Social Media

[Recenze] Stephanie Garber: Caraval | Caraval #1


Název: Caraval
Série: Caraval
Díl: 1
Autor: Stephanie Garber
Překlad: Eva Vybíralová
Počet stran: 432
Nakladatelství: Egmont [ duben 2017]

Oficiální anotace: Ať už jste o Caravalu slyšeli cokoli, určitě se to nevyrovná realitě. Je to víc než hra! Je to magie. Scarlett nikdy neopustila malý ostrov, na kterém žije se svou mladší sestrou Tellou a mocným a krutým otcem. Ten teď pro Scarlett chystá domluvenou svatbu a ona je přesvědčena, že její sen zažít Caraval – legendární magické představení, které se koná jen jednou za rok a v němž účinkuje publikum – zůstane nenaplněn. Právě letos však obdržela pro sebe i svou lehkovážnou sestru pozvánku, o níž tak dlouho snila. Ta s pomocí tajemného námořníka dostane Scarlett proti její vůli na ostrov, kde se Caraval koná… Jenže netrvá dlouho a vyjde najevo, že Tellu unesl sám tajemný organizátor hry Legenda a vítězem se stane ten, kdo ji najde jako první. Scarlett se na začátku dozvěděla, že všechno, co se během Caravalu stane, je jen propracované představení. Přesto se zaplete do hry plné lásky a magie, a ať už je Caraval skutečný, nebo ne, musí Tellu najít dříve, než uplyne pět nocí jeho trvání, jinak se spustí nebezpečný dominový efekt následků a svou milovanou sestru navždy ztratí.


Scarlett odmala toužila po možnosti zúčastnit se Caravalu, té nejkouzelnější show, kterou může člověk zažít. Po léta psala jejímu řediteli, známému pod jménem Legenda, zda by s Caravalem nemohl navštívit i její ostrov. Teď je jí sedmnáct a s dopisy to už dávno vzdala, nicméně brzy se má vdát za neznámého hraběte a rozhodne se tedy Legendovi napsat ještě jeden dopis – oznámení, že se brzy bude vdávat, takže bude lepší, aby nejezdil. A co se nestane – právě na tenhle dopis Legenda odpoví a zašle Scarlett tři pozvánky, jednu pro ni, jednu pro její sestru a jednu pro jejího snoubence.

Její sestra Tella v tom vidí životní šanci, jak konečně utéct před jejich tyranským otcem a odmítá si ji nechat protéct mezi prsty. Scarlett až tak bezstarostná není, obzvlášť ne teď, když se má brzy provdat za hraběte, který slíbil, že se o ni i její sestru dobře postará. A tak se Tella rozhodne konat – za pomoci Juliana, námořníka, který proplouvá kolem, unese svou vlastní sestru.

Scarlett se brání, ale když dopluje na ostrov, kde se letos Caraval koná, rozhodne se, že na jeden den by přeci jen zůstat mohla. A pak se začnou dít neočekávané věci a Scarlett najednou neví, co je skutečnost a co ne a má strach z toho, kam až by byl Legenda ochoten kvůli své hře zajít.

„Cokoliv jste slyšeli o Caravalu, se vůbec nedá srovnávat se skutečností. Caraval je více než jen hra nebo představení. Je to ta nejmagičtější záležitost na světě.“

Hned na začátek si musím postěžovat na zpracování oficiální anotace, protože člověku vyspoileruje něco, co by se jinak dozvěděl až na nějaké 120. straně a připraví ho o tu nejistotu. Jasně, dost možná byste měli podezření o tom, co se skutečně stalo, ale to není to samé, jako když vám to někdo předem oznámí. Chápu, že nakladatelé (ať už čeští nebo původní, co jsem koukala na GoodReads, platí to pro oboje) chtěli zdůraznit celou naléhavost zápletky, ale věřím, že by to šlo zpracovat i lépe, bez zbytečných spoilerů.

Každopádně – po všech těch kladných ohlasech, které jsem u nás četla, jsem byla na Caraval vážně hodně zvědavá. Ten nápad s hrou plnou kouzel se mi vážně líbil a ukázalo se, že ve skutečnosti je ještě lepší, než jak vyznívá z anotace. Z té jsem si o samotném Caravalu zas tak velký obraz neutvořila.

Celou dobu jsem váhala, neustále někoho z něčeho podezřívala a pro jistotu ani nikomu a ničemu vůbec nevěřila. Mé čtení bylo plné pochyb, pochyb o tom, co je skutečné a co není. Právě tohle, ta nejistota, se mi hrozně líbila – ať už hlavní hrdinka dělala a myslela si cokoliv, já ničemu nevěřila a neustále přemýšlela, kde je háček a jaká je pravda. Nicméně možná právě tohle taky zapříčinilo to, že nenastala ani jedna jediná chvíle, kdy by mě něco překvapilo. Ani jednou jedinkrát jsem nezažila žádné „WOW! Tak tohle by mě absolutně nenapadlo.“ Jasně, byla tam odhalení, která mi na mysl skutečně nepřišla, vlastně jsem toho správně moc netipla, ale přesto mě žádný z dějových zvratů nijak nedostal, nevyvolal ve mně žádné emoce, prostě se to stalo a konec.

Také mi v knize trochu chyběla nějaká ta rivalita. Jediné náznaky byly akorát zkraje hry a pak už nic moc. Navíc se mi zdálo, že Scarlett všechny ty záhady odhalovala nějak snadno, snad jen jednou se spletla. Přitom mi vážně nepřišlo, že by Scarlett byla nějaká výjimečně bystrá. Když ji člověk pozoroval, všechno se to najednou zdálo nějak moc snadné. Rozhodně se mi nechce věřit, že by byla jediná, kdo se dostal dost daleko a věřím, že nějaký střet s jiným účastníkem, který ji rychle doháněl, by příběhu dodal na šťávě. Samozřejmě si jsem vědoma toho, že Scarlett měla v určitých věcech trochu výhodu, ale i přesto.

Pokud jde o postavy, nebyl to žádný zázrak, občas mi přišlo, že jim autorka dala jednu dvě charakteristické vlastnosti a tím to celé končilo. Tella mi díky své přehnané lehkovážnosti přišla pěkně pitomá. Na Scarlett, jež byla se svou opatrností naprostý opak Telly, se mi líbilo, jak vnímala emoce jako barvy, to byla asi jediná skutečná zvláštnost, kterou autorka některé z postav dala, jinak ale ničím zajímavá nebyla, přišla mi poměrně naivní a občas jsem měla pocit, že všechno až moc hrotila. Navíc mi k jejímu charakteru jedna věc neseděla – Julian ji celou dobu místo Scarlett nazýval Šarlot a nepřišlo mi, že by se vůči tomu Scarlett alespoň zkraje, než to vzdá, nějak výrazně ohrazovala, namísto toho, dělala jako by nic. No a nakonec Julian, to byl zas takový prototyp přitažlivého kluka, který dává okatě najevo, že má tajemství víc než vlasů na hlavě (když se to vezme kolem a kolem, dalo by se říct, že je to taková povedenější verze bad boyů z Wattpadu).

„Nevěděla, jestli už hra začala, ale měla pocit, jakoby prohrávala.“

Co autorka ztratila na postavách, dohnala světem Caravalu. To město bylo prostě skvělé – lidé, kteří jako platbu chtějí odpovědi na otázky o vašich nejniternějších pocitech a myšlenkách nebo dva dny vašeho života, krásné šaty, růže a kolotoče. Člověk z toho zkrátka a dobře cítí to kouzlo. Nevím proč, ale zprvu mi to tak trochu připomínalo Říši divů a její zvláštnosti a absurdity.

Přiznám se vám, že ačkoliv přebal je vážně krásný a jsem ráda, že se Egmont rozhodl převzít tuhle barevnou verzi a ne tu černobílou, trochu mě zklamalo, jak kniha vypadá bez přebalu, který mi při čtení většinou akorát překáží a tak mám ve zvyku ho sundavat. Už předem mě mrzelo, že české vydání nemá pod přebalem několik variant možných obrázků, jako to má jedno z anglických vydání, nicméně chápala jsem, že je to prostě náročné. Přesto jsem přesvědčená, že to šlo zpracovat lépe. Mám pocit, jako by ta červená, kterou zvolili, neskutečně zabíjela kouzlo, která navodí přebal. Nicméně plně si uvědomuji, že tohle je poměrně nepodstatná věc a na konečném hodnocení knihy se tedy nijak výrazně neprojeví.

Že má kniha pokračování (respektive bude mít), jsem se dozvěděla někdy okolo poloviny knihy. Absolutně jsem tomu nerozuměla a vůbec se mi ten nápad nelíbil, byla jsem názoru, že tohle je příběh, jemuž jedna kniha bohatě stačí a je úplně zbytečné, nějak to déle protahovat. A ačkoliv si to vesměs myslím pořád, autorka hodila na konec knihy takový cliffhanger, že jsem na to pokračování vážně hodně zvědavá a dost se těším.

Abych to už déle neprotahovala, je na čase si to celé shrnout. Caraval, jakožto hra, je naprosto skvělý nápad a autorce se krásně povedlo vystihnout jeho svět. Ani po dějové stránce to vůbec není špatné a kniha člověka neustále udržuje na pozoru, přesto mě osobně ale nedokázala ničím výrazně překvapit a šokovat, což je prostě škoda. Postavy nebyly žádný zázrak, nicméně alespoň jsem neměla permanentní chuť je zabít. Něco málo mi v knize sice chybělo, ale přesto ji hodnotím vskutku pozitivně a můžu ji jenom doporučit. Bavilo mě to a myslím, že čtyři hvězdičky si kniha zaslouží.

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.cz, knihu u nich můžete zakoupit zde.
2 komentáře u "[Recenze] Stephanie Garber: Caraval | Caraval #1"
  1. Docela s tebou souhlasím, i když třeba postavy mě dost zklamaly a celkově knihu hodnotím asi slaběji :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já o tom celkovém hodnocení také dost přemýšlela. Na jednu stranu mám pocit, že má ta kniha docela dost chyb, jenže na druhou mě to fakt strašně bavilo...

      Vymazat