[Recenze] Meg Cabot: V kůži supermodelky | V kůži supermodelky #1

Název: V kůži supermodelky

Originální název: Airhead

Série: V kůži supermodelky

Díl: 1

Autor: Meg Cabot

Počet stran: 256

Nakladatelství: Knižní klub [červen 2009]

 

Oficiální anotace: Šestnáctiletá Em Wattsová je newyorská středoškolačka, která má v hlavě především počítače a spolužáka Christophera, se kterým si rozumí nejlíp z celé školy. Když spolu s ním Em doprovází mladší sestru na slavnostní otevření nového obchodního domu, tragickou nehodou začíná zlý sen, jehož kulisy si lze jen stěží představit. Poté, co se ocitá na nemocničním lůžku na kapačkách a v drátcích, totiž zjišťuje, že už není sama sebou – a to doslova. Je to v cizím, pěstěném těle stále ještě ona, či někdo úplně jiný? Proč má najednou jiný hlas, jinou tvář, jiné chutě i známé? Kdo za tou přeměnou stojí a co tím sleduje? Zajímá už lidi jen to, kým je tahle pacientka navenek, anebo jim nepřestane záležet na tom, kdo se skrývá uvnitř? Dá se vůbec naskočit do rozjetého vlaku existence, kterou až dosud žil někdo jiný? A hlavně – co Christopher, pokud se mu to vůbec dá sdělit?

Meg Cabotová nám přináší další ze svých příběhů pro dívky. Tentokrát nás seznámí s Emerson Wattsovou, která utrpí smrtelnou nehodu, ovšem díky medicíně je její mozek přesunut do těla holky, která zemřela, ale její tělo je, na rozdíl od Emersonina, stále použitelné. Em se tak stává někým, kým doposud pouze opovrhovala, krásnou a slavnou supermodelkou Nikki Howardovou.

Spousta holek by Em zřejmě neskutečně záviděla, že najednou má tak krásný zevnějšek, slávu a peníze. Jenže Em z toho není ani trochu nadšená a chce zpátky své staré já. Nepatří totiž mezi holky, které se vyžívají v nákupech a líčení, ale mnohem raději čas tráví hraním počítačových her.

Hlavní hrdinku prostě nešlo si nezamilovat. Samozřejmě, jako každý i ona má své zápory, ale mně byla neskutečně sympatická a je to jedna z hrdinek, kterou bych si skutečně přála poznat v reálném světě a že takových moc nebývá.

Ani postava Lulu, nejlepší kamarádky Nikki Howardové nebyla nesympatická. Připadala mi jako vcelku sympatická a fajn holka, ač trochu hloupoučká a ztřeštěná. Christopher zas tak moc prostoru nedostal, ale moje dojmy z něj jsou zatím jen dobré.

Samotný příběh není nikterak složitý a je vcelku jednoduchý a nechybí mu ani humor, který k autorčiným knihám už tak nějak patří. Je pravda, že příběh se celkem dost dlouho a pomalu rozjíždí a dlouho se tam toho zas tak moc neděje. Ovšem, ono všeobecně od příběhu není nutné očekávat zas tak moc a sama jej považuji za takové příjemné oddychové čtení.

Kniha je napsána podobně, jako třeba Princezniny deníky, Mediátor nebo Hrdinkou snadno a rychle. Autorčin milý, jednoduchý a přátelský styl psaní okořeněný již zmiňovaným humorem mám prostě neskutečně ráda a je to jeden z důvodů, proč její knihy tak zbožňuji.

Díla z pera téhle autorky jsou pro mě prostě srdcovou záležitostí, a i když mě začátek téhle série neuchvátil zas tak moc, jako třeba ty Princezniny deníky nebo Mediátor, kniha se mi líbila. Nebylo to nikterak složité a naopak si u toho člověk skvěle odpočinul a pobavil se, což jsem bylo ostatně přesně to, co jsem od knihy, ještě spolu s autorčiným osobitým stylem psaní, očekávala. Knihu hodnotím třemi a půl hvězdičkou.