Název: Dračí posel
Série: Serafína
Díl: 2
Autor: Rachel Hartman
Překlad: Drahomíra Michnová
Počet stran: 432
Nakladatelství: Fragment [listopad 2015]
Série: Serafína
Díl: 2
Autor: Rachel Hartman
Překlad: Drahomíra Michnová
Počet stran: 432
Nakladatelství: Fragment [listopad 2015]
Dokáže ale Serafína vzdorovat všem nástrahám, které ji na cestě čekají? Ubrání se tajemnému polodrakovi, který dokáže vstupovat do lidských myslí a ovládat je? Vzdá se svých jedinečných schopností a zachrání si život, nebo přijme výzvu osudu a postaví se nebezpečné budoucnosti čelem?
Jak dlouho jsem čekala na možnost, podívat se na další vývoj událostí v Goredu! Když jsem se dozvěděla, že druhý díl Serafíny vyjde již na začátku listopadu, byla jsem zkrátka nadšená. Ještě před tím jsem se proto pustila do re-readingu prvního dílu, abych si oživila, co jsem zapomněla. Upřímně jsem byla vážně zaražená tím, jak málo si z toho pamatuju. Užitečné to bylo ale ještě v jednom ohledu – dokázalo mi to, že jsem se od té doby, kdy jsem knihu četla prvně, zase vyvinula a kniha mi tak už prostě nepřišla až tak čtivá, což mi dovoluje mnohem lépe porovnat oba díly.
Na konci prvního dílu se spustila občanská válka mezi draky – Comonotovi Věrní chtějí mír, který nastolil ardmagar Comonot, s čímž pro změnu nesouhlasí Starý řád. Princezna Glisselda, zastupující nemocnou královnu, odmítla ardmaga drakům vydat a tím zahájila válku Goredu se Starým řádem.
S druhým dílem se posuneme o tři měsíce do budoucnosti. Občanská válka se zatím drží v horách, ale je pravděpodobně jen otázkou času, kdy se přesune až ke Goredu. A tak se Gored chystá – staví nové stroje, za které vděčí hlavně Larsovi, a hlavně se opět začala vyučovat drakomachie, dávné bojové umění určené k bojům proti drakům, které ale za léta míru velmi upadalo. A samozřejmě – Serafína je vyslána do světa, aby do Goredu přivedla ostatní polodraky, protože se zdá, že ti by společně snad mohli být schopní propojit své mysli a vytvořit tak obrovskou ochranou síť, která ochrání město před Starým řádem.
Právě díky Serafínině cestě máme konečně příležitost blíže poznat Samsam, Ninys a Porfýrii, z čehož jsem měla ohromnou radost. Samozřejmě, není to nijak moc, ale alespoň něco více se o těch zemích dozvíme. O Porfýrii nejvíc, poněvadž právě v domovině Abda stráví nejvíce času. Nejsou to ale jen ostatní země, o kterých se dozvíme víc, podíváme se totiž také do jedné z laboratoří cenzorů, což nám o něco přiblíží i jak to tak vypadá u draků, co všechno už vymysleli a tak. Celkově nezbývá než jen obdivovat, jak propracovaný a různorodý svět Rachel Hartman stvořila.
Když už jsme u toho poznávání, samozřejmě se seznámíme také s dalšími ityasáry (polodraky) a to včetně oné tajuplné Jannouly, o které z prvního dílu víme jen něco málo o tom, že se kdysi Serafíně dostala do hlavy a ta ji pak zamkla do chaloupky, aby ji více nemohla ovládat. Samotní ityasárové tvoří pestrou řadu osobností, některé poznáme více a některé méně, někteří budou sympatičtější více a jiní méně, no znáte to.
Z postav nemůžu nezmínit takovou Glisseldu, kterou sice známe už z prvního dílu a která se v druhém tolik nevyskytuje, ale která mě totálně nadchla a překvapila. Za ni autorku miluju. Kvůli spoilerům vám sice neprozradím, o co jde, ale čeká to na vás na tři sta devadesáté sedmé straně a je to vážně boží!
Při re-readingu Příběhu draků jsem si všimla, že rozhovory mezi princem Lucianem Kiggsem a Serafínou jsou často tak až nepřirozeně formální, obzvlášť pokud šlo o jejich vzájemné city, a v Dračím poslovi to přetrvává. Tedy zprvu, nemají tolik příležitostí spolu mluvit, ale mám dojem, že téměř s každým setkáním to bylo o trochu lepší, až nakonec to bylo naprosto v pohodě. Alelůja!
Jediné co mi chybělo, byla jakási čtivost. Jo, čte se to sice dobře, ale ne tolik, abych u toho nadšeně vydržela od rána do večera. Možná je to vinou toho, že občas se objevily pasáže, které jsem úplně nepobírala, které jsem mohla přečíst pětkrát a stejně jsem je nepochopila. Občas šlo o něco spíše vědeckého, jindy filozofického, ale občas šlo o i prostou reakci někoho na něco, která mi nedávala úplně smysl.
Nelíbil se mi závěr. V prvé řadě jsem úplně nepochopila, co že se to vlastně stalo. V druhé ale jde už o ten konečný konec, kde mi prostě chyběl alespoň nějaký skutečný happy end, ze kterého by sršela energie a která by osvětlila ten zbytek. Něco tam sice teoreticky bylo, ale autorka to neudělala tak, aby to mělo takovou sílu. Vím, že to všechno sedělo a dávalo smysl, ale přesto. Taky mě ten závěr ale překvapil – nějak jsem automaticky předpokládala, že půjde o trilogii a ono se to celé uzavřelo už teď.
Celkově myslím, že kniha byla na stejné úrovni, jako ta první. Přesto ji ale dám o hvězdičku míň, poněvadž na pět hvězdiček to nemá, a kdybych teď měla přepsat recenzi na první díl, taky by ode mě těch pět hvězd znovu nezískal. Ale pět hvězdiček nebo čtyry, rozhodně je to skvělé čtení, které se mi zapsalo do srdce a které vám mohu vřele doporučit!
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Zdroje obrázků: https://dthelarue.wordpress.com/tag/seraphina/
Mně se moc nelíbila ani jednička, takže do dvojky asi nepůjdu :D Ale obálky jsou nádherné, to se musí nechat. Tak aspoň doufám, že Lucian stojí za to! :D Super recenze :))
OdpovědětVymazatLucian je tam celkem málo, no :D
VymazatDěkuju ^^
Mně se jednička hrozně nelíbila. Když jsem přečetla tvou recenzi tak uvažuji o tom, že ji dám ještě šanci. =)
OdpovědětVymazathttp://fantasyalatriel.blogspot.cz/
Jé, to je takovej super pocit, že někoho navedu na myšlenku, že by mohl dát něčemu druhou šanci! ^~^ :D
VymazatPrvní díl mě bohužel trochu zklamal, takže do dvojky se zrovna nehrnu. Ale třeba si ji někdy přečtu :)
OdpovědětVymazat