[Recenze] Abbie Rushton: Odpusť mi. Megan

Název: Odpusť mi. Megan
Autor: Abbie Rushton
Překlad: Romana Jarolínová
Počet stran: 256
Nakladatelství: Yoli [leden 2016]

Oficiální anotace: Některá tajemství by měla zůstat skryta…

Megan nemluví. A ani nemůže. Loni v létě se stalo něco hrozného a ona slíbila, že o tom nikdy nikomu neřekne. Trápí ji strašná vina. Přišla o kamarádku, odcizila se mámě a stala se terčem posměchu spolužaček. Nebýt Luka, neměla by už nikoho.

A pak se na jejich škole těsně před závěrečnými zkouškami objeví Jasmine. Temperamentní, nádherná, upovídaná Jasmine. A chce se s Megan kamarádit. Díky ní připadá Megan život zase o něco barevnější. A nejen jí. Jasmine padne do oka i Owenovi, za kterým pálí holky z celé školy.

Jenže pak se kolem nich začnou dít zvláštní věci. Že by to byla náhoda? Nebo jim hrozí nebezpečí? Megan by ráda znovu mluvila. Ale bojí se. Protože jestli se jí hlas vrátí, bude to znamenat jen jedno. Pravdu.

Megan nemá zrovna nejlehčí život. Její matka otěhotněla v šestnácti a její otec tři měsíce na to utekl a nikdy ho neviděla. Vyrůstala tak s matkou a prarodiči, kteří ji prakticky vychovali, ale teď jsou oba mrtví a ona zůstala sama s matkou, která nejedná úplně vždycky tak, jak by asi měla, peníze nejsou a tak. A jako by toho nebylo málo, ve škole ji nemají rádi, ale alespoň má Luka – svého nejlepšího kamaráda.

Nejpodstatnější je ale fakt, že Megan nemluví. Svůj hlas ztratila v den, kdy přišla i o nejlepší přítelkyni. Nemluví, protože slíbila, že nikdy nepoví pravdu o tom, co se v ten den stalo.

Blíží se zkoušky a konec střední a tak je zvláštní, když se z Kypru přistěhuje nová dívka. Dívka, která Megan tak nějak změní život. Jenže ani ona to nemá lehké.

První věc, která mě udivila, byl fakt, jak rychle stránky ubíhají. Mám pocit, že jsem jednou dvakrát mrkla a Meganin příběh byl za mnou. Abych se přiznala, nejsem si úplně jistá, čím to je, jestli stylem psaní, dějem či něčím dočista jiným.

Pokud jde ale o ten děj, nemůžu říct, že by se toho dělo nějak moc. To je to zvláštní – minimálně první polovinu knihy se toho prostě moc neděje. A přesto kniha utíká jako voda v řece a nenudíte se. Ke konci se to ale samozřejmě stupňuje a vrcholí. Ovšem konec sám o sobě úplně zvládnutý nebyl.

Tedy, abych byla přesná, konec, ten úplný kompletní konec a rozuzlení bylo v pořádku. Sice pro mě bylo tak nějak předvídatelné, ale to nevadí. Ovšem to, co tomu předcházelo, bylo… zničehonic moc rychlé, moc náhlé a až moc neskutečné. Nedávalo to smysl. Autorka v jednu chvíli přeskočila o několik dní dopředu a já jen koukala, že co se sakra děje, jak je to možný. Tohle byla fakt škoda, protože to tak trochu zkazilo mé jinak celkem nadšené dojmy.

Za to začátek, ten se povedl! Autorka na nic nečekala a rovnou čtenáře hodila do situace, kdy se mu zatají dech ze strachu, co se stane. Hned na první straně tak Abbie předvedla, co umí a vytvořila vážně skvělý první dojem.

Autorčinou nejsilnější stránkou nebyly dialogy, ale to se díky tomu, že Megan nemluví, krásně ztratilo. Když už se objevily, občas můžete zaznamenat, že jsou prostě trochu přitažené za vlasy a moc naservírované.

No, a pokud jde o postavy, které hrály zásadní roli, těžko vybrat slova. Nechci říct, že byly nevýrazné, protože přeci jen měly své výrazné charakterové vlastnosti, chování, osobnost, ale v určitém světle mi tak trochu nevýrazné přišly. Nebylo tam nic, co by vás nějak výrazně donutilo si je oblíbit a fandit jim. Chápete, o co mi jde, ne? Nebyly špatné, ale mohly být lepší.

Je to dobrá kniha, fakt, že jo. Ale stejně jako všechny ostatní má svoje mouchy a myslím, že tam mohlo být i něco víc. Myslím, že jsem prostě čekala, že to bude hlubší. Že autorka půjde mnohem víc do hloubky psychiky postav, obzvlášť Meganiny. Právě za tohle a za těch pár věcí, které se úplně nepovedly, srazím z hodnocení jednu hvězdičku.