[Recenze] Sebastien de Castell: Spoutávač | Divotvůrce #4

Název: Spoutávač
Série: Divotvůrce
Díl: 4
Autor: Sebastien de Castell
Překlad: Petr Kadlec
Počet stran: 440
Nakladatelství: Egmont [srpen 2019]

Oficiální anotace: Kellen a jeho vražedný kočkoveverčák Reichis jsou sami na cestě a pátrají po tajemném mnišském klášteře známém jako Ebenové opatství. Je to místo, které nezasvěcenci nikdy nemohou najít, a Kellen začíná být zoufalý. Mniši v Ebenovém opatství totiž údajně vědí o černém stínu víc než kdo jiný, a dokonce ho prý umějí i léčit.

Potom se však stane něco, co Kellena a Reichise rozdělí. Kellen poprvé čelí světu sám a pronikne do stínové magie mnohem hlouběji, než se kdy odvažoval tušit.

Kellen s Reychisem po boku (nebo spíš na rameni) před několika měsíci opustil Ferius a Nephenie, aby je ochránil před hrozbou, kterou pro ně představoval. Rozhodl se udělat vše pro to, aby nalezl lék na svůj černý stín a mohl se k nim zase vrátit.

Ebenové opatství, kde léčí černý stín, většina lidí považuje za pouhou povídačku, Kellen je ale zoufalý a zkouší všechno. Když se pak do Ebenového opatství dostane, zjistí, že jsou věci trochu jinak.

Kellen poprvé za celou sérii úplně osaměl, když se nedopatřením oddělil od Reychise. Najednou tu není někdo, kdo by mu chránil záda nebo mu poradil ve chvílích, kdy si sám se sebou neví rady. Přesto jsem byla kolikrát překvapená, když jsem viděla, jak si vede. Kellen ve Spoutávači konečně ukazuje, kolik si toho z Feriusiných lekcí odnesl – a je toho o něco víc, než jsem čekala.

Kellen s každou knihou trochu dospíval, ale právě ve Spoutávači mi jeho vývoj přišel nejpatrnější. Je to logické a jsem ráda, že na to autor nezapomněl. Zároveň se ale nevyvinul jen Kellen, vyvinula se celá kniha a celý příběh. Zatímco první díl byl jasná middle-grade pro děti od dvanácti let, Spoutávač trochu zdrsněl a je už pro o něco starší čtenáře.

Je už tradicí, že se v každé knize setkáváme s novou zemí a novou kulturou. A ačkoliv všechny ostatní byly zajímavé, Ebenové opatství je něco úplně jiného. Nejde totiž jen o to, že je to zase odlišný svět, ale hlavně o to, že Kellenovi i čtenářům odhaluje spoustu nových informací o černém stínu, o kterých jsme doposud neměli nejmenší tušení.

Kniha je opět napsána s lehkostí, díky které se dobře a rychle čte. Akce tu bylo už od začátek dostatek, stejně jako s ní souvisícího nebezpečí. Autor si nachystal i několik nečekaných zvratů, které čtenáře překvapí. Přesto mě kniha nevtáhla do sebe tolik jako předchozí dva díly, od kterých jsem se nemohla odtrhnout. Nevím, čím to je, protože si uvědomuji, že v mnoha ohledech je stejně dobrá, ne-li o trochu lepší.

Setkáme se spoustou nových postav. Pro ty už je typické, že jsou skvěle zpracované, mají hloubku a příběh. Jen mě trochu mrzí, že se některým z nich nedostalo ještě o trochu víc prostoru, protože bych toho chtěla z jejich příběhu znát víc a myslím si, že ten potenciál tam byl. Mimochodem, moc se mi líbil Butelios a jsem si dost jistá, že spoustě z vás se bude líbit taky.

Bála jsem se, že budu postrádat Ferius, ale víte co? Dělo se toho tolik, že jsem to nějak pořádně nestihla. Kellen na ni navíc docela často vzpomínal, a tak tu určitým způsobem byla stále. Stejně ale doufám, že se v dalším díle znovu shledají.

Spoutávač odhaluje spoustu nových věcí. Ať už faktických informací, které pro nás byly naprostým překvapením, tak zjištění, že Kellen je schopnější, než se zdá. Ne, pořád není dobrej, pořád nevyspěl, pořád často brečí a pořád ovládá jen pár triků, ale držel se dobře. Hlavně je ten kluk chytrej (pokud teda nejde o vztahy s lidmi) a to je fajn. Ačkoliv mě osobně nebavil tolik jako druhý a třetí díl, pořád je to skvělá kniha ze skvělé série a stojí za přečtení.