Autor: Antoine de
Saint-Exupéry
Počet stran: 96
Nakladatelství: Omega [srpen 2014 ] + několik další vydání i od jiných nakladatelů

Oficiální anotace: Havárie letadla
donutí vypravěče příběhu, který je zároveň autorovým alter egem, k přistání
uprostřed pouště. Má zásobu pitné vody sotva na týden a proto musí opravit
motor pokud možno co nejrychleji. Prvního dne ulehne unaven po celodenní práci
a za úsvitu, stále tisíc kilometrů od nejbližšího lidského obydlí, ho probudí
zvláštní hlásek, který ho žádá, aby nakreslil beránka... Alegorická pohádka pro
děti i pro dospělé, kteří přemýšlí o ztraceném mládí a hledají životní
moudrost, patří mezi nejvýznamnější díla svého druhu.

Vypravěč, autorovo alter ego mimochodem, ztroskotá
v poušti a tam potká Malého prince, jež po něm chce, aby mu nakreslil
beránka. Seznámí se a spřátelí. Malý princ vypravěči povídá o svém domově na
jeho maličké planetce, asteroidu B 612, o jeho životě, cestě a poznání.
Vypravěč je poté předkládá nám.
„Musíme po každém chtít jen to,
co může dát.“
Kouzelné. To je to nejvýstižnější slovo, které mi v souvislosti
s touhle knihou přichází na jazyk. Příběh je ve své podstatě hrozně prostý
a na první pohled opravdu může působit, jako obyčejná pohádka pro malé děti,
ale není tomu tak a věřím, že to většina ze starších čtenářů zaregistruje. Některé
věci a poznatky, které v knize figurují, na první pohled mohou působit
jako neskutečné samozřejmosti, které přeci víme, a není třeba o nich mluvit.
Jenže v tom je ten problém, zdají se tak samozřejmé, až se na ně svým
způsobem zapomíná. A pak tam jsou zase věci, které poukazují na lidské chování,
které si lidé snad ani neuvědomují. Třeba na nelogičnost jejich myšlenek a
činů. S některými z nich jste se dost možná sami setkali, ale nikdy
vás nenapadlo na ně pohledět tímhle způsobem, leda jako malé děti, ale to si přirozeně
nepamatujete. A myslím, že právě o tomhle to je. Dívat se na to všechno, na
lidi, na život, s odstupem a dětskýma očima, těma je totiž vidět jinak.
„V poušti si jeden přijde osamělý…“
„To často i mezi lidmi.“
Je to pohádka a ty jsou určeny dětem, takže se počítá
s tím, že ji také děti budou číst anebo jim bude předčítána, tudíž tak
musí být také napsána. A také je. Jednoduše, lehce a zkrátka dětsky. Ačkoliv to
má tu hloubku a myšlenky, je to zároveň podáno jednoduše, tak jak to vidí děti
a kniha vás tedy svou hloubkou nijak nevyčerpá. Myslím, že autor zvládnul
bezchybně vystihnout pohled dospělého člověka, který najednou na svět pohlíží
dětskýma očima, ale zároveň je stále dospělý a to je jedna z těch věcí,
která dělají knihu tím, čím je. A samozřejmě, také se perfektně umí vcítit do
samotného dítěte, které kouká na svět.
„Kdo chce doopravdy vidět, musí
se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí.“
Co si budeme povídat, Malý Princ je jednoduše skvost mezi
knihami všech dob a je to jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst
každý. Ačkoliv se tváří jako dětská knížka, skrývá mnohem více a myslím, že
právě dospělí, by si ji měli přečíst (a to i když ji třeba četli jako menší),
třeba se sami zamyslí nad svým životem, počínáním, prioritami a tak. Je to
zkrátka úžasné a neskutečně kouzelné (ale to už jsem říkala, co?) čtení pro
všechny věkové kategorie. Mě si to získalo a při pohledu na hvězdy teď už asi
vždycky budu hledat asteroid B 612 a přemýšlet, jak si asi Malý princ žije a
jak se má růže a beránek a jestli se vyhaslá sopka zase nezačala činit...

Napiš první komentář
Okomentovat