(Ne)malé radosti #5 | Září, říjen

Radost třicátá osmá - Nový notebook

V září jsem oslavila narozeniny (osmnácté, uf), což bych snad ani nezmiňovala, kdyby spolu s nimi nepřišel i nový notebook. O tom, že bych potřebovala nový, jsem poslední rok dost přemýšlela. Zkraje jsem si říkala, že by to sice bylo hezké, ale spíš ne, nicméně jak šel čas, více a více jsem si uvědomovala, že by to už vážně chtělo.

Z výběru jsem byla zoufala. Potřebovala jsem něco, co mi rozjede The Sims 3, Life is Strange i Photoshop a bude mít kapacitu alespoň 1 TB, ale zároveň nebude stát dvacet tisíc, tu hranici jsem měla nastavenou okolo patnácti. Bylo to těžké, sakra těžké. Nejhorší je, že tomu vlastně moc nerozumím a nevím. Nakonec jsem ale vybrala notebook, který vypadal naprosto skvěle a víceméně splňoval vše, co jsem chtěla. Bohužel, tím má zoufalost nekončila.

Záměrně jsem ho kupovala na internetu, abych ho případně mohla do dvou týdnů vrátit, kdyby nevyhovoval. Ještě, že tak! Nakonec jsem ho totiž kupovala nadvakrát. První, který jsem koupila měl potíže se startováním. Trvalo mu to dlouho a nejednou se mi u toho zasekl. Jednou se mi dokonce zasekl u vypínání - pořád dokola hučel v určitém tempu, jako by nebyl schopný dojet do konce. To byla ta chvíle, kdy jsem si začala říkat, zda není problém někde v hardwaru. Přitom když nastartoval, běžel naprosto krásně a bez sekání, i ty hry mi rozjel na výbornou. Notebook jsem tedy nakonec vrátila (protože to bylo rychlejší a spolehlivější než reklamace) a zkusila si ten samý koupit znovu. A hele! Fungovalo to.

Stejně jsem byla ale hrozně nervózní a to přetrvávalo až do chvíle, kdy mi i vypršela ta dvoutýdenní lhůta na vrácení. Po téměř dvou měsících vám ale mohu říct, že jsem si vybrala dobře. Je krásnej, tenkej, rychlej a simíci mi na něm zatím spadli jen jednou jedinkrát, a že jsem na něm nahrála už docela dost hodin!

Radost třicátá devátá - Podzim

Podzim, podzim, podzim! Už někdy v průběhu srpna jsem chytla neskutečnou podzimní náladu a nemohla jsem se dočkat, až to konečně přijde a zem zaplaví všechno to barevné listí, až se budu moci s knihou a hrnkem čaje nebo horké čokolády (a ideálně i s přítelkyní) zavrtat do postele za zvuků deště a až přijde čas na svetry (ne, že bych jich měla tolik, mám jeden, další si teprve musím sehnat). Ale hlavně na ty dny, kdy ještě slunce svítí a listí září všemi barvami. Nedávno jsem jela k přítelkyni, bylo krásně slunečno a já nechápala, jak to, že jsem si toho, jak krásně ta cesta na podzim vypadá, nevšimla už loni.

Radost čtyřicátá - Starbucks

Už loni o vánocích jsme se se Sončou bavily o tom, že někdy musíme zkusit to vánoční latté ze Starbucks. Nedošlo na to. Když jsme ale nedávno šly okolo, rozhodly jsme se, že tam zaskočíme a ochutnáme trochu toho podzimu. Původně jsme chtěly jedno Pumpkin Spice Latte s sebou, ale nakonec jsme si vzaly i horkou čokoládu a poseděly uvnitř. Byly jsme na Florenci, kde je Starbucks fakt velikej a hlavně hrozně krásnej. Připadaly jsme si úplně jako v nějakém americkém filmu! A nápoje byly krásně nazdobené a dobré. Sice nevíme, kam se v tom latté podělo to "pumpkin spice", ale chutnalo to skvěle. O den později jsme byly u nás v obchoďáku a nečekaně jsme v tom Starbucksu skončily podruhé. Tentokrát to byla bílá čokoláda a Caramel Spice Latté. Přišla jsem díky tomu na jednu věc - zbožňuju latté. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi přišlo lepší to dýňové nebo karamelové - Pumpkin Spice bylo sladší, nicméně Caramel Spice mělo na šlehačce karamel a no... karamel!

Radost čtyřicátá první - Čtečka

Ano, ano - mám svou první čtečku! Hrozně dlouho jsem tomu fenoménu čteček vzdorovala a nechápala, jak to někdo může používat. Pak mě ale slečna naťukla, že zrovna mně by se to hodilo na povinnou četbu a mě ten nápad naprosto dostal. Od té doby jsem o pořízení čtečky dlouho přemýšlela, ale moc se mi za ni nechtělo dávat tolik peněz, když ani nevím, jestli bych ji využila dost na to, aby se mi vyplatila. Když ale Soňa dostala novou, svou starou mi nabídla a tak jsem i já ke čtečce přišla. Jsem z ní nadšená. Čte se mi na ní úplně skvěle a navíc jsem si na ni koupila nádherné růžové pouzdro, které je děsně mekoučké, takže bych ji úplně nejraději pořád a pořád tulila.

Radost čtyřicátá druhá - Miley Cyrus a její nové album

Před lety jsem byla úplně nejvíc zažraná do Hanny Montany (a co si budeme povídat - miluju ten seriál do teď) a stejně tak jsem zbožňovala hudbu Miley. Jak jsem pak rostla, nějak jsem se od Miley odklonila a v posledních letech mi už její vystupování nebylo sympatické téměř vůbec. Pak jsem ji ale viděla na One Love Manchester, slyšela jsem Inspired a Malibu a zaplavila mě taková nová vlna naděje. Byla jsem nadšená z toho, jak sympaticky na mě zase působila. Když vyšel klip k Younger Now, chtělo se mi plakat. Netrpělivě jsem tedy začala vyčkávat její nové album. Čas do té doby jsem si krátila zejména posloucháním soundtracku z Hanny Montany (the Climb už umím téměř celé nazpaměť, ou jé). Bála jsem se, že mě to album nakonec zklame, ale nezklamalo. Je skvělé, úžasné, báječné a pokud jste ho ještě neslyšeli, poslechněte si ho.

Radost čtyřicátá třetí - Humbook

Humbook. Tady snad ani není co dodávat! Vedle Světu knihy druhá nejvýraznější knižní akce, kterou prostě nemůžete přehlédnout. Hrozně moc jsem se těšila a hrozně moc jsem si to užila. A protože jsem o Humbooku už jeden článek psala, nebudu se opakovat a pokud jste článek ještě nečetli, najdete ho tady.

Radost čtyřicátá čtvrtá - Byla jsem volit

Na těch zářijových osmnáctinách byla dobrá jedna věc - vyšly mi tak, že jsem se hned v říjnu mohla vydat k volbám do Poslanecké sněmovny. Protože jsem nakonec nevolila v Praze, ale u přítelkyně na Vysočině s voličským průkazem, byla jsem dost nervózní. Měla jsem totiž strach, jestli na něm mám určitě všechno správně vyplněné (proč, to je dlouhá a komplikovaná historie, přeskočme to). Nakonec vše ale dobře dopadlo a já odvolila.

Radost čtyřicátá pátá - Povinná četba

Přiznám se, že s povinnou četbou trochu bojuji. Většinou se mi do toho moc nechce, ale teď v říjnu jsem měla ještě jeden problém - neměla jsem na ni moc čas. To byla tady kniha na recenzi a támhle kniha na recenzi a k té povinné literatuře se dostanu kdy? Hodila jsem ale sebou a všechno včas přečetla, takže mi nakonec na tu povinnou četbu zbylo času habaděj. Přečetla jsem Krysaře, Velkého Gatsbyho a O myších a lidech a teď jsem celá šťastná a spokojená, že mi do konce února zbývá už jen jedna jediná báseň a divadelní hra, kterou jsem už ale viděla, tak nepovažuji za nutné číst ji úplně celou. Jen čtenářské deníky jsem ještě nějak nezpracovala, ale na to snad taky jednou dojde. Možná.

Radost čtyřicátá šestá - Nové album Ashes Remain

Na tohle jsem čekala snad tři roky. Nekecám. Ashes Remain o novém albu mluvili fakt hrozně dlouho. Na wikipedii se psalo o tom, že by mělo být snad někdy v roce 2016, ale nic. Na youtube vyšlo docela dost demíček, ale album nikde. Chvílemi jsem už téměř přestávala věřit. A pak jsem si projížděla twitter a najednou na mě vyskočil příspěvek, kde psali, že album následující den vychází. No umíte si asi představit, jak jsem byla zaskočená a šokovaná a nadšená. To čekání za to rozhodně stálo, to album je skvělé.