Název: Srdcerváči
Série: Srdcerváči
Díl: 1
Autor: Alice Oseman
Překlad: Romana Bičíková
Počet stran: 288
Nakladatelství: CooBoo [srpen 2019]
Oficiální anotace: Charlie je nervák, přiznaný gay a přemýšlivý kluk, někdy možná až moc. Nick je zase veselý, měkkosrdcatý hráč ragby. Tihle dva se potkají na stejné škole a okamžitě se stanou přáteli, ale mohlo by z toho být i něco víc…?
Minulý rok nebyl pro Charlieho Springa dvakrát dobrý, ale aspoň ho už nikdo nešikanuje a má tak trochu přítele, i když je to občas protiva a chce se scházet jen tajně. Nick Nelson o Charliem něco slyšel – o jeho coming outu minulý rok a o pár měsících šikany. Ale nikdy neměl příležitost si s ním promluvit. Až do začátku ledna, kdy se Nick a Charlie potkají na jedné společné hodině. Rychle se z nich stanou přátelé a Charlie se do Nicka brzo hodně zakouká, i když ani nepomyslí na to, že by u něj snad mohl mít šanci. Ale láska dovede překvapit a občas na vás ty dobré věci čekají přímo za rohem…
Minulý rok to pro Charlieho nebylo lehké, protože se dostalo ven, že je vlastně na kluky, a to vedlo k mnoha nepěkným věcem. Letos už je to lepší, nikdo ho nešikanuje a dokonce má i „něco jako přítele“.
Věci začnou nabírat nový směr, když ho na jedné společné hodině posadí vedle Nicka Nelsona, milého a oblíbeného hráče rugby. Přátelství, které navážou, začne postupně měnit život oběma z nich...
Moje první dojmy ze Srdcerváčů byly zaskočení a zmatek. Autorka využívá poměrně schématickou kresbu a nijak nešetří prostorem, takže je tu docela často spousta volného, nepokresleného místa. Díky tomu působil na první pohled prázdně a nepřehledně. Naštěstí ale stačilo jen pár stran, abych si přivykla a zorientovala se.
Po překonání toho prvotního překvapení, jsem zjistila, že je to po grafické stránce vlastně hrozně super. Kresba totiž dodává celému vyznění na roztomilosti a její lehkost a taková „rozevlátost“ se k příběhu velmi hodí. Moc se mi také líbilo, jak autorka pracovala se smajlíky, které zařazovala do textu.
Kdybych měla příběh popsat jedním slovem, bylo by to „roztomilý“ a myslím, že se mnou bude souhlasit asi každý, kdo knihu četl. Během těch dvě stě osmdesáti osmi stran se toho nestalo úplně moc, ale ani úplně málo. Autorka víceméně vypíchla zejména několik důležitých okamžiků a událostí z pár měsíců Nickova a Charlieho přátelství, které nám ukazovaly vývoj toho, co mezi sebou mají.
Obě postavy si pravděpodobně zamilujete a jejich osudy ve vás vyvolají spoustu emocí. Budete rozněžnění, budete smutní, budete naštvaní a budete pobavení.
Nick je miláček číslo jedna. Se svým laskavým srdcem se vyhýbá asi všem stereotypům o nasvalených rugbistech, kteří mají svaly snad i místo mozku. Naopak Nick je duchaplný a opravdu hodně citlivý a to z něj dělá asi tu nejrozkošnější postavu celé série.
Charlie je v kontrastu s Nickem trošičku nevýrazný, ale i on má co nabídnout. Na Charliem je asi nejdůležitější vývoj, kterým si během knihy prochází. Díky Nickovi zažívá nové věci a pocity, které ho více či méně mění. Zároveň se ale také vypořádává s některými dalšími problémy.
Velmi mě potěšily bonusy na konci knihy ve formě pár deníkových zápisů Nicka a Charlieho. Oba popisují stejný den, proto můžeme krásně vidět, jak ho každý z nich vnímal. Super bylo i shrnutí postav, nicméně mě trochu mrzelo, že nám prozradily i sexuální orientaci několika charakterů, u kterých jsme přitom ještě pořádně nevěděli, jak na tom teda jako jsou. To mi přijde jako škoda, protože tím autorka čtenáře připravila o trochu té nejistoty a spekulací.
S přehledem postav souvisí ještě jedna věc a to fakt, že Charliemu je čtrnáct. Tohle zjištění mě hrozně zaskočilo, protože čtrnáct mi přijde hrozně málo a nejsem si úplně jistá, jestli tomu Charlieho chování odpovídá. Nick je o dva roky starší, je tedy ve věku, okolo kterého jsem si celou dobu představovala Charlieho.
Autorka na konci knihy mluví o tom, proč se rozhodla knihu napsat a mimo jiné tam připomíná, že jde o jakýsi prequel k jejímu debutu Solitaire, kde se právě postavy Nicka a Charlieho objevují. To by bylo v pořádku, problém byl v tom, že já sama Solitaire nečetla, neměla jsem tušení, že s ním Srdcerváči souvisí, a když tedy autorka prozradila, jak to s těmi dvěma skončí, dost mě to zarazilo. Já se omlouvám, ale co takhle nějaké upozornění na blížící se spoiler?
Srdcerváči jsou takové pohlazení po duši, je to totiž hrozně milá a rozkošná četba, kterou si čtenář užije – tedy až do konce, po kterém se vám bude chtít tak trochu křičet a fakt nutně budete potřebovat pokračování. Suma sumárum je to ale skvělý komiks, který si užijí jak čtenáři Solitaire, pro které to pravděpodobně bude milá připomínka na knihu, ale i ti, kteří o Solitaire v životě neslyšeli, protože Srdcerváči jsou skvělí sami o sobě.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.
Napiš první komentář
Okomentovat