Název: Nikdyuš
Série: Nikdyuš
Díl: 1
Autor: Jessica Townsend
Překlad: Vladimír Medek
Počet stran: 464
Nakladatelství: Albatros [květen 2018]
Oficiální anotace: Morrigan Crowová je prokletá. Narodila se v ten nejnešťastnější den a všichni ji obviňují, že má na svědomí každou místní pohromu. A co je horší, kvůli kletbě je odsouzena zemřít v den svých jedenáctých narozenin. Pak ale potká Jupitera Northa, podivného muže, který ji dostane do tajemného světa Nikdyuš. Aby tu Morrigan mohla zůstat v bezpečí před hrozivou kletbou, musí najít způsob, jak úspěšně absolvovat zkoušky. Objeví nakonec svůj mimořádný talent?
Jak si Morrigan Crowová vysloužila své prokletí? Narodila se. Narodila se v ten nejnešťastnější den v roce, a tak ji všichni obviňují z každé pohromy, která okolo ní nastane. A co hůř - v den svých dvanáctých narozenin má zemřít. Dvanáct let života je proklatě málo a co teprve, když se ukáže, že se odborníci spletli a z dvanácti let se ze dne na den stane jedenáct.
Morrigan je připravena čelit smrti, ale pak jí do života vtrhne Jupiter North a odveze ji do tajemného města Nikdyuš s příslibem lepší budoucnosti. Budoucnosti, ve které své jedenácté narozeniny přežije. Nenabízí jí ale jen to - nabízí jí i vstup do prestižní společnosti, která jí dá vše, po čem kdy toužila. Háček je jediný - nejprve musí splnit čtyři zkoušky a prokázat, že si místo v Divinské společnosti zaslouží.
O Nikdyuši je slyšet. Hodně. Nadšené výkřiky doplňují prohlášení o tom, že je to vlastně takový nový Harry Potter. Přiznám se, že podobná přirovnání ke kultovním knihám raději přecházím, protože on by každý rád vydal nového Pottera (nebo třeba Hvězdy nám nepřály a mnoho dalších knih) a často se nakonec ukáže, že je ono tvrzení úplně mimo. Kupodivu se ale ukázalo, že u Nikdyuše to přirovnání zas tak mimo není.
Příběh Nikdyuše je plný kouzel, bájných tvorů, podivuhodných obyvatel i moderní techniky, kterou známe i z našeho světa. Chvílemi jsem si přišla jak v Alence v Říši divů, v těch dalších jsem zase uvažovala o té podobnosti s Harry Potterem. Protože ona tam nějaká opravdu je, ale nemusíte se bát, Jessica Townsend rozhodně není žádná vykradačka příběhů. Celý její svět je neuvěřitelně fascinující a svůj, to, že se sem tam vyskytl nějaký podobný prvek, ještě nic moc neznamená.
Stejně jako se Jessice povedl svět, který stvořila, povedly se jí i charaktery. Zamilovala jsem si je totiž snad úplně všechny (teda kromě těch, které byly záměrně úplně pitomé a namyšlené, že Noelle?).
Morrigan byla neskutečné zlatíčko. Byla okouzlující, roztomilá, ale zároveň se nebála stát si za svým. Měla po krk všech těch řečí o prokletí a mnohdy nechápala, proč by za některá neštěstí měla nést vinu ona. Copak je její vina, že se ta stará babča od vedle ve svém věku rozhodne vyjet na kolečkové brusle a zlomí si přitom nohu? Zároveň v sobě ale nosila i pocity osamění a nenaplnění. Ono žít s vědomím, že je váš počet dní vysoce omezený, a ještě ke všemu bez přátel a náznaků vřelosti ze strany rodiny, není nic moc příjemného. A právě proto je strašně hezké Morrigan pozorovat, když se zdá, že by se její život snad mohl obrátit k lepšímu, když už ne navždy, tak alespoň na chvíli. Člověk to téhle jedenáctileté dívence prostě nemůže nepřát a nedoufat, že pro ni všechno dobře dopadne.
Oproti tomu Jupiter North byl tou největší záhadou ze všech záhad, které v knize jsou. Líbil se mi. Byl milý, veselý, ale taky pěkně tajuplný a já se občas bála, jestli se mi nelíbí až moc a neustále jsem musela přemýšlet o tom, zda se z něj ve výsledku nevyklube nějaká sketa. Urputně jsem ale doufala, že ne, protože ten charakter byl fakt skvělý a já nechtěla, aby mi pohled na něj cokoliv pokazilo.
A pak je tu taky mnoho dalších postav, jako Morriganin nejlepší přítel Hawtrhorne, Jupiterův synovec Jack nebo třeba maxikočka Fenestra. Každá z postav je jedinečná, má svůj vlastní život a nestojí jen tak na pozadí a já už se nemůžu dočkat, až některé z nich poznám ještě o něco blíže.
Celý příběh je svižný, plný dobrodružství a záhad. Morrigan i čtenáři neujde, že Jupiter prostě něco tají a do toho jsou tu další podivní lidé, o kterých toho víme až podezřele málo. Autorka skvěle píše a kniha je díky tomu neuvěřitelně čtivá a podmanivá, jeden by ji nejradši téměř nepustil z ruky. Především je ale nutné zmínit, že to neuvěřitelně rychle mizí pod rukama. Přečíst těch čtyři sta šedesát stran mi zabralo čtyři dny v době, kdy jsem na čtení měla úplně minimum času a já doteď úplně netuším, jak je to vůbec možné.
Nikdyuš je originální a naprosto báječné čtení, které potěší děti i dospělé. Děti budou nadšeny světem, postavami i dobrodružstvím, které autorka stvořila... a ti starší budou vlastně nadšení úplně z toho stejného, snad jen trochu jinak, a navíc si u toho příjemně odpočinou. Je to neuvěřitelně milé čtení, které je skvěle přeložené díky Vladimíru Medkovi. Za zmínku stojí i často celkem vtipně nazvané kapitoly a drobné ilustrace, které jejich názvy doprovázejí. Zkrátka a dobře - Nikdyuš prostě chcete!
Táto kniha ma veľmi milo prekvapila. Čítala som ju len nedávno, no rozhodne som nečakala, že bude taká dobrá. Postavy som si obľúbila rovnako, ako ty a súhlasím, že Jupiter je taká veľká záhada. Páči sa mi, aký originálny príbeh to je. Opäť som sa cítila, ako za detských čias, keď som objavovala nové magické svety. Pekná recenzia :).
OdpovědětVymazatDěkuju. :) Jojo, je to hrozně kouzelné, mám tyhle knihy, které cílí už i na nižší věkovou kategorii, hrozně ráda. ♥
VymazatPřemýšlím nad názvem v AJ. Že by Nevermore? Už to zní dost Potterovsky. Ale příběh vypadá parádně. :-)
OdpovědětVymazatwww.outcryblog.cz
Skoro! V angličtině je to Nevermoor. :D
VymazatMáš pravdu, Nikdyuš určitě chci :D Ostatně v poslední době jsem zblázněná do posledních knížek, takže si dřív nebo později ke mě určitě najde cestu :)
OdpovědětVymazatDoufam, ze se k ni taky brzo dostanu 🙂
OdpovědětVymazat