[Recenze] Lexi Ryan: Prázdné sliby | Prázdné sliby #1

Název: Prázdné sliby
Série: Prázdné sliby
Díl: 1
Autor: Lexi Ryan
Překlad: Kristýna Suchomelová
Počet stran: 440
Nakladatelství: CooBoo [říjen 2021]

Oficiální anotace: Brie víly nenávidí a nechce s nimi mít nic společného. Když je však její sestra prodána sadistickému králi Temného dvora, udělá Brie cokoli, aby ji získala zpátky. Klidně s ním uzavře dohodu, že ukradne tři kouzelné předměty ze Světlého dvora. S pomocí vůdce odpadlíků Finna se dostane až k princi světlých víl Ronanovi. Je tady ale jeden problém: oba ji přitahují. Brie je tak chycena v pasti a musí si vybrat, komu věnovat svou věrnost – i své srdce.

 

Brie si o vílím světě nikdy nedělala iluze a v žádném případě netoužila stát se jeho součástí. Jenže když si její sestru koupí králi Temného dvora, je odhodlaná udělat vše pro to, aby ji zachránila. I když to třeba znamená předstírat, že patří mezi uchazečky o sňatek s princem ze Světlého dvora nebo zradit muže, kterého milovala…

„Jak si myslíš, že pověsti vznikají, když ne na základě pravdy?“

 

Víly jsou velkým tématem posledních několika let, série jako Skleněný trůn, Dvůr trnů a růží nebo Krutý princ trhají rekordy popularity. A i přes to jsou pro mě Prázdné sliby vedle prvních tří dílů Skleněného trůnu nejspíš jediným dalším titulem o vílách, který jsem zatím četla.

Prázdné sliby přináší příběh plný intrik, prokletí, kouzel a zrady. Autorka píše svižně, nic zbytečně neprotahuje a jde rychle na věc. Rozhodně se nemusíte bát dlouhých a protahovaných úvodů, jako tomu někdy bývá. Prázdné sliby vás totiž pohltí hned na prvních stranách.

Děje se toho poměrně dost a tajemství, která se postupně snaží čtenář spolu s hlavní hrdinou rozkrýt, je tu celá řada. Chvílemi jsem už ke konci byla frustrovaná z toho, jak se objevovaly stále další a další otázky, ale odpovědí se člověku nedostávalo. Na druhou stranu je třeba si na rovinu říct, že spoustu věcí nejspíš zvládnete sami odhadnout dřív, než autorka původně zamýšlela. I přes to se ale jistě najde pár momentů, které vás překvapí.

Ačkoliv z hlediska děje mi tempo knihy vyhovovalo, když došlo na romantickou linku mezi Brie a Finnem, přišlo mi to už rychlé až moc. Necítila jsem mezi nimi pořádnou chemii a prakticky veškerá přitažlivost, kterou Brie v souvislosti s ním popisovala, mi přišla založená jen na fyzické stránce věci a to je dle mého názoru vzhledem k okolnostem málo. Oproti tomu Sebastian mi přišel výraznější, linka s ním nezačínala od nuly, jejich vztah měl položené základy z minulosti a moc mě bavil.

Samotná Brie nebyla jako hrdinka vůbec špatná, ačkoliv občas mohla působit trochu naivně a jindy si zase dělala výrazné názory na vílí politiku bez toho, aby problém hlouběji poznala, což působilo poněkud unáhleně.

„Pokud jde o mě, já nedoufám. Nikdy. Naděje je návyková a člověk se na ni začne spoléhat. V tomhle krutém světě takovou berličku nechci nikdy potřebovat.“

 
Kniha byla velmi dobře napsaná a četla se prakticky sama. Konec přišel v tu pravou chvíli, takže ve vás zanechá spoustu otázek a hlavně potřebu pustit se do pokračování. Při čtení jsem si užívala prakticky každou stranu, což jsem upřímně nečekala. Sice bych Prázdné sliby neoznačila za něco neotřelého nebo nového, co tu ještě nebylo, autorka využívá už zavedených motivů a principů, což ale v tomto případě funguje až překvapivě dobře. Dokonce i milostný trojúhelník tu byl zcela na místě, neboť ho autorka velmi dobře zpracovala a hlavně zasadila do celého příběhu.

 

Troufám si říct, že Prázdné sliby jsou nakonec ten typ příběhu, který má sice k dokonalosti daleko, ale i přes všechny své chyby vás dokáže dostat natolik, že si jej naprosto zamilujete. Pokud máte podobné knihy rádi, neváhejte a pojďte do toho.

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.