[Recenze] Kristina Hlaváčová: Čarodějka | Dračí oči #1

Název: Čarodějka

Série: Dračí oči

Díl: 1

Autor: Kristina Hlaváčková

Počet stran: 392

Nakladatelství: Fragment

Pro Elenu, královskou dceru, není princeznování tím pravým ořechovým. Netouží být dámou, mnohem raději by totiž stála na cvičišti po boku svých bratrů. A přesně to si už ve svých osmi letech dokáže vybojovat. 

Navíc, aby toho nebylo málo, náhodou potká a zachrání dračí vejce a přesně tenhle čin jí naprosto změní život a otevře jí bránu do světa plného dobrodružství. 

Zdá se, že princezniny sny se plní, ale je to všechno tak růžové jak se zdá? Je vůbec v silách osmileté dívenky zvládnout život na úplně cizím místě, s jediným známým člověkem? Protože přesně tohle je jedna z věcí, která malou Elenu čeká.

V tom, že je hlavní hrdince pouhých osm let, bych zas takový problém neviděla, protože přeci jen právě na tom, že se její síla probudí tak brzo má být příběh částečně postaven. Ovšem problém je ten, že autorka dle mého prostě nezvládla vytvořit Elenu tak, aby skutečně odpovídala svému věku. 

Chápu, že již od mala na ni asi byly kladeny vyšší nároky a tak, ale nevěřím, že to by mohlo způsobit, aby se princezna ve svých osmi letech chovala až tak vyspěle, jak tomu v knize bylo. Ano v některých chvílích se autorka očividně snažila a občas se Elena na těch osm let chovala, ale to byly téměř výjimečné případy a jinak prostě působila na svůj věk vyspěle až moc. Nehledě na to, že spisovatelka na Elenu nakládala věci, které prostě nemohla zvládnout i po fyzické stránce. Dobře, měla tu magickou sílu a ten rodokmen a tak, ale pořád to byla osmiletá holka sakra! A spousta z těch věcí, se kterými se s chladnou hlavou vypořádala, prostě možná nebyla.

Alespoň, že ke konci knihy, po nějakých pár letech, byla Elena zase o něco dospělejší a nějaký ten vývin tam byl znát, protože jsem se skutečně bála, že bude pořád stejná.

Nehledě na to, si autorka Elenu také pěkně “vyhýčkala“ a vypiplala k dokonalosti. No posuďte sami – krásná, na svůj věk vysoce vyspělá a inteligentní, ač tedy možná trochu nerozumná a impulzivní, ale stejně, neskutečně silná, rychlá, hbitá, šikovná, všechno jí jde, všechno zvládne. No není to poklad? Jistě, nějaké ty chybičky asi přeci jen měla, ale i přesto.

Když už jsme u postav, ani Michael mi nepřišel jako nic extra. Vlastně to s výjimkou dvou postav (o kterých se zmíním za chvíli), skoro nikdo. K hlavním postavám jsem si prostě nevytvořila snad žádné vztahy, ničím mě nijak extra nezaujaly, neokouzlily a neuchvátily, něco jim chybělo. Z těch postav, které se v knize nejvíce vyskytovaly, mi tedy přišel nejlepší asi Charlik, ale ani ten nebyl nic moc a něco mu chybělo.

Ty jediné dvě postavy, které mě zaujaly a našly si ke mně cestu, se objevily jen v pár kapitolách, skutečně krátce tam byly, ale byly to právě ony, které mě nejvíce upoutaly a zaujaly, když přišly na scénu, v tu chvíli se pro mě kniha stala asi nejvíce ze všech těch chvil konečně neodložitelnou. Jedná se o bylinkářku Bretu a Nelsona.

Co se samotného příběhu týče, nedá se říct, že by mě kniha nebavila, ale hold nepatřila k těm, které mě nutí číst dál a dál a upřímně se přiznám, že kdybych si nebyla vědoma faktu, že na ni musím napsat recenzi, pak bych knihu nejspíš neměla ještě ani zdaleka dočtenou.

Musím ovšem říct, že tahle kniha mě zaujala již na první pohled a byla jsem po bližším prozkoumání zaskočena, když jsem zjistila, že ji napsala začínající česká spisovatelka. Abych se přiznala, mám trochu tendenci ji srovnávat s další českou autorkou fantasy, Michaelou Burdovou. 

Na to, že se jedná o Kristininu prvotinu, musím říct, že kniha byla dobrá. Styl psaní byl vážně příjemný a četlo se to skvělě, to bez debat. Jen prostě ten příběh mě úplně nedostal. Ono možná, kdyby hlavní hrdinka odpovídala svému věku, pak by to také bylo něco jiného.

Celkem mě překvapilo, že kniha, na to jak je dlouhá, je rozčleněna do pouhých třinácti kapitol, což se v dnešní době už také moc nevidí. Nijak mi to nevadilo, jen mě celkem dostalo, když tam jsou kapitoly, které mají přes sto stránek (třeba do čtvrté kapitoly jsem se dostala až za polovinou knihy) a pak najednou kapitola na dvě stránky.

Tuhle knihu tedy sice neshledávám ničím extra, ale spíš takovým průměrem, ovšem myslím, že když autorka zapracuje na příběhu a především na postavách, které prostě hrají důležitou roli, má skutečně dobře našlápnuto, protože psát umí. Za mě knize uděluji tři hvězdičky.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.