Social Media

Humbuk na Humbooku

„Po jedenáctý vyrazíme a okolo půl tam budeme,“ zněla slova patnáctého sobotního rána letošního října, kdy jsme se s přítelkyní chystaly na Humbook, literární akci zaměřenou na young adult. Realita byla samozřejmě o něco jiná a my se teprve chvíli před půl dvanáctou vyhrabaly z domu. Inu, mezi prvními padesáti, kteří obdrželi dárek, jsme nebyly. Ale nevadí, kdybychom si ještě na místě potřebovaly koupit lístek, bylo by to už asi o něco horší.

Na místě nás přivítala poměrně dlouhá fronta. Jako vážně poměrně dlouhá. (Ale ne zas tak dlouhá. Chápeme se.) Tak jsme tam chvíli společně přešlapovaly, spolu s mými nechápavými a ne úplně nadšenými poznámkami na téma „Proč se ta fronta točí mimo chodník do toho bahna, sakra?!“ a „Mě to nebaví.“ Po několika minutách jsem se ale od slečny musela oddělit a zanechat ji napospas vlastnímu osudu, poněvadž já potřebovala do jiné fronty. Původně jsem se domnívala, že to bude na chvíli a jednoduší bude vystát si tu první dlouhou frontu se Sončou, jenže pak jsem zaslechla slovo fronta i v souvislosti s tím mým vstupem, no a upřímně, dvě fronty se nám zas stát nechtělo. No co myslíte, samozřejmě, že se nakonec přeci jen žádná fronta nekonala a já jen nahlásila jméno, dostala balíček a mohla jsem pokračovat. Následovalo tedy moje zmatení, protože jsem netušila co, kam a jestli můžu vyběhnout znovu ven nebo ne. Tak jsem zůstala stát u zdi a čekala, až se má milá objeví. I přes to, jak dlouze se fronta venku jevila, dočkala jsem se docela brzo a poté, co jsme vyhodnotily, že se nám nechce stát ještě i fronta na šatnu, vyrazily jsme směrem k hlavnímu centru dění.

Autogramiáda Natalji
Porozhlédly jsme se, všude hromada lidí, kamarádi, se kterými jsme se měly setkat, ještě pořád na nádraží a tak jsme se rozhodly, že si poslechneme besedu s Nataljou Ščerbou, autorkou Časodějů. A tohle byla také první a poslední chvíle, kdy se nám v hlavním sále povedlo chytit místa k sezení.

Beseda to byla rozhodně zajímavá, a jestli jsem byla ohledně Časodějů mírně skeptická, teď bych přečtením ani omylem nepohrdla. Škoda, že mi Sonča odmítla vyhrát knihu (a mě geniální dotaz napadl až ve chvíli, kdy se začaly vyhlašovat výsledky).

Potom jsme potkaly kamarády, Andyho a Emm, kteří konečně dorazili a čekali, až se na ně dostane řada a mohli se nechat potetovat, hennou samozřejmě. S těma jsme tam chvíli pobyly, vzdálily se, chvíli pobyly, vzdálily se… No umíte si to představit.

Nejdřív jsme se chtěly podívat na besedu s českými autorkami, protože nic moc jiného, co by nás zajímalo, zrovna nebylo, ale po chvíli jsme si to rozmyslely, protože jsme si ani nesedly, ani nás to nějak zásadně nezaujalo a tak jsme daly přednost posezení ve vedlejší místnosti. Tam jsme potkaly Thomase, hlavního organizátora z Potterfanu (Mimochodem, buďte od té dobroty a dejte mu lajčík na stránku, chudák je celej nešťastnej, že jich mají málo. Jo a navíc se teď sakra vyplatí je sledovat, protože se bude soutěžit o lístky na spešl předpremiéru Fantastických zvířat a čím více lajků budou mít, tím více lístků pro fanoušky dostanou.), který se s námi dal do řeči.

Zmiňovaná tetování Andyho a Emm
Následně jsme vyrazily na přednášku o komiksu, která byla naprosto skvělá. Troufám si říct, že takhle by prostě dobrá přednáška měla vypadat.

Když se nám povedlo chytit stánek od Dobrovského bez obklopení hromady lidí, prohlédly jsme si, co mají. Zas tak moc toho neměli, ale to bylo pochopitelné, vzhledem k tomu, kolik měli prostoru. Zakoupit jste tu mohli především novinky a bestsellery z young adult knih od Fragmentu a CooBoo. Na všechny knihy navíc byla sleva, takže Sonča si odnesla o stovku levnější Prokleté dítě.

Chtěly jsme si poslechnout i besedu s Paolinim, vydržely jsme ale nakonec jen chvíli, poněvadž vzduch tam byl hroznej, sezení nebylo a Sonču bolely nohy. O pár minut později jsme se tam ještě zkusily vrátit, ale lidí přibylo a navíc beseda končila a chystala se autogramiáda, což nás už moc nezajímalo. Každopádně ta část besedy, na které jsme byly, byla vtipná a prostě super. Vy jste třeba věděli, že v první verzi Eragona se Eragon jmenoval Kevin? Přiznávám, že chuť přečíst si Eragona ze mě už během těch pár let, co jsem fakt chtěla, značně opadla, ale teď se mi zas vrátila. Tak snad se k tomu dostanu dřív, než se mi zase přestane chtít!

Zajímala nás ještě přednášká s překladateli, do té ale zbývalo ještě moře času, který jsme si zkrátili Pukecem, což je stolní hra. Princip spočívá v tom, že se snažíte pomocí gumičky prostřelit puky mezerou v přepážce na stranu soupeře, komu chybí puky jako prvnímu, ten vyhrál. Jaké ale bylo skóre po poslední hře vám radši ani říkat nebudu, jen podotýkám, že bylo dost špatný, jak jinak než pro mě.

Fotka z instagrafu
Nakonec jsme ovšem zhodnotily, že na tu besedu si ani omylem nesednem a za to dlouhé čekání nám to úplně nestojí a někdy po páté hodině jsme se vydaly zpátky na cestu domů.

Jinak za zmínku stojí také přítomnost Instagrafu, ze kterého jsem byla naprosto unešená už od první chvíle, co jsem se na stránkách Humbooku dočetla, že tam bude. Kdo neví, jde o přístroj, který vám, po zadání určitého hashtagu, vytiskne danou fotku z instagramu, v takovém tom vintage polaroidovém formátu. Upřímně závidím všem těm lidem, kteří prostě jdou, vyfotí se a vypadají dobře. My se mohly s mou drahou snažit sebevíc, ale stejně jsem tam vždycky minimálně já vypadala jak debil. Tudíž nakonec jsme to vzdaly a nechaly si vytisknout jednu starší fotku a bylo. O něco později jsme se ale vrátily a konečně se nám povedlo vycvaknout použitelnou fotku. Já tam sice pořád vypadám, jak debil, ale už jen trochu, takže! Tahle fotka navíc vyjela v zlatém rámečku, namísto bílého a tak jsme si mohly vybrat knihu z nabídky. Sonča nic nechtěla a já se tak ujmula Zrcadlení, čímž jsem si konečně doplnila sérii.

Zrcadlení ale nebylo jedinou knihou, která se mnou putovala domů. VIP balíček totiž, kromě spousty dalších věcí, obsahoval knihy Stránky světa, Smečka ze čtvrtého pokoje a blogerská verze i reading copy chystané novinky od CooBoo – Illuminae. Z té jsem už stihla přečíst několik stran v metru a musím říct, že první dojem udělali autoři fakt dobrej.

Suvenýry
Humbook byl něco jiného, než veletrhy jako Svět knihy nebo Havlíčkův Brod a určitě to stálo za to. Organizace i program se rozhodně povedly. Jediným, ale za to poměrně zásadním problémem vidím výběr prostorů. Horní „sál“ prakticky nebyl sál, jen jakýsi výklenek ve vstupní hale a židlí se tam skutečně moc nevešlo, což byla dost škoda, protože se tam ani zdaleka nekonaly žádné druhořadé přednášky. Naopak hlavní sál se nacházel o patro níže, tedy už v podzemí, což znamenalo jeden velký problém – nedalo se vyvětrat. Ačkoliv to by pravděpodobně vedro a hnusnej vzduch nevyřešilo, alespoň trochu by to pomohlo a opravdu, tady by byla dobrá každá pomoc. Krom toho si tedy troufám říct, že ani tady nebylo dost místa. Kdo si sedl, ať už na židle nebo různé sedací pytle a podobně, které byly po okraji místnosti, měl velké štěstí. Zbytek musel postávat a věřte, že z toho, obzvlášť v kombinaci s tím vzduchem, moc nadšení být prostě nemůžete.

Každopádně doufám, že se tahle akce bude opakovat, leč příště už na nějakém lepším místě. Já si Humbook užila a jsem fakt ráda, že jsme se nakonec nechaly zlákat a zúčastnily jsme se. A kdo nebyl, určitě mu doporučuji to napravit, pokud se bude pořádat i další ročník.
4 komentáře u "Humbuk na Humbooku"
  1. Doufám, že se bude konat další ročník. Tahle akce vypadá fakt skvěle a mrzí mě, že jsem se tam nedostala. Hrozně moc jsem se chtěla potkat s Rutou Sepetysovou i s Paolinim.
    A ten instagraf! To je naprosto boží :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám s tebou! A věřím, že bude, vzhledem k tomu, že mám dojem, že jsou samé pozitivní ohlasy a lidi chodili! :)

      Vymazat
  2. Opravdu mě mrzí, že jsem se na Humbook nedostala. Snad příští rok! :)

    OdpovědětVymazat