i kdyby vás to vlastně vůbec nezaujalo, je tu Ferius, kvůli které si to přečíst prostě musíte. Autor navíc fakt skvěle píše a vypadá to, že má ještě spoustu nápadů, takže si myslím, že se od něj máme ještě dost na co těšit. Knize uděluji čtyři hvězdičky.


http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.
6 komentářů u "[Recenze] Sebastien de Castell: Divotvůrce | Divotvůrce #1"
  1. Pěkně napsáno. Knihu mám doma a celkem se na ni těším. Recenze vypadají víc než slibně. I ta tvoje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se bude líbit, určitě stojí za přečtení. :)

      Vymazat
  2. knizka se mi moc libila (coz zni jak zacatek blby seminarky ve skole :-D) nalakala me olga ktera tomu dala stovku tak sjem na to musela jit. a nebylo to spatny. tesim na se ndvojku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Olinu recenzi jsem taky četla a hrozně se mi líbila, nicméně sama jsem tu knihu chtěla ještě před tím, než jsem tu recenzi četla. :D Na dvojku jsem taky dost zvědavá!

      Vymazat
  3. Jak to mám stíhat, když vychází tolik skvělých knih? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tohle se ptám od začátku září. Teď v říjnu mi jen z Albatrosu proběhly (nejméně) tři knihy které, jsem moc a moc chtěla a div jsem to neoplakala. :D

      Vymazat