Social Media

[Recenze] Fredrick Backman: Muž jménem Ove

Název: Muž jménem Ove
Autor: Fredrik Backman
Překlad: Jitka Herčíková
Počet stran: 333
Nakladatelství: Host [hardback květen 2014; paperback únor 2015]
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Oficiální anotace: Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.

Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.

Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Ove je padesáti devítiletý muž, který dbá na své zásady a principy. Řídí saab a lidi soudí podle značky auta. Má rád rutinu a řád, vyhovuje mu, když ví, co čekat. Každé ráno vstane a jde na obchůzku po obytné části. Funkčnost věcí ověřuje tím, že do nich kopne a za kliku zatahá třikrát, aby se ujistil, že je zamčeno. Tak nějak má potřebu připadat si aspoň trochu užitečně, něco dělat a nechápe ty mladé, co vypadají, že chodí do práce jen proto, aby z ní nakonec zas mohli odejít. Je to samotář a protivný mrzout, ale kdo ho lépe pozná, ví, že má srdce ze zlata. A miluje Sonju. Sonju, která hrála všemi barvami, zatímco on sám o sobě říká, že je černobílý.

Jenže pak mu v práci řeknou, že je na čase trochu zvolnit a vyhodí ho. A co víc – Sonja umře. Ove najednou přestává žít. Rozhodne se, že nejlepší bude se zabít.

Než to ale stihne, zboří mu poštovní schránku mameluk, který neumí zaparkovat s přívěsným vozíkem. Tak se seznámí s rodinou, která se stěhuje do protějšího domku. A přesně to je začátek událostí, které změní život Ovemu i lidem, kteří ho poznají, včetně mnohých z vás. Událostí, které Ovemu nedovolí se ani v klidu zabít.

Dneska už lidi neumějí uvařit poctivý kafe. Stejně jako už nikdo nepíše rukou. Na psaní mají počítače a espreso jim vaří stroje. A kam asi směřuje společnost, když už nikdo neumí psát rukou ani uvařit kafe?

Příběh o tom, jak důležité je mít zásady, že principy jsou důležité, že na značkách aut záleží, že lidé by doma měli mít nářadí a kus vlnitého plechu, protože co kdyby se někdy hodil, že lidé už nechtějí, aby jim věci vydržely, a bez problému je vymění, o kočce, o těhotných ženských a jejich rodinách. Příběh o smrti i o životě.

Lidé, kteří se vecpou Ovemu do života a nejednou ho vyruší ve snaze to skončit, jsou naprosto rozdílní, tak trochu šílení a zkrátka neuvěřitelný skuteční. Nejvýraznější z nich je beze sporu Parvaneh, která se svou rázností vyrovná samotnému Ovemu. Taková pořádná herdekbaba, se kterou není radno si zahrávat. Ale není to jen ona, i celá její rodina a sousedé, postav je tam plno, až se mi jejich jména motala. A kocour. Taky je tam kocour, kterého nejde nemilovat.

Nepochopil, proč si ho vybrala. Milovala samé abstraktní věci: hudbu, knížky a divná slova. Ove byl muž konkrétního. Měl rád šroubováky a filtry na olej. Kráčel životem s rukama zastrčenýma v kapsách. Ona tančila.

Kapitoly ze současného dění střídají ty, kde Ove vzpomíná. Na maminku, která mu umřela, když byl dítě a na tátu, který umřel, když mu bylo čerstvých šestnáct. A na dívku ve vlaku a to, jak díky ní Oveho život už nikdy neměl úplný řád.

Celé tohle provází autorův nezaměnitelný styl psaní, který si zaručeně jen tak nesplete. Je to něco, co vás tak trochu pohladí po duši, protože je tak jiný, tak svůj, tak přímý a tak upřímný.

Nemám ráda knihy, filmy, seriály, cokoliv, co mě rozpláče už na samém začátku, ale pravdou je, že nakonec si je stejně neskutečně oblíbím. Muž jménem Ove je bezesporu jedna z nich. Rozpláče vás, ale i rozesměje.

Nejenže styl a postavy téhle knihy jsou své a jiné – celá ta kniha taková je, pravděpodobně právě díky nim. Není to typické čtení, není napínavé a jen vás provádí životem. A není to ani ten typ knih, kterou od začátku do konce nejste schopni odložit z ruky, protože jste. Čte se to dobře, ale není problém tu knihu odložit, což mě trochu mrzí, celou dobu mi to tak nějak chybělo. Ale baví to a je to vážně skvělý a jak už jsem řekla – věřím, že mnohým z vás Ove a celá tahle banda pozmění život a myšlení.

Přiznám se, že to bylo trochu jiné, než jsem očekávala. Domnívala jsem se, že půjde o zábavný a místy až absurdní a šílený příběh, který mě dostane. Nespletla jsem se úplně a moje očekávání nebyla úplně scestná, ale nebylo to úplně ono. Ovšem dostalo mě to a vás to určitě dostane taky.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
2 komentáře u "[Recenze] Fredrick Backman: Muž jménem Ove"
  1. Ove je velmi zvláštní kniha, ale zaleze pod kůži. Mě první půlka knihy naprosto nebavila a mnohokrát jsem mezitím přečetla jinou knihu. Ale závěr knihy to hodně zachránil a oslovil mě tak, že jsem si ji přečetla ještě jednou. Ale je pravda že ne každému tato knihu musí sednout, je prostě jiná. Krásně napsaná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá recenze. :) Já jsem s k Ovemu ještě pořád nedostala, ale od autora jsem četla Babička pozdravuje a omlouvá se, což mimochodem vřele doporučuji. Skvělá kniha o fantazii a rodině. :)

    OdpovědětVymazat