Social Media

[Recenze] Kai Meyer: Stránky světa | Stránky světa #1

Název: Stránky světa
Série: Stránky světa
Díl: 1
Autor: Kai Meyer
Překlad: Tereza Pecáková
Počet stran: 392
Nakladatelství: CooBoo [srpen 2016]
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png 
Oficiální anotace: Ponořte se do nekonečna a ovládněte magii slov s prvním dílem fantasy trilogie!

Furia Salamandra Faerfaxová žije ve světě knih. Sídlo její rodiny v sobě ukrývá nekonečnou knihovnu. Do jejích hlubin se Furia vydává pátrat po jednom velmi speciálním svazku: své vlastní dušeknize. S ním ovládne sílu a magii slov. Ale netuší, jak smrtelné nebezpečí se nad ní vznáší. Každá kniha má totiž i své tajné stránky. Její rodinu ohrožuje mocný nepřítel – a jde po krku i jí. Musí se vydat do Libropolisu, města ztracených knihkupectví, ovšem nebude to snadná cesta. Boj proti vládcům bibliomantiky právě začíná!
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Napadlo vás někdy, že by knihy mohly skrývat daleko větší moc, než se na první pohled zdá? Že by knihy mohly být klíčem ke skutečné magii? Autora Stránek světa ano a tak nám předkládá fantasy příběh plný bibliomantiky.

Hlavní hrdinka, Furia, netrpělivě čeká na svou dušeknihu, schovává před otcem svou nejoblíbenější knihu, dopisuje si s klukem, který žil před pár staletími a občas se společně s otcem vydává na lov prázdnoknih, knih, které by mohly zničit nejen bibliomantiku, ale i všechny knihy světa. A právě jeden z těchto lovů se jejímu otci stane osudným, což odstartuje celou řadu událostí. V prvé řadě jí do domu vtrhne nájemná vražedkyně se svými poskoky, která od Furie něco chce. Furii se podaří utéct, bohužel jejího bratra, Pipa, zajmou. Aby ho zachránila, vydává se do Libropolis, hlavního města bibliomantského světa, kde hledá pomoc. Setká se s novými lidmi a celý její život se ještě zkomplikuje. Dokáže šestnáctiletá dívka čelit všemu tomu nebezpečí a zachránit svého bratra?

Tapety ve Furiine pokoji neukazovaly scény z románů postupně jako filmy, ale coby zmatenou motanici obrazů a výjevů. Ale tak to s obrazy v hlavě zkrátka funguje: srozumitelné jsou jen samotnému čtenáři.

Stránky světa svým tématem pravděpodobně nalákají kdejakého knihomola, neboť který milovník knih by netoužil číst knihu, ve které knihy hrají prim? Ovšem bez okolků vám povím jedno – zrovna tohle dílo číst nechcete.

Onen svět, ve kterém by prý chtěl žít každý knihomol, je vlastně taková trochu jiná verze typických dystopických světů. Odehrává se sice v současnosti a jde o fantastický svět ukrytý v tom našem, ale konceptem se nijak zásadně neliší. Máme tu diktaturu, která se sice tváří, že dělá všechno dobře a pro lidi a kde kdo jim to věří, ačkoliv realita je jinde, ghetta přeplněná exlibri, tedy postavami, které vypadly z knih a které většina lidí nepovažuje za rovnocenné lidské bytosti a odboj, který se chce vládě postavit, neboť prozřeli a nelíbí se jim, jak to vypadá. V praxi se to zdá kýčovité a ohrané, přestože je pravda, že podobný svět tu ještě nebyl, neboť tohle je zároveň také svět plný knihkupectví, kterých je víc, než zákazníků.

Naivní. Tohle slovo celou knihu vystihuje asi nejlépe. Ne dokonale, ale je to to nejlepší, co jsem našla. Ať už jde o děj, postavy nebo styl psaní, všechno je to strašně naivní, autor se snaží o rádoby dramatičnost a drsnost, jenže to krutě nefunguje a celá kniha je vlastně jeden velký kýč. Zprvu jsem kroutila hlavou nad tím, jaká samá exotická jména autor zvolil, kdybych jen věděla, co mě čeká dál, vůbec bych je neřešila.

Ač všechny postavy byly neskutečně tuctové, udělané ve snaze, aby se každému zalíbily a jejich příběh čtenáře dojal, nejhorší ze všech pro mě byl Pip. Z jeho úhlu pohledu se sice objevily jen dvě kapitoly, ale už ta první mi bohatě stačila. Autor se snažil vystihnout myšlení desetiletého kluka, takže to bylo ještě o něco naivnější a umělejší než ostatní postavy a navíc působil fakt hrozně přechytrale, což tomu nasadilo korunu.

Stejně jako postavy, i děj byl tvořen tak, aby se každému zalíbil. Je tu láska, smrt, osudové zvraty, všemožné a nesmírně těžké nástrahy života a podobně. Ale lhala bych, kdybych řekla, že je děj úplná tragédie. Ono totiž ta hlavní linie příběhu, když od ní odebereme všechny nesmyslné, hloupé a kýčovité okolnosti, má nějaký ten potenciál, je celkem škoda, že ji autor nedovedl zpracovat nějak lépe. Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, aspoň v něčem byl děj trochu nepředvídatelný a nakonec nešlo o tu pro mě nejpravděpodobnější cestu, nýbrž až o tu druhou nejpravděpodobnější. Ovšem že by mě některé překvapivé zjištění nějak zasáhlo, o tom nemůže být řeč, na to pro mě byla celá kniha až moc nezajímavá, nedovedla mě ničím upoutat natolik, abych nadšeně četla dál. Co si budeme nalhávat, z velké části jsem ji četla jen ze setrvačnosti.

„Mají kamarády.“
„My máme knihy.“

Jinak, jak už jsem naznačila, úhly pohledu se po kapitolách střídají, nejsou ale psány v první osobě, nýbrž ve třetí, což je jedině dobře, neboť autor napsal kapitoly z pohledu snad téměř každé důležitější postavy, ačkoliv někdy třeba jen jednu, tudíž to takhle působí uceleněji, než kdyby kapitoly byly v ich formě.

Hrozně dlouho jsem byla přesvědčená, že se prostě musí jednat o autorovo první dílo, až později jsem zjistila, že má těch vydaných knih hromadu. Tak nevím, jestli je tohle jedna nepovedená výjimka anebo jsou na tom všechny podobně, každopádně to ani nemám potřebu zjišťovat a od Kaie Meyera si raději budu nadále udržovat odstup.

Pro mě je tohle rozhodně jedna z nejslabších knih, které jsem za tenhle rok četla. Není poutavá, ani dějem, ani stylem psaní, celé je to příšerně naivní, chybí tomu nějaká ta skutečnost, víra, že by se něco takového teoreticky dít mohlo, ovšem svoje čtenáře si i přes to najde. Vidím to ze všeho nejvíc na dívky, především mladší, které v knihách sledují hlavně děj, ze všeho nejvíc je zajímá milostná linie a sežerou autorovi téměř všechno, co jim naservíruje, čímž vás tedy nechci nikoho urážet, pokud se vám kniha líbila, samozřejmě. Určitě se najde i kdekdo, kdo knihám víc rozumí, při jejich hodnocení si všímá kdejaké drobnosti a Stránky světa se mu budou líbit. Ale já to nejsem a nejspíš to ani nepochopím.

I přes zmiňovaná negativa knihu hodnotím dvěma hvězdičkami, především tedy za to, že hlavní dějová linie není až taková tragédie.
4 komentáře u "[Recenze] Kai Meyer: Stránky světa | Stránky světa #1"
  1. Mne se tedy moc libila. Vubec jsem si umelosti postav nevsimla a dej pro me byl napinavy. Skoda, ze se ti nelibila:).

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu jsem nečetla, ale autora znám, a řadí se mezi mé celkem-oblíbené. Několik jeho sérií jsem přelouskala již před mnoha lety, takže nevím, zda by se mi líbily i nyní. Nejradši jsem měla asi "Piráty z Karibiku" (ne, nemá co dělat s těmi filmy :D) a "Oblačný ostrov".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On možná v těch dílech, která jsou určená spíše mladším čtenářům, nemusí být úplně špatný no, taky jsem si to říkala :D

      Vymazat