Social Media

[Recenze] Meagan Spooner: Na lovu


Název: Na lovu
Autor: Meagan Spooner
Překlad: Zdeněk Uherčík
Počet stran: 328
Nakladatelství: CooBoo [únor 2018]

Oficiální anotace:  I když Kráska vyrostla mezi šlechtici, zná tajemství lesa lépe než kdokoli jiný. Poté co její otec přijde o majetek, musí se i se sestrami odstěhovat pryč z města. Uleví se jí, protože v lese se už nemusí dál přetvařovat. Jenže při lovu její otec zmizí a Kráska nemá na vybranou. Vydává se ho hledat a stopuje tajemné Zvíře až do jeho království, do světa z pohádek, který ji může zničit, nebo spasit. Ale kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

Jeva žila klidným životem vyšší společenské vrstvy, kdy jejím největší trápením byla hrozba nabídky k sňatku od muže, o kterého nestojí, a nuda během čajových dýchánků s místní baronkou. Mnohem raději by se proháněla lesem a lovila, jenže teď už není malé dítě, ale téměř dospělá dívka a musí se podle toho chovat.

Když její rodinu zasáhne obrovská rána, kvůli níž musí s otcem i sestrami opustit město a uchýlit se k životu ve starém lesním srubu, Jeva má z toho všeho na jednu stranu tak trochu radost. Už se nebude muset chovat jako dáma, už tu nebudou společenská pravidla, která ji svazují.

Jenže pak její otec během lovu zmizí a Jeva ve strachu o jeho život vyrazí do lesa, aby ho našla. A ačkoliv otcovo mumlání o nestvůře, která v lese žije, považovala za náznak blížícího se šílenství, jakmile se ocitne sama uprostřed lesa, začne ji postupně nahlodávat pocit, že tam by mohlo být možné snad všechno. To ještě netuší, že ji její výprava dostane až do hradu tajemného a divokého Zvířete a světa plného pohádek.

„Můžete mě věznit,“ opáčila Jeva. „Můžete mi nařizovat, kdy můžu odejít, co mám jíst, můžete rozhodnout, jak dlouho budu žít. Ale nevlastníte mě.“

Na lovu je převyprávěním klasického příběhu o Krásce a zvířeti, ale svou roli v příběhu hraje i pohádka o ptáku Ohnivákovi. Je to zajímavý mix a přestože jsem od začátku věděla, že pták Ohnivák bude v příběhu mít svou úlohu a dokázala jsem si představit i kam přesně ho autorka zasadí, až do konce mi nebylo úplně jasné, co vlastně bude muset Jeva udělat, aby kletbu zlomila.

Je to retelling a autorka se poměrně dost drží původního příběhu, a ačkoliv do něj vnesla několik nových prvků, s retellingy jako jsou třeba ty od Marissy Meyer, která si z každého příběhu vzala jen ten základ a pak ho přetvořila v něco úplně nového a jedinečného, se to rovnat nemůže. Člověk si totiž od začátku do konce uvědomuje, jak to asi půjde dál, nepočítá, že by se někde nějak výrazně vybočilo z té základní dějové linky a autorka nijak nepřekvapí. Snad jen na konci se příběh vyvíjí trochu odlišně.

Kapitoly, které jsou psané z pohledu Jevy, se střídají s krátkými kapitolkami, jež zachycovaly myšlenky a pocity Zvířete. Tyhle kapitolky mají vždy jen několik vět a od těch Jeviných je zaručeně poznáte – jsou totiž ilustrované a psané úplně jiným písmem. Přiznám se, že právě tyhle kapitoly o Zvířeti mě bavily mnohem více než ty Jeviny.

Když šlo o Jevu, chyběl tomu zápal. Děj pokračoval, ale místo toho, aby člověka popadl a strhl s sebou, je to čtenář, kdo se musí pevně držet, aby nevypadl z rytmu. Nebyla to vysloveně nuda, ale většinu knihy jsem ani neměla úplně pocit, že by mě to nějak výrazně bavilo. Na druhou stranu pohled na Zvíře byl mnohem zajímavější, vzbuzoval totiž v člověku zvědavost, jakou zbytek příběhu moc vzbudit nedokázal.

Až někdy okolo druhé třetiny knihy dostal příběh opravdový spád a na chvíli jsem opravu obracela stranu za stranou v napjatém očekávání toho, co bude dál. Jen škoda, že to vydrželo jen na chvíli a konec byl pak zase takový… zvláštní. Nejsem si úplně jistá, jak to popsat, ale zkrátka mi přišel takový nemastný, neslaný a v jednu chvíli i mírně patetický.

Až na konci jsem pochopila, že to snad nemělo být ani tolik o tom ději, jako o vývoji kterým si postavy prošly. Nicméně přiznám se, že u Jevy jsem zas takový vývoj neshledala. Jasně, od začátku tam byly narážky na určité věci, se kterými se dívka potýkala, ale úplně se mi nezdálo, že by došla k nějakému výraznému pokroku.

Oproti tomu vývoj u Zvířete byl mnohem patrnější a samotné zvíře je jednou z věcí, které se mi na knize líbily úplně nejvíce. V jeho vlastních i Jeviných kapitolách je jasně vidět změna, kterou si prochází. Člověk postupně sleduje přechod od zvířecích pudů a instinktů k lidským emocím a boj, který z toho v jeho nitru vzniká. Právě tenhle boj se odráží i do malých detailů v jeho chování. Jejich vztah obecně je opravdu moc hezky popsán a líbila se mi ta postupnost, nebylo těžké mu totiž uvěřit. Celá ta romantická linka je opravdu hodně pomalá a člověk ji vnímá jen úplně okrajově a ani sami hrdinové si až do konce pořádně neuvědomují, co se to s nimi vlastně děje a je to skvělé. Není tu žádná osudová chvíle, která by je zlomila a nenávist rázem přeměnila v lásku.

Ostatní postavy už takový zázrak nebyly, nicméně se jim ani nedostalo tolik prostoru, takže to člověka zas tak moc netrápí.

Autorčin styl psaní mi přišel takový trochu specifický, přestože úplně nedovedu vysvětlit, čím to bylo. Její stavba vět i všudypřítomné popisy prostě nejsou úplně klasické, ale zároveň nejde o ničím převratný, revoluční styl. Rozdíly jsou malé, ale právě proto si troufám říct, že kniha díky tomu zdaleka nesedne každému a je třeba s tím počítat.

Hned zkraje mě zarazilo, jak surově a realisticky se autorka pustila do popisu lovu, stahování zvířat z kůže i porcování masa. Nemusíte se toho bát, není to žádné přehnaně nechutné rozpitvávání na několik stran, ale autorka to ani úplně nepřechází, nebojí se toho a upřímně se přiznám, že bych to od ní v takovéhle Young Adult knize úplně nečekala. Knize to dodalo na autentičnosti a hrdince tak člověk tu loveckou povahu skutečně věřil. Není to jako Celaena ve Skleněném trůně, kdy její drsnost a krvelačnost působila neskutečně nepřirozeně a uměle.

Z čeho mám radost je fakt, že autorka čerpá ze slovanského folkloru. Jeva miluje pohádkové příběhy, které jí jako malé předčítal otec, a sama jich několik vypráví. Když jsem navíc zjistila, že je příběh zasazen do jakési verze středověkého Ruska, byla jsem upřímně překvapená. Umím si představit, že na americké scéně je trocha toho slovanství vítanou novinkou.

Když po sobě tu recenzi čtu, je mi až trochu líto, že ta kniha hned od začátku víc netáhla. Kdybych totiž byla bývala už od začátku napjatá a zvědavá na to, co přijde dál, nejspíš by se tahle kniha rychle zařadila mezi mé favority. Je v ní spousta dobrého, ale bohužel i dost toho, co z ní ve výsledku činí jen lehce nadprůměrnou četbu. Budu se opakovat, ale já to prostě musím říct – je to zvláštní, dost zvláštní a myslím, že každému to sedne úplně jinak, takže to rozhodně stojí za zkoušku.

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo.
10 komentářů u "[Recenze] Meagan Spooner: Na lovu"
  1. Těch retellingů je hodně, ale tenhle je nádherně graficky zpracovaný. Hlavně díky té grafické stránce knihy o "Na lovu" přemýšlím, přemýšlím... Ty recenze jsou docela pozitivní... Asi se na něj vrhnu! :-D
    Super recenze. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že poslední dobou jich vychází nějak víc. Hlavně příběh Krásky a zvířete je teď zřejmě ohromný hit, přijde mi, že většina retellingů, co u nás aktuálně vychází, je právě na tuhle pohádku. :D

      Vymazat
  2. Na tuhle knížku se rozhodně chystám! Tohle je něco přesně pro mě:D. Skvělá recenze:)
    Windy pink style

    OdpovědětVymazat
  3. je lepsi nemit prilis vysoka ocekavani, cetlo se to skvele, ale pribeh byl slabsi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono obecně člověk nižšími očekáváními asi nikdy nic nezkazí, většinou se tak vyhne zklamání a často může být zase naopak velmi mile překvapen. Ale těžko se ta očekávání krotí.

      Vymazat
  4. Pěkná recenze :) Na knihu se těším a taky mám docela velká očekávání, tak doufám, že mě je kniha splní :D

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem si knihu užila, ale ze začátku jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. Měla jsem dojem, že je příběh psán trhaně, ale buď se to pak změnilo nebo jsem si na to zvykla tak, že už jsem to nevnímala.
    A souhlasím, že je skvělý, že se autorka inspirovala slovanskými pohádkami. Ale taky mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na jména. Po všech amerických jménech to byla docela změna :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš celkem pravdu s těmi jmény. Já se spíše ale docela smála tomu, že ty holky se před křtem vážně oficiálně jmenovaly Kráska, Elegance... A jak byla ta třetí? Už si to nepamatuju, ale přišlo mi to trochu podivné. :D

      Vymazat