[Recenze] Alex Flinn: Dýchání pod vodou | Dýchání pod vodou #1

Název: Dýchání pod vodou

Originální název: Breathing Underwater
Série: Dýchání pod vodou
Díl: 1 

Autor: Alex Flinn

Počet stran: 256

Nakladatelství: Moba [srpen 2013]

Oficiální anotace: Zdálo se, že má všechno, že je jedním z vyvolených. Jmenuju se Nick. Jsem inteligentní, úspěšný, oblíbený, a hlavně bohatý. Jsem prostě frajer, Lidé si myslí, jak snadný mám život. Až na jednu věc. Když jsem potkal Caitlin, myslel jsem, že se všechny moje problémy jednou provždy vyřeší.

Vůbec jsem nevěděla co od knihy a jejího příběhu očekávat, neměla jsem ani zdánlivě ponětí, o co by vlastně mělo jít, protože anotace mi toho zas tak moc neřekla. Ovšem o čem to je, jsem se začala dozvídat hned na prvních stranách.

Autorka nás nijak nezdržuje a nijak do děje neuvádí. Prostě nás do něj hodí a ať čekáme, co se od hlavního hrdiny dozvíme. S šestnáctiletým Nickem se setkáváme, když míří k soudu. Jeho bývalá přítelkyně ho totiž obvinila z toho, že na ní provozoval násilné chování. Soud je na její straně a tak Nick, kromě zákazu přibližování, musí za trest půl roku chodit na skupinové terapie ohledně ovládání hněvu a psát deník o tom, co se stalo, aby se nad svými činy zamyslel. Každý týden pět set slov.

Nick si dle všeho nepřipouští, že by udělal něco špatného a že Caitlin prostě přehání a vymýšlí si. Na jednu stranu je milý, pozorný, přátelský, ale utrápený a na druhou žárlivý, majetnický a protivný. Ztrápený problémy, které má s otcem, protože ač se jeho život na venek jeví ideálním, k ideálu má daleko. Spisovatelka Nicka a jeho psychiku perfektně propracovala. Nick rozhodně není ideálním klukem a má problémy, které dost možná mají původ právě v jeho vztahu se svým otcem. I tak se mu nějak povedlo, že se dostal do mé přízně, přestože kdybych s ním chodila třeba do třídy a nevěděla o tom všem, co se v jeho životě odehrává, nejspíš bych ho neměla ráda ani trochu. Z čehož tedy vyplývá, že Nick je skvělým důkazem, že nic není tak jednoduché jak se zdá a že není správné odsuzovat lidi ihned, ať už podle jejich vzhledu nebo chování, ne pokud skutečně nevíme, co se odehrává v jejich životech, v jejich hlavě. Samozřejmě, neříkám tím, že se dá všechno, co Nick udělal odpustit a že je vlastně hodný a dobrý. To ani omylem.

Sledujeme Nicka, jak se vyrovnává se ztrátou milované přítelkyně, ale i přátel a jak všechno vidí on. Pomocí deníku, který píše, se pak pomalu dozvídáme, jak to všechno vlastně bylo s Caitlin a kde je pravda. Jak na něho (ne)působí terapie, na které chodí.

Je vidět, že Alex si tématiku, o které píše, řádně nastudovala a ví, o čem píše. Stejně tak skvěle vymyslela postavy, které působily skutečně reálně. Nick a jeho přátelé byli jednoduše puberťáci, kteří si užívají života. Zvláště pak do postavy Nicka se autorka vážně výborně vžila a kniha působila neskutečně skutečně, přestože se jednalo pouze o fikci.

I styl psaní odpovídal tomu, že to vše bylo z pohledu náctiletého Nicka. Odrážela se v tom jeho povaha a vše co se mu v životě dělo.

Celá tahle kniha mě už od prvních stran neskutečně chytla a já byla jen ráda,  že jsem si ji přečetla. Celou dobu jsem vůbec nevěděla, jak kniha asi skončí, tušila jsem, že moc dobře asi ne, no, zda mé tušení bylo správné, se už přesvědčte sami. Já knihu hodnotím čtyřmi a půl hvězdičkou, protože mi jednoduše vyrazila dech.