[Recenze] Tamara Ireland Stone: Čas mezi námi | Čas mezi námi #1

Název: Čas mezi námi

Originální název: Time Between Us

Série: Čas mezi námi

Díl: 1

Autor: Tamara Ireland Stone

Počet stran: 304

Nakladatelství: Knižní Klub [listopad 2013]

Oficiální anotace: Středoškoláci Anna a Bennett se správně nikdy neměli potkat. Ona žije v roce 1995 v malém městečku poblíž Chicaga, on v roce 2012 v San Francisku. Bennett však disponuje zcela výjimečnou schopností: dokáže cestovat časem i prostorem. Tak se dostane i do Annina života a navzdory svému přesvědčení se do ní zamiluje. Jejich vztah se prohlubuje a Bennett postupně odhalí Anně všechna svá tajemství. Zákony času jsou však neúprosné a hrozí, že Bennett nebude moci zůstat v minulosti, do které vlastně nepatří. Podaří se Anně a Bennettovi přelstít neúprosný osud, nebo je čas rozdělí navždycky?

Zpočátku se toho dělo málo. Nemyslím tím, že by ta kniha byla vyloženě nudná, jen jsem zkrátka chtěla, aby se už dělo něco víc, než „pouhé“ seznamování Anny a Bennetta, a proto mě kniha zprvu tolik nebrala. Pak ale byly ty seznamovací chvíle za mnou i za hlavními hrdiny a já tomu jednoduše propadla.

Obyčejný a zároveň neobyčejný příběh dvou mladých lidí, kteří se do sebe zamilují, ale jejich lásce není tak úplně přáno. Tohle samo o sobě může znít jako klišé, ale fakt, že Bennett je cestovatel v čase a že mezi hlavními hrdiny je rozdíl šestnáct let, většinu klišoidnosti popírá.

Autorka si navíc s příběhem a životy obou dvou postav tak pohrála, že až do konce si nemůžeme být úplně jistí, jestli jejich příběh skončí nebo neskončí happy endem.  A všeobecně se o nějaké předvídatelnosti příběhu nedá mluvit, protože ač jsem možná tušila pár drobností, nic moc podstatného ne.

Annu, nadanou běžkyni, která tak moc touží po možnosti cestovat a Bennetta, který může cestovat časem a prostorem a naopak touží spíše po obyčejném „nudném“ životě plném jistoty a rodinné pohody a tak, si jednoduše nelze nezamilovat. Oba jsou totiž naprosto úžasní, avšak nejsou to takové ty otravné postavy, které jsou tak dokonalé, až vám lezou na nervy a i tihle dva mají své nešvary. Věřím, že si je oblíbíte stejně jako já, které nad jejich příběhem i nejedna slza ukápla.

Je vidět, že psaní je rozhodně něco, co Tamaře skutečně jde a není divu, že to je, jak sama říká, něco co odjakživa zkrátka dělala. Mně její styl psaní jednoduše padl do oka. Je příjemný, není uspěchaný a takový přirozený a zároveň mi přijde neokoukaný a zvláštní.

Co ovšem musím vytknout, jsou chyby. Vím, že tohle není chyba autorky, nýbrž těch co měli na starost české vydání, ale i tak to prostě nemohu nezmínit. První chybu přejdu téměř bez vyrušení, další dvě ještě vcelku též, ale s každou další chybou se nad tím vždy pozastavuji o něco více a neskutečně mě to poté ruší od čtení. Ať už se jednalo o nějaké gramatické chyby nebo překlepy, po chvíli mě to zkrátka začalo dost rušit. Neříkám, že co strana to chyba, ale rozhodně tam chyby byly častější, než mi bylo milé.

Každopádně jsem moc ráda, že jsem tenhle milý a láskyplný příběh přečetla, protože je to dle mého skutečně skvost ve svém žánru. I když to je hlavně o příběhu, velký podíl na mém názoru mají právě i postavy a to, jak je kniha napsána. Knize uděluji čtyři hvězdičky, zčásti kvůli oněm chybám a zčásti proto, že i přes všechnu tuhle chválu knize tak trochu chyběl takový ten „faktor X“, který mě nutí neustále jen číst a číst.