Název: Nikdyuš
Série: Nikdyuš
Díl: 1
Autor: Jessica Townsend
Překlad: Vladimír Medek
Počet stran: 464
Nakladatelství: Albatros [květen 2018]
Oficiální anotace: Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent?
Jak si Morrigan Crowová vysloužila své prokletí? Narodila se. Narodila se v ten nejnešťastnější den v roce, a tak ji všichni obviňují z každé pohromy, která okolo ní nastane. A co hůř - v den svých dvanáctých narozenin má zemřít. Dvanáct let života je proklatě málo a co teprve, když se ukáže, že se odborníci spletli a z dvanácti let se ze dne na den stane jedenáct.
Morrigan je připravena čelit smrti, ale pak jí do života vtrhne Jupiter North a odveze ji do tajemného města Nikdyuš s příslibem lepší budoucnosti. Budoucnosti, ve které své jedenácté narozeniny přežije. Nenabízí jí ale jen to - nabízí jí i vstup do prestižní společnosti, která jí dá vše, po čem kdy toužila. Háček je jediný - nejprve musí splnit čtyři zkoušky a prokázat, že si místo v Divinské společnosti zaslouží.
O Nikdyuši je slyšet. Hodně. Nadšené výkřiky doplňují prohlášení o tom, že je to vlastně takový nový Harry Potter. Přiznám se, že podobná přirovnání ke kultovním knihám raději přecházím, protože on by každý rád vydal nového Pottera (nebo třeba Hvězdy nám nepřály a mnoho dalších knih) a často se nakonec ukáže, že je ono tvrzení úplně mimo. Kupodivu se ale ukázalo, že u Nikdyuše to přirovnání zas tak mimo není.
Příběh Nikdyuše je plný kouzel, bájných tvorů, podivuhodných obyvatel i moderní techniky, kterou známe i z našeho světa. Chvílemi jsem si přišla jak v Alence v Říši divů, v těch dalších jsem zase uvažovala o té podobnosti s Harry Potterem. Protože ona tam nějaká opravdu je, ale nemusíte se bát, Jessica Townsend rozhodně není žádná vykradačka příběhů. Celý její svět je neuvěřitelně fascinující a svůj, to, že se sem tam vyskytl nějaký podobný prvek, ještě nic moc neznamená.

Morrigan byla neskutečné zlatíčko. Byla okouzlující, roztomilá, ale zároveň se nebála stát si za svým. Měla po krk všech těch řečí o prokletí a mnohdy nechápala, proč by za některá neštěstí měla nést vinu ona. Copak je její vina, že se ta stará babča od vedle ve svém věku rozhodne vyjet na kolečkové brusle a zlomí si přitom nohu? Zároveň v sobě ale nosila i pocity osamění a nenaplnění. Ono žít s vědomím, že je váš počet dní vysoce omezený, a ještě ke všemu bez přátel a náznaků vřelosti ze strany rodiny, není nic moc příjemného. A právě proto je strašně hezké Morrigan pozorovat, když se zdá, že by se její život snad mohl obrátit k lepšímu, když už ne navždy, tak alespoň na chvíli. Člověk to téhle jedenáctileté dívence prostě nemůže nepřát a nedoufat, že pro ni všechno dobře dopadne.
Oproti tomu Jupiter North byl tou největší záhadou ze všech záhad, které v knize jsou. Líbil se mi. Byl milý, veselý, ale taky pěkně tajuplný a já se občas bála, jestli se mi nelíbí až moc a neustále jsem musela přemýšlet o tom, zda se z něj ve výsledku nevyklube nějaká sketa. Urputně jsem ale doufala, že ne, protože ten charakter byl fakt skvělý a já nechtěla, aby mi pohled na něj cokoliv pokazilo.
A pak je tu taky mnoho dalších postav, jako Morriganin nejlepší přítel Hawtrhorne, Jupiterův synovec Jack nebo třeba maxikočka Fenestra. Každá z postav je jedinečná, má svůj vlastní život a nestojí jen tak na pozadí a já už se nemůžu dočkat, až některé z nich poznám ještě o něco blíže.
Celý příběh je svižný, plný dobrodružství a záhad. Morrigan i čtenáři neujde, že Jupiter prostě něco tají a do toho jsou tu další podivní lidé, o kterých toho víme až podezřele málo. Autorka skvěle píše a kniha je díky tomu neuvěřitelně čtivá a podmanivá, jeden by ji nejradši téměř nepustil z ruky. Především je ale nutné zmínit, že to neuvěřitelně rychle mizí pod rukama. Přečíst těch čtyři sta šedesát stran mi zabralo čtyři dny v době, kdy jsem na čtení měla úplně minimum času a já doteď úplně netuším, jak je to vůbec možné.
Nikdyuš je originální a naprosto báječné čtení, které potěší děti i dospělé. Děti budou nadšeny světem, postavami i dobrodružstvím, které autorka stvořila... a ti starší budou vlastně nadšení úplně z toho stejného, snad jen trochu jinak, a navíc si u toho příjemně odpočinou. Je to neuvěřitelně milé čtení, které je skvěle přeložené díky Vladimíru Medkovi. Za zmínku stojí i často celkem vtipně nazvané kapitoly a drobné ilustrace, které jejich názvy doprovázejí. Zkrátka a dobře - Nikdyuš prostě chcete!
Táto kniha ma veľmi milo prekvapila. Čítala som ju len nedávno, no rozhodne som nečakala, že bude taká dobrá. Postavy som si obľúbila rovnako, ako ty a súhlasím, že Jupiter je taká veľká záhada. Páči sa mi, aký originálny príbeh to je. Opäť som sa cítila, ako za detských čias, keď som objavovala nové magické svety. Pekná recenzia :).
OdpovědětVymazatDěkuju. :) Jojo, je to hrozně kouzelné, mám tyhle knihy, které cílí už i na nižší věkovou kategorii, hrozně ráda. ♥
VymazatPřemýšlím nad názvem v AJ. Že by Nevermore? Už to zní dost Potterovsky. Ale příběh vypadá parádně. :-)
OdpovědětVymazatwww.outcryblog.cz
Skoro! V angličtině je to Nevermoor. :D
VymazatMáš pravdu, Nikdyuš určitě chci :D Ostatně v poslední době jsem zblázněná do posledních knížek, takže si dřív nebo později ke mě určitě najde cestu :)
OdpovědětVymazatDoufam, ze se k ni taky brzo dostanu 🙂
OdpovědětVymazat