Social Media

Sebastien de Castell: Původně jsem si myslel, že Ferius bude muž.


V rozhovoru se Sarou Raasch jsem slibovala, že se můžete celkově těšit hned na dva rozhovory s autory, kteří navštívili letošní Humbookfest. Tím druhým není nikdo jiný než Sebastien de Castell - Kanaďan, který se v Čechách a na Slovensku proslavil zejména sérií Divotvůrce. O tom, jak série vznikala i jeho četných povolání, které během života vystřídal a mnohém dalším si můžete přečíst právě v rozhovoru.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
 
Jak vznikly názvy Jan’Tepové a Sha’Tepové?
Já jsem z Kanady, což je část Severní Ameriky. Když jsem psal Divotvůrce, chtěl jsem vytvořit fantasy svět inspirovaný tím, jak by Amerika vypadala, kdyby ji kolonizovali starověcí Egypťané, Římané a Peršané. Čerpal jsem nápady z egyptských názvů a slov, vybíral jsem kořeny z jednotlivých slov a pak jsem je dal dohromady. U Jan’Tepů byl ten nápad takový, že „Jan“ znamená magie a „Tep“ lidé, a ačkoliv mohli pocházet z jiných míst, všichni tihle lidé, když přišli, přestali být tím, kým byli a řekli si „Teď jsme Jan’Tepové.“ Sha´Tep zase znamená laskavý člověk, což je opravdu hrozný způsob, jak je označovat vzhledem k tomu, že s nimi zachází jako se sluhy, nicméně to je jejich způsob, jak říci, že nemají žádnou moc.

Umíte nějaké karetní triky?
Neumím! Zkoušel jsem si hodit pár kartami, protože jsem byl vždycky velmi ohromený, když jsem viděl některé věci, které s kartami můžete dělat. Jsou tu lidé, kteří dokáží hodit kartu tak, že se zasekne do dřeva! Přál bych si to také umět, ale bohužel.

Ferius je podle mě jedna z nejlepších knižních hrdinek vůbec, kde se vlastně vzala? Prostě vás jen tak napadla, anebo vám byl někdo inspirací?
Ferius je také jedna z mých oblíbených postav. Inspirovaly mě k ní tři různé věci. Původně jsem si myslel, že Ferius bude muž, protože jsem měl tenhle nápad, kde byl Kellen mladý muž žijící ve společnosti, která neustále mluví o magii a myslí si, že je velmi civilizovaná. V Americe je typ filosofie a poezie, které se nazývají „cowboy poetry“ a „cowboy philosophy“, a tak jsem si představoval podivného cizince v jezdeckém obleku, jenže jsem měl pořád pocit, že to prostě není ono. Velmi mi to připomínalo věci, které jsem už viděl a četl.

Když mi bylo 15 nebo 16, žil jsem se svou sestrou, která je sociální vědkyně zkoumající feminismus a všechny její kamarádky byly feministky a badatelky a aktivistky. Bylo tu období, kdy nebylo úplně jednoduché, být za všech okolností feministický a chodit na feministické pochody a další akce. Někdy je lidé napadali, ale ony byly opravdu velmi houževnaté. Byly jako kovbojové, velmi nebojácné a smělé. Věděly, jak nebezpečné to je, ale stejně do toho šly. Takže to pro mě byly svým způsobem hrdinky a Ferius je tak trochu kombinace všech těchto žen, protože byly opravdu velmi zajímavé. Člověk si řekne, že feministky mluví akorát o genderu a politických problémech, ale ony měly také tenhle přístup k světu, a to bylo to, co jsem chtěl zachytit, když jsem tvořil Ferius.

Tím třetím faktorem bylo, že mám slabost pro věci, jako jsou jediové ze Star Wars, ale vadí mi, že kdykoliv je zde skupina jako jediové, vždycky mají nějaké nadpřirozené schopnosti jako Sílu, jsou oddělení od světa, není jim dovoleno se zamilovat a to mi prostě přijde strašně divné. Chci psát o řádu, skupině lidí, jejichž talenty jsou věci, které se my všichni můžeme naučit. A oni jsou v těchto věcech tak dobří, že jim pomáhají přežít.

Jak probíhá práce na pátém dílu série Divotvůrce?
Dobře. Je to těžké, protože to byla vlastně první kniha ze série, kterou jsem napsal. Jenže můj vydavatel mi tehdy řekl, že chce vidět, jak se Kellen stal tím, kým je, jak potkal Reichise, jak potkal Ferius, a tak jsem šel a napsal ty předchozí čtyři knihy. Teď, ačkoliv pátý díl miluji, musím trochu vychytat styl a tón knihy, protože jsem se během těch let jako autor změnil. Ale jde to dobře. Je to jedna z mých oblíbených částí, myslím, že je to ale také jedna z nejagresivnějších.

Který z doposud napsaných dílů je podle vás nejlepší?
To nevím. Je to vlastně vtipné. Někteří lidé opravdu milují první díl. Má editorka, se kterou na knihách pracuji, si oblíbila třetí díl. Já si v některých ohledech myslím, že ten třetí je zatím můj nejlepší, protože pro Kellena znamená největší změny. A navíc v anglickém vydání jsou uvnitř karty pro každou ze čtyř částí, v případě Charmcaster šesti částí, a ty ve třetím díle se mi líbí úplně nejvíc. Myslím, že v českém vydání nejsou, nicméně zrovna jsem mluvil s mým vydavatelem v Čechách a budu na svůj web přidávat stránku v češtině, kde budou i všechny tyhle karty, aby si je lidé, kteří mají mé knihy rádi, mohli prohlédnout.

V České republice na třetí díl teprve netrpělivě čekáme. Na co se můžeme těšit? Co byste chtěl, aby čtenáři o knize věděli?
V každé knize Kellen cestuje na jiné místo a učí se různé druhy magie. Ale víc než cokoliv jiného je každá z knih především o zkušenostech, které všichni máme z období dospívání. Takže první kniha byla o tom, že si uvědomíte, že nejste tím, kým jste si mysleli, že budete a vaši rodiče nejsou ti, za koho jste je měli a vaši lidé nejsou ti, v koho jste doufali. Druhá kniha je o hledání cesty životem, o touze po tom, aby vám někdo řekl, co máte dělat, a když to nikdo neudělá, připadáte si ztracení. Třetí kniha je o tom, že si Kellen uvědomí, že je za sebe odpovědný. Ferius je jedna z mých oblíbených postav, je to velmi mírumilovná postava, ale ochrana Kellena někdy vyžaduje násilí a ve třetí knize si Kellen začíná uvědomovat cenu, kterou jeho přátelé platí za to, aby ho udrželi naživu a to je to, co ho po celou knihu pohání kupředu, ten strach, že by se kvůli němu mohlo něco stát lidem, které miluje.

Co považujete zatím za svůj největší životní úspěch? Je jedno jestli knižní, nebo neknižní.
To, že se mi povedlo přesvědčit mou ženu, aby se mnou šla na rande. Miluju romantiku, nemyslím tím, že bych četl romantické knihy, ale je to něco, co mě dělá šťastným. Navíc jsem teď byl pryč a svou ženu jsem už tři a půl týdne neviděl, zítra má narozeniny a letí za mnou do Prahy. Je tou nejdůležitější věcí v mém životě.

Pak jsem taky velmi rád, že mě rodiče v dětství poslali do francouzské školy. Umět druhý jazyk je podle mě velmi cenné pro každého. Nicméně vydání mé první knihy bylo taky úžasné. Když přemýšlíme o knihách, myslíme jen na autora, přitom tady je tolik lidí, jejichž životy jsou jeho knihou ovlivňovány. Lidé, kteří ji musí upravovat, hledat chyby, navrhnout obálku…

Série Divotvůrce se pyšní opravdu nádhernými obálkami, byl to váš nápad stylizovat je jako karty? Jak jste našel jejich ilustrátora, nebo to za vás udělalo nakladatelství?
Když mi bylo asi osm let, rodinný přítel dal mně a mému bratrovi balíček tarotových karet a vysvětlil nám, jak z nich vykládat. Je to docela divný dárek pro osmiletého kluka, ale já jsem se do nich naprosto zamiloval. Je tu tolik různých balíčků a bývala tu teorie, která se ukázala jako nepravdivá, že tarotové karty sloužily cestovatelům, kteří nemluvili jazykem země, kde se zrovna nacházeli, aby se pomocí nich mohli domluvit. A ačkoliv to není pravda, zdálo se mi to jako strašně skvělý nápad, že bychom měli tyhle karty, které by byly namalované tak, aby reprezentovaly jednotlivé kultury, takže bychom spolu pak jednak mohli komunikovat, ale také by je šlo využít k tomu, abychom si představili, jaká by mohla být budoucnost těchto kultur.

Ty obálky byly nápad mého vydavatele. Jejich výběr je jedna z mých oblíbených částí na vydávání knihy, protože co se děje je to, že přijdu a řeknu: „Tohle jsou ty karty, které potřebuji a myslím, že by na nich mohlo být tohle,“ načež výtvarník udělá návrh a já mu řeknu: „Jo, tohle je dobrý, tohle ne,“ až nakonec přijde s finálním návrhem.

Vyzkoušel jste si mnoho profesí, která vás, kromě psaní, bavila nejvíce?
Všechny mě bavily, to je taky ten důvod, proč jsem vždycky dělal tak odlišné profese, protože je to takové dobrodružství jít, učit se a zkoušet nové věci. To, které se mnou zůstalo nejdéle, je bytí hudebníkem, protože to dělám stále. Dokonce před tímhle výletem jsem měl hromadu vystoupení. V jednom z nich jsem musel hrát Johna Lennona z Beatles, jindy to zase byla párty v tógách, kdy jsem na sobě musel mít podivnou tógu a hrát rockovou muziku.

Už jste stihl zaznamenat nějaké zásadní rozdíly mezi Českou republikou a Kanadou?
Ano, je tu spousta rozdílů. Je třeba si pamatovat, že Kanada je velmi mladá země. Vancouver a Praha mají mnoho společného – oboje jsou to velká města, kde žije mnoho lidí, jsou krásná a lidé tam žít chtějí. Nicméně Vancouver je také hodně město životního stylu, můžete jít na pláž, můžete jít lyžovat, zatímco Praha je spíše ten typ města, které mám opravdu rád, protože je tu hodně historie a já zbožňuji architekturu a staré budovy. Pokud se nepletu, máte tu tuhle knihovnu v Klemenýtnu a vypadá to vážně úžasně. Myslím, že není otevřená pro veřejnost, ale rád bych přišel na způsob, jak proklouznout dovnitř, protože bych ji opravdu rád viděl.

Máte prý dvě agresivní kočky, byly právě ony zdrojem inspirace pro postavu Reichise? Představíte nám jen trochu víc?
Reichis částečně vznikl díky tomu, že v Kanadě máme hodně mývalů, což jsou velmi zvláštní zvířata, protože je nenajdete někde v horách, vždycky žijí poblíž lidí, kterých se nebojí a velmi rádi od nich něco kradou. Jednou jsem vyšel na zahradu, kde máme malou kašnu a nábytek s polštáři a tam byl mýval, koupal se v naší kašně a utíral se do našich polštářů. Podíval jsem se na něj, ať jako kouká zmizet a jeho to vůbec nezajímalo. Prostě se usušil a až pak odkráčel pryč. A o to mi šlo, o tenhle typ zvířete, které není domácím mazlíčkem, ale také nežije úplně odděleně od lidí. Myslím, že mývalové si o lidech myslí, že jsou poněkud hloupí a lze je jednoduše zmanipulovat, a to se mi líbí.

Ale naše kočky… Náš kocour se tváří, že ho lidé vůbec nezajímají jako: „Nesahejte na mě, já jsem tady boss a budu si dělat, co se mi zlíbí.“ Ale někdy se v noci probudím a on leží hned vedle mě jako dlouhý polštář a někdy ho dokonce slyším, jak přede. Ale kdyby zjistil, že ho takhle vidím, byl by hrozně zahanbený.

Kdybyste se mohl setkat s jedním libovolným žijícím i nežijícím autorem / autorkou a položit mu / jí jednu otázku, kdo by to byl a na co byste se zeptal?
To je zajímavé. Pravděpodobně by to byl Ursula K. Le Guin, která už nežije. Chtěl bych jí ukázat některé věty z jejích knih a zeptat se, jak to udělala, protože její psaní je tak… perfektní. Není to ani tak o tom, že bych zas tak moc miloval její příběhy, ale její styl psaní je vážně dobrý. Chtěl bych vědět, jak psát jako ona.

Kdybyste se měl rozhodnout, která z vašich sérií se dočká filmového zpracování, kterou byste vybral?
Napsal jsem dvě série, jednou z nich je Divotvůrce, tou druhou je série v angličtině nazvaná „The Greatcoats“, což odkazuje na dlouhé kabáty. Je to o bojování s meči.

Hrozně rád bych viděl Reichise na plátně. A hrozně rád bych viděl Ferius na plátně, protože je tu tolik skvělých hereček, které by se na ni hodily, protože Ferius nemusí být příliš mladá, ani příliš stará. Moc rád bych ale viděl zfilmované i The Greatcoats, nicméně myslím, že v tuhle chvíli tu je hodně fantasy tohohle typu, třeba Hra o trůny je takové klasické fantasy. Takže bych vybral Divotvůrce. Velmi by mě zajímalo, jak by udělali Reichise. Mám v hlavě tuhle představu o letící kočkoveverce, sledovali bychom ho, jak se chystá zaútočit s přiblížením na jeho obličej.

Četl jste knihy ostatních zahraničních autorů, kteří přijeli na Humbook?
Ještě ne! Vtipná věc na mně je, že píšu fantasy, ale moc ho nečtu. Protože když ho čtu, mám pocit, že se v tom ztratím, že ztratím svůj vlastní hlas, takže čtu hodně kriminálek. Tudíž jsem ještě žádnou z jejich knih nečetl, ale teď, když jsem je potkal, chci si přečíst Sařinu knihu, o které mi vyprávěla – young adult fantasy pirátský příběh. Myslím, že si opravdu potřebuji přečíst dobré pirátské fantasy.

Co vy a Sebastienovy knihy? Je mezi vámi někdo, kdo četl i The Greatcoats?
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Zdroj fotografie Sebastiena de Castella: https://decastell.com/
4 komentáře u "Sebastien de Castell: Původně jsem si myslel, že Ferius bude muž."
  1. Koukala jsem na video s autorem z Humbooku. Je to fakt sympatak a docela me zaujal. Takze mam jeho knihy v planu precist :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Tak tento článek jsem si přečetla nesmírně ráda, protože Sebastien de Castell je sympaťák a jeho Divotvůrce je úžasný :)

    OdpovědětSmazat
  3. Jejda, to je sympaťák! a zase ženatej, hernajs :D

    OdpovědětSmazat